Chybíš mi

Modřiny zmizely, jako si mi zmizel Ty. Tohle ráno je tak chladné, jako propast mezi námi. Kéž bych věděla, proč jsem tak nerozhodná, tolik se bojím, že bych tě svýma chybama ztratila, že se neodvažuji jít s Tebou do vztahu. Teď jsem tě dohnala k vymazání, přála jsem si to a donutila Tě k tomu. "Budeme pak oba šťastní." - "Bude to pro oba lepší." Proč to potom tak šíleně bolí? Pykám snad za to, že jsem pustila něco opravdu spřízněného? Bože, chci za to pykat jinak, nedokážu ani spát, celou noc probdím, nyní už druhá noc, co jsem bez Tebe a já skutečně nedokážu spát. Ano, vždy jsem byla noční živočich, ale tohle je už nějak moc. Říká se, že láska je nesmírně prchlivá, pokud jí nechytíš, odejde. Tolik se snažím, nechat Tě, proč je to pro mě jen nadlidský úkol? I vzpomínky si postupně bereš sebou, ty nádherné dotyky, které jsem pociťovala, ač si vedle mě nebyl jsou taky pryč. Slibovala jsem Ti, že když ode mě odejdeš, chybět mi nebudeš, protože i když mě odhodíš daleko od sebe, vždy mě budeš mít u sebe. Nicméně, jak mám tenhle slib udržet, když mi utíkáš ty, společně se vzpomínkami? Říká se, že lidé, kteří mluví pravdu, nemusí nic slibovat, a ti, kdož slibují, lžou. Je to jako, když dítě slíbí, že už si nikdy tajně nevezme sušenku, manžel, který slíbí své manželce, že už nikdy nebude flirtovat s jinou ženou, vrah, který slibuje soudci, že bude sekat dobrotu, když mu projde poslední zločin. Matka to ví, manželka to ví a soudce to ví jistě také. Evidentně s láskou přichází i to, že je člověku pak zcela odebráno racionální uvažování, protože to pokryje ten hřejiví, krásný pocit, kterému se říká Láska. Asi jsme se neměli nikdy poznat, můj život by byl mnohem jednoduší, nepotkala bych spřízněného modrookého blonďáka, ve kterém jsem vídala jen únavu po práci. Na naši společnou noc jsi čerpal snad z rezervy, a Já? Já byla vždy ta, co se nakrkla a vždy (a když o tom přemýšlím, tak vždy jen s tebou) reagovala příliš unáhleně a pak si uvědomovala následky. Potřebuji tě, a ne jen pro svojí potřebu, kterou dokážeš vyplnit jen ty, ale protože nejsem jedinečná sama, jak si říkal, jsem jedinečná jenom s Tebou a nechci se svou tvrdohlavostí změnit u Tebe v jen matnou vzpomínku. Chci být zase s Tebou, poznala jsem první minutu, když si pospíchal na autobus, že mi chybíš a je mi smutno, i nezaujatý divák, co by mě viděl, by Ti to potvrdil. Jsem slabá a zlá, když nejsi při mě. Chci být silná. Silná jako Dora Maar po boku Picassa. Možná, když se takto vypíšu budu spát, ale myslet na Tebe budu stejně, budu doufat, že to časem opadne, jsem svobodná/sama, i tak se cítím, že mě něco drží u sebe. Jiní muži. Kéž by šlo zvolit ten nejlehčí způsob, jak na Tebe zapomenout, pomocí jiného muže, ani na to nemám, gratuluji, jsem kompletně zničená, chci se toho tolik pustit, ale na to mi chybíš až příliš moc. Myslíš i ty na mě? Snad ano, něco mi říká, že ano.