Rozdílnost životů

Okenicí pronikal do kuchyně domu příjemný vánek s jarním nádechem. Byla cítit vůně rozkvétajícího života po temné zimě-tedy trávy, slunce, dřeva a vše bylo spojeno se symfonií hlasů drobných ptačích zpěváků.
Mladá dívka občas z okna vyhlédla, jako by někoho čekala a poté se dala znovu do přípravy jídla. Bylo vidět, že není ve vaření příliš zkušená. Když krájela cibuli, kterou chtěla na pánvi do zlatova osmažit, řízla se a s pouhým „au“ šla hledat náplast.
Chtěla se znovu dát do práce, ale pak si na něco vzpomněla. S rychlostí blesku odešla do svého pokoje, kde dominovalo velké, kulaté zrcadlo. Chvíli si prohlížela štíhlou postavu a dlouho si hrála s dlouhými, zlatými vlasy, jakoby vymýšlela nejlepší účes. Znovu si je projela hřebenem, aby vyrovnala divoké vlny, avšak nepomohlo to. Nakonec si je nechala prostě jen rozpuštěné. Dokázala trávit úpravou svého vzhledu hodiny, vždy si totiž myslela, že pro úspěch je vzhled nejdůležitější. Teď přišel čas si vybrat nějaké vhodné oblečení. Nemůže se přece někomu v těchto hadrech vůbec ukázat!
Rychle svlékla šedé tepláky a obyčejné tričko a zkoušela nejrůznější kombinace oblečení. Nakonec vyhrála džínová minisukně a fialové tílko. Cítila se sexy. Zvýrazňovalo jí to výstřih a dlouhé nohy. Rychle se podívala na mobil odložený na hromádce oblečení, kterou tu zanechala. Zhrozila se. Bylo už tolik hodin! 4 hodiny odpoledne a ona ještě vůbec nic neukuchtila…nestihne to. Ale co, to je jedno…její návštěvu stejně nebude zajímat jídlo, napadlo ji a usmála se té myšlence. Její myšlenky přerušil zvonek,
Jejím hostem byl docela pohledný kluk, střední postavy, sportovní typ-oblečen jen v tričku a riflích Přirozené hnědé vlasy měl krátce střižené a zřejmě čerstvě ostříhané. Chtěl se líbit. Trochu ostýchavě vešel a v ruce držel kytici růží. Nevěděl, jakou barvu vybral, tak sáhl po klasické červené.
Dívka jej přivítala nejprve objetím. Trochu překvapeně jí ho obětoval.
„Čau Tome, pokud ty kytky jsou pro mě, moc děkuju.“ Usmála se svým častým úsměvem, o kterém si myslela, že mu žádný kluk neodolá. Milovala dárky, milovala překvapení, to ji ze všeho nejvíce lichotilo.
„Ahoj Evo, jsem rád….že se ti tak líbí.“ Zrozpačitěl, neměl moc velké zkušenosti s dívkami, i když jemu i Evě bylo 17 let. Většinu života prožil fotbalem, byl veden od rodičů od mládí a pak už zbýval hlavně čas na školu.
Podal ji kytici. Poděkovala. Poté nasadila ostýchavý výraz.
„ No chtěla jsem ti uvařit něco dobrýho na jídlo, ale jaksi jsem to nestihla. Chtěla jsem Ti vrátit to minule, víš co, jak jsi mě pozval. Tak alespoň objednám pizzu.“
„To nevadí, je to jedno, klidně ani jíst nemusím, pokud ty nemáš na něco chuť.“
„Nene, ode mě hlady neodejdeš, ale“ nasadila smutný výraz, „musím se podívat, kolik mám peněz, poslední dobou nemám moc financí…víš co, rodiče nechtějí dávat kapesný, pořád se s nima hádám“.
„ Já to rád zaplatím, abych Ti pomohl.“ Rychle se nabídl. Taky nebyl žádným bohatýrem, ale z brigády mu zůstala zásoba peněz.
Políbila jej na tvář. „Ty jsi na mě tak hodný. Jsem ráda, že můžu být s Tebou“ I jemu se v její společnosti líbilo. Byl do ní určitým způsobem zamilován už od začátku. Byla z vedlejší třídy a hodně kluků o ní mělo zájem. Vzpomněl si, jak s neuvěřitelnou nervozitou se s ní jednou dal v kantýně do řeči. Samozřejmě o jídle. Ale i tak díky tomu zjistila, že žije a on ji ještě více deprimovaný z možného nesouhlasu, zval ven týden po setkání. Bylo tomu měsíc a pořád byli jen kamarádi.
