Z deníčku kocoura Leoše-Jak jsem krotil statickou elektřinu

„Leošku, KARTÁČ nebo HŘEBEN?“ Přál jsem si vzduchovku.

Měl bych vám vysvětlit oč tu běží.

Vůbec se nejednalo o volbu zbraní pro nějaký souboj, ale Pifíci mi vybírali dárek k narozkám. Hřeben je určitě nápad Pifky. Ta naše Kudlibabka by mě furt česala. Copak jsem nějaký Leošek Bárbína? Ať si jede radši na brigádu ČESAT JABKA! A já se k ní rád i s krásnou novou vzduchovkou připojím a budu v sadu zodpovědně kosit kosáky.

Chci vzduchovku! Přání bylo srozumitelné, ale v narozeninovém balíčku se nakonec ukrýval, světe div se - hřeben. A mám si ho vážit jelikož je vyroben z pravé želvoviny. Pravý kostěný. CHmm.

No co už. Hned mě napadlo rozbalit na Kostějovi nějaký pořádný pecky. Ááá raz-dva, raz-dva-tři-čtyry vzzzzzzzz zzzz zzzzzzzz zzzzzz vzzzzzzz zzzzz zzzzzz zzzzz vzzzzzzzz zzzzzzzz zzzzzzzzzzzz, tuhle písničku válím úplně nejlíp. Však moji posluchači okamžitě poznali Jožina z Bažina. A rovnou můžu přidat další, třeba vzzzzzzzz z zzzz zzzzzzz zzzz zzzzzzzzzzzz zzzzzzz zz- jenže to už Pifka zakročila. Takový parádní hřeben prý rozhodně není na hraní.

Škoda.

Z dlouhé chvíle jsem si s ním pomalu pročesával ofinu, když tu se ozvalo jakési zapraskání až mi zavibrovaly vousy, zuby mi trnuly do nezvykle širokého úsměvu a taky to po čertech šimralo a šustilo kožichem jak pytel blech. A heleme se.

Kdo by neznal statickou elektřinu, ale tohle mělo pořádné grády.



Je neděle a tady si na kanapi někdo podřimuje. Spáč vypadal opravdu klidně a uvolněně. Chvíli jsem zblízka pozoroval Pifův spokojený obličej, ještě tak ze třikrát projel svou kštici novým kosťákem a pak mu přiložil tlapku rovnou na nos. PRÁÁÁÁÁÁSK.

Fakt pořádná pecka. Hele a z Rumcajza je Pankáč. Vytřeštil na mě svoje žárovky a byly aspoň pětiset wattový. Ponožky mu ta šlupka srolovala z noh a odstřelily úplně přes celou ložnici. Jedna se dokonce legračně houpala až na lustru. Tu bych radši sundal kámo, za chvíli má přijet Pifka a pomyslí si, že tady byl mejdan.

Řidičák Pif dosud nemá, ale za tohle parádní představení, jak vystřižené z učebnice elektrotechniky, by měl okamžitě získat Vodičský preukaz.



Na odpoledne jsme byli pozvaní k sousedům. Mají spoustu exotických zvířat, která štěbetají, kníkají nebo jen tak civí a já vždycky hned pádím k sumečkovi. Ten je totiž nejvíc super. Můžu na něm oči nechat celou návštěvu. Někdy se ale podšívka hned neukáže a je schovaný kdesi u dna v rostlinkách.

Že bysme dnes něco vyzkoušeli kamaráde? Otřel jsem pečlivě Kosťák, několikrát se zvolna pročísl, zkontroloval čistý vzduch a pak ťukl hřebenem o hladinu v akvárku. PRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁSK.

Jakmile dosedl zvířený písek a opadla mlha, naskytl se mi úžasný pohled.

