Prostě já. dobrodruch, lovec, oběť:)

Před deseti lety...
Dostal jsem k vánocům od rodičů nádhernou vzduchovku ze španělska, byl jsem naprosto ohromenej a šťastnej. rád sem si s ní hrál a sestřeloval co šlo:). ale jen věci, ne nic živého, to jsem nikdy neměl rád. jednoho dne jsem si rozestavil po celé zahradě balonky naplněné vodou a sestřeloval jsem je:)...byly to úžasný roky... ALE:)... roky plynuly a já dospíval, dodělal jsem školu a šel jsem pracovat. Můj oblíbený dárek se mnou putoval i do mého bytu. Dlouho jsem neměl čas na rekreační střílení plechovek a podobně:). ale po nějaké době jsem si řekl že tu vzduchovku pročistím ,namažu a uvedu v perfektní chod:)...To odpoledne bylo osudové:) v dobré víře jsem si připravil olej a vše k tomuto úkonu potřebné. jen jedna věc se mi stala osudnou. Při rozebírání jsem zapomněl že byla celou tu dobu nabitá. při samovolném výstřelu jsem si uvědomil, že na vzduchovku už jsem moc starej a blbej. Nejvíce ponižující byla má cesta na pohotovost v půl deváte večer, kdy jsem nechtěl volat přátele ani rodinu, protože by mi to hrdost nedovolila:D... dopajdal jsem se do nemocnice, kde se mě ujala sestra která se zeptala CO SE VÁM STALO??. já s výrazem naprostého ponížení odpověděl že jsem se omylem postřelil vzduchovkou do stehna. Následoval úsměv, který říkal "zase další blbec". Po deseti minutách jsem byl povolán do ordinace kde seděl velice hodný pan doktor, který se mě znovu ptal, co se mi to vlastně stalo. po tom, co jsem všechno vylíčil a řekl jak se to stalo, následoval asi pětiminutový záchvat smíchu pana doktora, a jediný kdo se nesmál jsem byl já. Nakonec mi byla vyřezána ta prokletá diabolka ze stehna za neustálého halasu sester a dalšího doktora, kteří pořád nechápali, jak je možné sám sebe postřelit:)...OPRAVDU ÚŽASNÝ DEN. ten den snad nikdy nezapomenu:D