Sednou si spokojeně na postel, v menším, ale útulném pokojíčku. Všude byly samé plakáty. Především s oblíbenými herci a zpěváky. Uprostřed je barevný koberec. Eva vytáhne notebook a položila jej na postel.
„Tak se kouknem na nějaký ten film, ne? Chceš komedii nebo něco víc na mozek náročného?
„Já myslel, když jsi mě zvala, že už máš nějaký vybraný.“ Přemýšlel o jiných věcech, než o filmu. Eva to nějakým způsobem vycítila.
„Jistě, ale jsi host, proto vybíráš…“ Cítila, že ji přitahuje. Ale nechtěla se na něj hned vrhnout. Měla spoustu času, její rodiče jsou pryč a delší dobu budou. Odjeli totiž na dovolenou.
„Tak třeba 50krát a stále poprvé, myslím, že jsem četl, že je to dobrý“. Měl chuť jí políbit, ale neměl odvahu. Zatímco ona myslela na něco trochu odvážnějšího…
„ Dobře. Je to dobrá komedie. Co ty máš vlastně nejraději za filmy?“
„Komedie, akční a horory. Co ty, ulítáváš na upírských románech?“ Mrkl na ni. Cítil se s ní tak hezky, přirozeně.
„ Jasný, uhodl jsi, jsou to moje nejoblíbenější filmy i knížky, prokoukl jsi mě!“ Zašklebila se. „Ale beze srandy, nemůžu říkat, že jsem filmy neviděla a knížky alespoň neprobádala“. Usměje se a pustí film. Lehne si těsně vedle něho a dá nohy přes sebe, jako správná dáma. Navíc má pocit, že tohle muže svádí.
Tomáš chvíli kouká na film a pak na Evu. Chuť ji políbit roste. Když se pak dotkne jeho ruky, zřejmě omylem, nakloní se a udělá to. Dvojice si vymění polibek.
„Víš, Evi, mám tě rád, hodně….chtěl bych, kdybychom byli více než kamarádi.“ Přehluší ticho. Konečně to ze sebe dostal! Je šťastný ze své odvahy a netrpělivě a částečně se strachem čeká, co ona odpoví.
„Teda pokud chceš…“ Řekne rychle.
„Já taky, líbíš se mi“ Tentokrát jej políbila ona. Cítil se tak šťastný, šíleně. Tolikrát slyšel od kamarádů historky, jak je holky odmítly…a on to zkusí poprvé a hned boduje!
Rychle ji obejme kolem ramen a Eva se o něj opře. Cítí se jinak…ještě nikdy vztah neměla, ale jeho měla ráda, byla zamilovaná…tedy alespoň jí to tak připadalo. Ten pocit moc nezná. Je jen zklamaná, že nedojde k více, než jen k polibku. Měla totiž neodvratitelnou chuť na sex. Kdysi o ni pár kluků říkalo, že je nymfomanka…občas přemýšlela, zda to není pravda.

Když Tomáš došel kolem 8 večer domů, nemohl dělat nic jiného, než chvílemi myslet na ni. Pak plný vzrušení si šel přes net zahrát jednu hru. Chvíli hrál Counter strike s přáteli po síti, poté si zazávodil FlatOut 3. Pak mu přišla na mysl jeho dívka. Věděl, že teď Eva bude jeho erotickými sny a představami, byl si jistý.
Ona zatím dlouho přemýšlela …nad tím, co pro ni znamená, že je ve vztahu. Když tu ji zazvonil zvonek u dveří. Byla to kamarádka, sdělovala ji, že za půl hodiny se pro ni staví a půjdou někde pořádně se pobavit, je pátek. To ji naprosto opatřilo jiné myšlenky. Těšila se.
„Tak co, kam půjdeme zapařit? Do klubu, třeba nás tam pustí, když jsme tak krásné.“ Mluvila na ni s náznakem humoru kámoška Irena. Byla to drobná dívka, měla rovné, kratší vlasy a celá oblečená v krátkých minišatičkách.
„Jasně, co dělat jinak v pátek“. Obě dvě vyrazily do centru města, kde se nacházel jejich oblíbený kout.