Nítěnky vytvářely na hladině parádní proměnlivé obrazce skoro jak nějaké nitěnkové akvabelky. Páni, jak ty se vám vlnily. Naopak šnek připláclý na skle jen valil bulvy a tvářil se jak na rentgenu před dalším snímkem. Chacha, šneku Nadechnout- nedýchat. Halóó šneku, ťuk ťuk, ťuky ťuk. Moc se mi celé divadlo líbilo, královsky se bavil, ale naráz mě zatrnulo. Vždyť já úplně zapomněl na sumečka, co ten na to vlastně říká? Kdepak jsi kamarádíčku? Ááá tady jsi.

Koukám sumeček nějaké známky zájmu o napínavé dění kolem nejevil. Spíš by se dalo říct, že už nejevil vůbec žádné známky. Ani ťuk.

Ajajaj. Tak tohle je vážně PRŮSER!! Nejvyšší čas odtud vypadnout. Rychle pro Pifa, který se zase vykecává, a pryč!

„Pojďme už domů“, zatahal jsem ho za rukáv.

„Copak, copak tebe už sumeček nebaví“? pravil udiveně, „no měl bych se na něj taky zajít podívat“. A než jsem ho stačil zdržet, vyrazil i s hostitelem v patách k akvárku.

„LEOŠI OKAMŽITĚ POJĎ SEM“!!!

Já za to přece nemůžu. I v ZOO v pavilonu opic jsou viditelně umístěné cedule Zákaz krmení bonbónama. Tady žádný Zákaz česání nebyl.

Řeknu vám, doma bylo k nevydržení. Pif žaloval Pifce a řešili můj výchovný trest. Vypadalo to na pořádného zaracha. Nejlepší bude jít na chvíli ven a vyčkat než se bouřka přežene.

A taky že jo. Tady je klídek. Opřený o náš paneláček přemýšlel jsem nad všelijakými nespravedlnostmi a pohrával si s hřebenem.

Souseda Kaderku asi věrným čtenářům nemusím představovat. Ano, TEN Kaderka z větrníkových dobrodružství. Zrovna vyšel z našeho vchodu a zamířil rovnou mým směrem. Pohvizdoval si, byl očividně dobře naladěn, řekl bych doslova nabitý kladnou energií. A pak situace dostala opravdu náboj. Zahlídl mě jak tam postávám a češu si ofinu, usmál se a povídá:

„No vidíš Leošku, že umíš být i hodný kocourek“ a pohladil mě po hlavě.

PRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁSK.

Vylétl vzhůru jak Muž vystřelený z děla ve známém cirkusovém čísle. Tady ovšem síť chyběla. Kam se na Kaderku hrabe dnešní odpal Pifových ponožek. Křik zběsile máchajícího prolétajícího souseda přilákal k oknu Fadrnou. Kdepak, té nic neujde. Nejdřív ji napadlo, že nějaký adrenalinový dobrodruh skáče z našeho paneláčku bungee a právě se vrací na gumě nahoru.

Jenže vzápětí v letcově vytřeštěném výrazu poznala Kaderku.

Takže on si prostě se svými lumpárnami nedá pokoj, pomyslela si. K jeho polepšení rozhodně nedošlo. Navíc Kaderka při průletu kolem jejího okna ani nepozdravil a nevychovancům Fadrná tuplem neodpouští. Má pravdu. Přeci i když tolik pospíchal, říct aspoň Dobrý den ještě nikomu neuškodilo. To se Kaderka nezlob. Některá pravidla slušnosti je třeba vždy dodržovati, jinak by jsme se mohli vrátit zpátky na stromy, houpat se na lijáně a lítat vzduchem zrovna jako ty tady.

Pomalu jsem se vydal domů. Dnešní titul největšího průšviháře mi soused zřejmě vyfoukl.

Užuž jsem se chystal zazvonit na bzučák, když ze vchodu vyšlo pomalým krokem procesí zasmušilých lidí v tmavých šatech a s květinami. Psst! Pohřeb sumečka. Smuteční průvod procházel přímo kolem mě a tak jsem zřetelně a jak se patří nahlas pozdravil. DOBRÝÝÝ DEN.



Více zde: http://www.kocourdrapkem.cz/denicek-kocoura-leose/kapitola-26/