Budu tím, čím chceš abych byla

Dokázala bych pro Tebe všechno. Dokázala bych zadržet dech tak dlouho, dokud bys neřekl, abych se nedechla. Dokázala bych skousnout jazyk a neříkat věci, které nechceš slyšet. Dokázala bych být vzhůru tak dlouho, dokud bys neřekl, ať jdu spát. Dokázala bych nejíst dny i týdny, dokud bys neřekl, ať jdu jíst. Pokud si to přeješ, budu tvá vysněná jednička. Dokážu předstírat úsměv, když se zrovna smát nedokážu. Dokážu se donutit ke smíchu, když se mi chce zrovna brečet. Pokud si to přeješ, dám ti všechno čím jsem.. ale dám ti také to, čím nejsem a chceš mě takovou mít.
Já vím, že bych to dokázala .. ale jsem jenom člověk, a bolí to, když spadnu. Jsem jenom člověk, co dělá všechno co může, ale hroutí se. Tvoje slova v mé hlavě, tvé nože v mém srdci. Zvedl si mě ze země, a potom jsem zase spadla. Proč? Protože jsem jenom člověk.
Dokážu se zprovoznit, být dobrým strojem. Dokážu držet tíhu světa na mých zádech, pokud je zrovna toto, co potřebuješ. Budu vším, čím chceš abych byla.
Dokážu toho snést hodně. Dokážu toho v sobě udržet dostatečně dost. Někdy si i říkám, že víc, než by to mé tělo sneslo. Ale každý má své určité hranice. Každý má mít smysl života, a ty si mi ho dal. Jenže si odešel a já jsem zase sama. Ale ..odešel si, a ani si nevěděl, jaká jsem byla. Že jsem dokázala být vážná v každé situaci, že jsem tě po celou dobu sledovala, tvé pohyby, tvé oči, tvůj úsměv, tvé pohledy v každém okamžiku..v každé reakci.. když ses zlobil, když si byl milý, hodný a když si byl na pokraji tvých sil. Láska dokáže dávat, ale i brát. Ale ty si jen bral. A jsem jenom člověk, kterého to bolí.