V klubu bylo narváno. Všude byl velký hluk a oblak kouře. Zábava byla v plném proudu. Na dívky v mase lidí zamával jeden kluk s kamarádem. Obě dívky se na sebe podívaly a vydaly se k nim.
„Co vy tady, myslela jsem, že máte raději klidnější podniky“ Mínila Irena.
Kluk s černými nagelovanými vlasy se napil. Druhý si vzal cigaretu a než odpověděl, byla dlouhá odmlka. Asi chtěl vypadat důležitě.
„ Změna je život. Navíc čím víc lidí, tím větší čurbes.“
„Navíc je super vás dvě tady potkat, můžu tě, Evo, pozvat na rum?“ Neustále se na ni díval. Evě se to líbilo. Ráda byla chtěná.
„ Jasně, děkuju“ Na malou, téměř nepatrnou chviličku si vzpomněla na Toma. Věděla, jak občas tohle pozvání chodí. Ale neodolala a ani nechtěla.
„Tak pojď, pokecáme.“
„ Uvidíme se asi až potom, Ire, ahoj“. To už její kamarádku plně zaměstnával kamarád jejího prozatímního společníka.
„Čau, pak se k vám přidáme“.

Tomáš zatím dohrál hru a chtěl se podívat na seriál. Zrovna už vydali další díl. Na malou chvíli pomyslel na svoji dívku. Měl takový zvláštní pocit, že tohle všechno je až moc hezké na to, aby to byla skutečnost. Hned si to vymluvil, je konečně šťastný, proč hledá na tom všem špatné věci. Po 10-té šel spát. Byl zdravě unavený a šel si lehnout s myšlenkou, že má vlastně vše, co kdy chtěl. Holku, kterou má rád; fotbal, který ho naplňuje a baví a v neposlední řadě i přátele a rodinu.

„Dáš si ještě, kotě?“ Povídá s přihlouplým úsměvem černovlasý kluk. Sice byla už půlnoc, ale zábava byla v živém proudu. Klub byl narvaný a dávno s větší konzumací alkoholu spadla i první stydlivost a zábava se rozjela větší rychlostí.
„Jasný, když mě zveš…a hopla, Karle“ Polije jakoby omylem svého společníka.
„Tss, za tohle schytáš můj trest. Jsi moc drzá.“ Chechtá se kluk a lije i na ni svůj nápoj. Dívka se snaží uhýbat, ale marně. Pak si z legrace stoupne a chce dělat uraženou, odejít kousek od baru, ale alkohol dělá své. Zavrávorá. Všechno je jiné, když je opilá. Hlasy znějí z dálky, všechno vypadá vtipně a zajímavě. Motá se jí hlava a podlamují kolena i její zrak ji zrazuje, najednou se cítí unaveně.
„ Pojď, odvezu Tě domů, jsem tu autem…“ Nabízí jí společník.
„Ještě bych se…no asi … chci najít Irenu, rozloučit se“ Znovu málem upadne, tak ji Karel vezme kolem pasu, ne asi jen kvůli tomu, aby nespadla.
„Na to kašli, sotva chodíš. Navíc je mi s Tebou fajn, jsi v pohodě.“ Vezme ji za ruku a táhne pryč z podniku. Společně vyrazí k Octavii, kterou má on zřejmě půjčenou od rodičů.
Cestou nikdo z nich nepromluví. Eva jen potichu pozoruje vyprázdněnou ulici. Nepřemýšlí nad ničím, není to potřeba. Když jsou u jejího domova, sotva zastaví, kluk ji z ničeho nic políbí. Ona se nebrání, přijímá je, lačně. Chtěla by víc.
„Je u vás někdo?“ Ptá se on rychle a lačně ji líbe do krku. Její ruka pomalu směřuje dolů, až nahmatá to, co chce.
„Ne, pojď….pojď k nám, i když klidně si dám říct i tady.“ To už oba spěchají do domu. Eva rychle zavře dveře.
Rychle přejdou do postele. Eva se snaží servat oblečení z něho, on z ní. Chemie působí perfektně. Brzy jsou jen ve spodním prádle.
