Okolo nás Karel Poláček

Výtvarné umění v drogeriích

Jedna dívka se nás ptala, zdali jsme viděli slavné dílo malířské
Pohřeb štěnic, obraz úžasně courbetovské invence. Ovšemže jsme
viděli a velmi jsme si libovali. Je to scéna nezapomenutelná.
Šestispřežení myší táhne pohřební vůz, na němž naložena je
ohromná síla mrtvých štěnic. Za rakví kráčí nepřehledný průvod
hořce plačících švábů, rusů a blech. Cena obrazu udána není, ale
zato cena nedostižného smrtiče hmyzu, jenž způsobil tuto spoustu.
Obraz připomíná slavný Jeneweinův cyklus Mor. K Pohřbu štěnic
řadí se důstojně obraz Válka proti hmyzu. Je to dílo, jež se rovná
nejúchvatnějším scénám Vereščaginovým z rusko-japonské války.
Vidíme tu štěnice, které střílí z děl do kohorty švábů, kteří
pohrdajíce smrtí vrhají se s praporem v čele a s nadšením v líci na
nepřítele. Symbolické obrazy ve výkladních skříních materialistů,
kteří doporučují nějaký přípravek proti hmyzu, budí u lidí jemných
povah jistě pocit hrůzy. Těmito obrazy vynikají zejména drogerie
v Žitné ulici a na Královských Vinohradech. Smrt drží v zubech
dýku a koulí očima. Jiná smrt drží v ruce štěnici, jež vydechla
v tomto kostnatém objetí svůj smrdutý štěnicí život.
Nic tak nevyznačuje lidské pokolení jako pomstychtivost. Šváb
například je zvíře charakteru mírného a poněkud zádumčivého.
Život jeho je celkem nudný a málo romantický. Řekli bychom, že je
to život malého poplatníka, jenž má noční šichtu. Den přespává
někde v děrách a v noci vydává se na lov, slídě po zbytcích potravy.
Nikomu nepřekáží; ale člověk, jenž si vzal do hlavy, že krásný je
pouze on sám a jen to, co si chová k své potěše, umínil si
pronásledovati šváby se zuřivostí, která připomíná řádění janičářů
v makedonských vesnicích. Štěnice to je ovšem jiná. Zde padá
v úvahu nejen to, že nikdo si jejich přítomnosti zvláště nevyžádal,
ale zvláště jejich krvelačnost a drzost, kterou dávají najevo tím, že
byvše mnohokráte odmítnuty, neberou to na vědomí, ale
vyhledávají člověka v posteli tváříce se jako by o ně lidé zvláště stáli.
Poněkud jsme se odchýlili od tématu. Řekli jsme: Výtvarné umění
v drogeriích a zůstaňme při tom. Jsou i veselejší syžety
materialistických obrazů než války, zabíjení a pohřby. Všimněme si
jenom půvabného žánrového obrázku, jenž doporučuje přípravek
proti pocení nohou. Vidíme tuto idylu: Kolem stolu sedí ušlechtilí
páni a nastrojené dámy. V jejich obličejích pozorujeme nelibost,
někteří z nich zacpávají si nosy. A proč to? Protože jeden
soustolovník vyznačuje se ohromnýma bosýma nohama a cyničností
v tváři, a co nejvíce zarmucuje, kanou mu z nohou ohromné kapky
potu. Malíř nechce svým dílem říci, že se nesluší choditi do
společnosti ušlechtilých pánů a nastrojených dam s bosýma nohama
a že je nejméně důvodů, aby muž, jemuž se potí nohy, se ve slušné
společnosti cynicky pochechtával, nýbrž že jest mu koupiti si
v drogerii přípravek k zažehnání tohoto sociálního zlořádu. – Také
spanilé obrázky, které představují člověka s kuřím okem, jsou
obvyklou ozdobou výkladní skříně materialistovy. Muž s kuřím
okem ve výkladní skříni je zpravidla vesel. Veselost jeho prýští
nikoliv z pocitu vlastnictví kuřího oka, ale z toho, že v tomto krámě
dostane se významný prostředek proti této chorobě. – Polévkové
kostky doporučují tlustí, úsměvní a růmění labužníci s ubrouskem
kolem krku. Myslíme, že není větší živnostenské hyperboly než
plakát, na němž je vyobrazen řezník, jenž pochutnává si na polévce
z – kostky. Tento obraz doplňuje balada, která se počíná veršem:
Na polévce si pochutnává řezník pan Datel,
neboť on je polévky převeliký znatel.
Autory obrazů i veršů materialistických jsou drogističtí
pomocníci. Z toho lze usouditi, že drogističtí pomocníci nejsou
pouze oblíbenými tanečníky v Typografické besedě a Apollu, nemají
pouze namaštěný účes s pěšinkou uprostřed, ale i jinak jsou ducha
mohutného. Je vidět, že býti drogistickým pomocníkem není jen tak.
Šéf vynalezne nějaký přípravek proti molům, a ty, drogistický
pomocníku, hned tvoř, maluj a básni; šéf se tě nezeptá, máš-li
inspiraci. To je truchlivý osud, milý drogistický pomocníku; ale zato
díla tvoje přečkají věky. Národ nezapomene na své velké syny.