Karel Čapek MENŠÍ PRÓZY

BAJKY

Housenka vědecká
Haha, ze mne že bude motýl? Babské pověry, pane. Pouhé iluze. Pohádky pro děti. Je vědecky zjištěno, že v nás housenkách jsou samá střeva a žádná křídla. Žádná barevná křídla. Pojde se, a konec.

Ploštice
Já, paní, mohu mít ze svých dětí radost. Jsou zdravé a nadané, mají se k světu, a dokonce už smrdí. – Chválabohu, ty se ve světě neztratí.

Starý pamětník
Kdepak, za mého mládí, to byly jinší časy. Tehdy jsme my jasany rostly až do nebe. A tráva? Tráva tehdy rostla vyšší než já… Považte, jaká to byla tráva… Kdepak teď!

Adresář
Básně! Takový tenký sešitek… A tohle si, prosím, taky říká kniha!

Semínko pampelišky
Letím! Vznáším se! Stoupám k oblakům! Teď konečně vím, proč jsem na světě!

Veš ve vlasech
Cože je pod námi, tam hluboko, tam dole, kam náš sosák nesahá? Nic. Jenom kámen. Neživá a neužitečná hmota.

Střevlík
Je jediný zákon života. Jediná morálka. Jediná moudrost: Buďte tvrdi!

Hlemýžď
Mravenci jsou sběř. Považte, vždyť ani nevěří, že svět řídí Veliký Plž!

Květináč
Já že jsem hliněný střep? Já? Helejte, co ze mne vyrostlo!

Kohout
Ještě nesvítá. Ještě jsem nedal znamení.

Rezavý hřebík
Haha, píchnul jsem ho do paty! A pak se říká, že nejsem k potřebě!

Strom
Daleko vidět: to se musí vysoko vyrůst.

Vrabec
To toho je, slavík! To nás vrabců je víc!

Výkal
Kdybych já měl křídla! To bych se, kamarádi, jinak uplatnil!

Plevel
Velebný strom, bah! Počkejte, až mně bude pět set let!

Pařez
A proč se také neříká velebný pařez?

Plch
Je tré tříd tvorstva: plchové, zvířata a rostliny.

Liška
Všechno živé se dělí na tři druhy: na nepřátele, na konkurenci a na kořist.

Jestřáb
Cože, ukrutnost? Boj o život, pane, je vždycky legální.

Štěnice
Nežila jsem nadarmo… Nechávám po sobě řadu potomků… A samé štěnice! Samé štěnice!

Stonožka
Jen to, jen to bych chtěla vědět,… jsou-li na jiných planetách také stonožky.

Květ
Že voním? Že lákám hmyz? Ach, vidíte, o tom já ani nevím!

Ropucha
Pokrok? To se rozumí, že je pokrok! Například já jsem bývala pouhý pulec.

Důležitá moucha
To nevíte? To je přece ta moucha, co si sedla na čelo královo!

Lidové noviny 19. 6. 1932