„Bereš prášky?“ Ptá se kluk, nedočkavý touhou. Ona jen kývne. Nezáleží na tom, jak se sem dostali, ale co chtějí. Spojila je jedna z největších instinktů všeho, co žije. Sexuální pud. Není důležité, kdo je on nebo ona, nejsou v tom žádné city, láska, něžnosti …jen prach prostý chtíč. Oba jsou navíc opilí….byla to jen další noc, kdy sice nebudou sami, ale v duši, v sobě ano. Ale co na tom záleželo, život byl takový.
On na nic nečeká, chce jen to jedno a brzo ji sahá do kalhotek a chce je sundat. Ostatně i Eva na to jediné čeká. Když najednou ji přejede jakýsi pocit viny….jistě i opilá ví, že tohle nic neznamená, jde jen o sex…její myšlenka však směřuje k Tomášovi…je si jistá, že on se to nikdy nedozví, ale stejně na něj chvíli pomyslí. A pak už nic neruší její myšlenky. Myslí jen na vlastní uspokojení a orgasmus. Na ničem jiném nezáleží, nechá konat své instinkty.


Ráno, kolem 10. Bylo venku už nádherně. Tomáš se vzbudil plný sil a s velmi dobrou náladou. Napsal své milé přání na dobré ráno, částečně, aby ji potěšil a pak, aby si ujasnil, že včerejšek nebyl jen sen. Přišlo mu to příliš dobré na to, aby to byla pravda.
Brzy u něj zazvonili kamarádi- Adam, David a Mirek, aby si šel zahrát fotbal. Rychle snědl něco k snídani, osprchoval se a za půl hodiny se k nim připojil na hřišti. Nebylo velké, ale tráva byla opečovávaná a v přesné velikosti na fotbal. Navíc příjemně svítilo slunce a jemně foukal vítr. Ideální čas na fotbal.
„Hej, ty vypadáš nějak moc šťastně, Tome, vyhrál jsi v loterii?“ Uchechtl se, kdy ho viděl, jeho kamarád David. Byl to vysoký hoch, s výrazně modrýma očima a neurčitou barvou vlasů.
„ V tom bude určitě ženská“ Znalecky ho prokoukl kluk s nedbale upravenými blonďatými vlasy. Jako jediný měl na sobě místo trička modrou košili.
„Kluci, Třeba měl kliku a má oboje“ Dodal poslední kamarád, velký vtipálek s kšiltovkou na hlavě-Adam.
„Tu loterii bych chtěl, ale s tou holkou jste to tipli.“ Usmíval se od ucha k uchu. Chtěl se svojí novou holkou pochválit.
Adam okamžitě ukázal svoji zvědavost. „Kdo to je? Tedy ta tvá šťastná, že může být s Tebou.“
„Jmenuje se Eva, je z druhé třídy…myslím, že jste ji určitě už někdy viděli“. Chtěl všem všechno o ní hrdě říct.
„Ta? No nevím, Tome, to není zrovna nejslušnější holka.“ Mirek byl ohledně dívek zkušený. Měl jich už spoustu, a pokud s některou z nich nic neměl, alespoň věděl, kdo to asi je.
„Proč by nebyla? To snad závidíš…vždyť ty máš každou. Nemáš důvod.“ Tom se zamračil.
„Právě proto, že je zná tak vím, co některé holky dělají, když s nimi nejsi. Možná se pletu, ale tahle holka k sobě často vodí návštěvy. Můj bratranec mi o tom jednou říkal..“
Adam chvíli zaváhal s otázkou. „Jako že byla s tvým bratrancem…? No teda, vždyť je od nás tak starší o 10 let….zřejmě je slečinka i na starší.“ Tomáš zbledl.
„ Řekl bych spíše bohatší, každá holka, co je na starší, je spíš zlatokopka. Ten kdo pracuje, má víc prachů než nějakej student.“ Mínil David.
Strhla se zajímavá diskuze. „Pánové, není to daleko od pravdy. Ale co může nabídnout mladý holce starej holomek kromě majetku? Většinou má za sebou i více milostných aférek, tak je v posteli borec“ Debatoval světaznalý Mirek.
Tomáš dostal do hlavy brouka. Celkově taky litoval, že jim o tom říkal. Hrál si s míčem a lehce si ho kopal ze strany na stranu.
„A není tvůj bratranec náhodou už dávno ženatý?“ Chtěl najít něco, co by Evu z těchto obvinění odprostilo.
