Jana

Matce se narodila dcera Jana.
Když se její otec dozvěděl, že je Jana slepá, odstěhoval se.
Neunesl to a odešel od nich.
Matka ji vychovávala sama.
Jana byla krásná, velmi talentovaná, chytrá dívka.
Jako malá hrála na klavír.
Otce neznala, mrzelo jí to, obzvlášť, když se od matky dozvěděla, že odešel kvůli ní.
Za to, že byla slepá, nemohla.
Nebylo pro ni lehké se s tím smířit.
Svou matku nade vše milovala.
Jednou, když bylo Janě asi deset let, jí matka pořídila vycvičeného psa.
Jana mu dala jméno Rex.
Všude ji doprovázel, do školy, kroužků, pozdějina nákupy a také do práce.
Když šla s Rexem na procházku do města, stála na přechodu a mluvila k němu.
Čekala, až budou moci přejít.
Zaslechla, jak panáček na semaforu rychle tiká, a tak se dala do kroku.
Když byla na konci přechodu, někdo do ní hrubě strčil a Jana upadla.
Narazila silně hlavou o obrubník.

Probudila se v nemocnici, zaslechla, jak lékař hovoří s její matkou.
" Někdo do ní hrubě strčil, měla silný otřes mozku a má zlomenou ruku. "
Pomalu otevřela oči.
Matně viděla dvě postavy.
Na levé straně byl muž v bílém plášti a na pravé straně byla matka.
Jana zamrkala a zase oči zavřela.
To není možné, pomyslela si.
Pamatovala si den, kdy jí matka řekla, že nikdy neuvidí.
A nyní.
Znova pomalu otevírala oči a snažila se zaostřit.
Lékař už tam nebyl, zůstala jen matka.
Pozorovala svou matku, plakala a otírala slzy, které jí ztékaly z očí.
Plakala tiše, jako vždy, nikdy nechtěla, aby to slyšela.
Jana promluvila: " Mami, neplač, už je dobře. "
Matka se na ní nevěřícně podívala.
Hleděla na svou dceru v absolutním šoku.
A pravila: " Jano, ty mě vidíš ? "
" Ano, sice rozmazaně, ale vidím. " odpověděla.
Matka se rozbrečela nahlas, přímo se k Janě těch pár krůčků rozeběhla a sevřela ji v pevném objetí.
To již Jana také plakala.
Konečně viděla.
Když odcházela s matkou z nemocnice, čekal na ně venku Rex.
Společně se vydali do optiky.
Jana dostala brýle.
To, že nosila brýle a měla zlomenou ruku, jí vůbec nevadilo.
Stal se zázrak. Viděla.
Kráčeli domů, Jana si vše důkladně prohlížela, sledovala a obdivovala, jak je svět barevný a krásný.
Byla šťastná.

Jana si později našla přítele, se kterým měla svatbu a krásná, zdravá dvojčátka.
Dceru pojmenovala po své matce Anna a synovi dala jméno Jan.
K Rexovi přibyl malý černý kocourek.
Byla chodící zázrak a zároveň nejšťastnější žena na světe.
Měla vše, co si vždy přála.
Skvělého manžela, dvě krásné, zdravé děti, dobrou práci, ale hlavně se jí vrátil zrak.