Slepice stará - povídka na jeden zátah, původní verze bez korekcí. Cca 10 minut.

Jsou tací, kterým vydží chlast i doma. To, ale není případ starého dobráka Ilji Vasilijeviče. Chlap jak hora, oblečený v křuskách a děravém kabátu, ale měl takový pěkný obličej a namodralá vodkou změkčená očka - každému ho bylo líto, protože jeho stará byla ras a dávala mu co pro to. Ale Ilja (ten miláček boží!) ten co pod ruku mu přišlo - to vychlastal. Jeho stará vždycky řvala když jí vysál i ten lák na nehty a karabáčem ho mydlila tak dlouho po zádech až volal všechny svatý. Pak se Ilja pro kocovinu a bolavá záda nemohl několik dní hýbat - byl klid. Jakmile vystřízlivěj a rány se zahojili, vstal jako když ho včela píchne, oči dokořán jak prorok před tím než řekne něco významného, a pak volal na celé kolo jako hovado ,, Jdu pít tralala." a hladil se po velkém břiše až to vrzalo. Jestli pak zase dostal přes držu? Ale samosebou přátelé. A tak to chodilo pořád dokolečnka až jednou staré megeře došla trpělivost. A do láhvinky v koupelně dala čistidlo. Ilja zvesela vyskočil z postele, s radostí dítěte plácnul tu svou ženušku po zadku (byla škaredá jak noc), ta po něm na oplátku hodila hrncem co zrovninka držela, ale tak nějak jemně, protože Ilja byl jediný kdo dokázal prohřát její svárlivé srdce. Pak už jak možná tušíte nastala tragédie, ty nemám rád tak to zkrátím. Ilja dostal smrtelnou křeč a když bylo po všem ležel tam jako bramborová placka, ve tváři se však usmíval, jenom z jeho očí odešla jiskra, doufejme, že stoupala až nebíčku. Stará když to všechno viděla puklo jí srdce a do roka umřela. Vypráví se, že poslední Iljovi slova byla: ,Ty mě jednou zabiješ ty slepice stará..."