Mirek jen kývl. Raději to nechtěl dál rozebírat. Ostatní taky raději chtěli tohle povídání zrušit. Tomáš byl hrozně sklíčený a smutný. Znali se už tak dlouho. Věděli, že stejně na pravdu po tomhle rozhovoru přijde, ať je jakákoliv.

Eva se do dalšího dne probudila sama. Bolela ji hlava a spala do oběda. Matně si pamatovala, co se včera stalo. Podívala se na mobil, měla dvě sms. Jednu od kámošky, která se zajímala, jestli došla v pohodě domů. Další od Tomáše, na dobré ráno. Musela se usmát. Jak byla ráda, že se o ni někdo zajímá! Její dnešní noc byla zapomenuta. Ostatně s Tomášem ještě nespali a tak neměla důvod mít nějaký pocit viny, že dělá vše, tak jako obvykle…skoro každý pátek si sem někoho vodila. Stal se z toho zvyk, později už zlozvyk, protože neměla pomalu důvod mít stálého partnera. Najednou ji i přestala bolet hlava. Měla krásný pocit z toho, že se o ni někdo zajímá. Rychle napsala odpověď.
„TOBE TAKY PREJI KRASNE RANO, TOMASKU. DEKUJI ZA KRASNOU SMS:-*
Sice znovu cítila, že začíná být nadržená, ale ví, že tento týden to takhle řešit nebude. Spíše jí zajímal ten nový pocit, který poznala. Citové rozpoložení. Po tom, co udělala základní hygienu, nasnídala se a oblékla, chtěla zavolat svému oficiálně milému, aby zašli ven. Ale prvně se trochu vyspí. Přetáhla si žlutou peřinu až k hlavě. Je tak unavená.

„Copak jsi včera dělala, Evi?“ Zajímal se Tomáš a úplně zapomněl na řeči svých přátel. Procházeli se krásnou lesní krajinou, zrovna byli u louky. V ruku v ruce, zamilovaní až po uši. Sluníčko hřejivě svítilo a lidé díky tomu měli dobrou náladu. Tihle dva dokonce vykračovali stejnou nohou. Všechno najednou bylo tak jasné a krásné. Všechny starosti odpluly stranou…stejně jako na obloze mraky.
Evě nikdy nedělalo problém lhát. „Ale, s kamarádkou, chvíli byla u mě, tak jsme si povídali. Co ty, něco zajímavého?“
„Nic, jen jsem hrál. A přemýšlel“.
„Neříkej, že o mně?“ Prohodila s úsměvem.
„Jistě, že o Tobě. Co plánuješ na zítřek? Nechceš se jít podívat na můj zápas?“ Tomáš se podíval do dálky, kde na stromě byla veverka. Ta jakmile vytušila lidskou přítomnost, vyskočila na další strom a pak ještě jiný, až nebyla vidět.
„Ráda, ale dnes pojď ke mně domů, něco sis zapomněl“ Tomáš chvíli promýšlel, co jen to mohlo být. Cesta zpátky byla rychlejší, asi to bylo tím, že Eva z nějakého důvodu spěchala. Tomáš to nechápal, užíval s procházky a ještě s někým, jako je ona.
Sotva došli k ní, ukázalo se, proč ten spěch. Eva nechtěla zřejmě moc dlouho čekat s posunutím jejich vztahu. Vášnivě jej políbila, věděla, že to chce. Tom chvíli zaraženě stál, měl jiné myšlenky. Už pochopil, proč ho sem jeho milá nalákala. Cítil se ale nezkušený, nechce se před Evou ztrapnit, navíc trpěl stydlivostí. Pomalu směřovali na postel. Ta byla ještě od rána neuklizená. Ostatně to bylo místo, kde Eva byla včera s někým jiným, koho si ani pořádně nepamatuje.
Pomalu si sundává tričko a poté, když on se do toho nemá, tak i jemu. Nakonec i on odhodil zábrany, když viděl, jak krásná je jeho přítelkyně nahá. Přitahovala ho. Eva poprvé v životě prožívala milování a ne sex. Poprvé spala s někým, koho má alespoň trochu ráda. A vlastně se jí to líbilo, ty něžnosti, jemné dotyky. Bylo to tím, že Tomovi nešlo o něj, i když byl poprvé nešikovný, neohrabaný a celkově nevěděl, co a jak.

Měsíce a týdny ubíhaly. Tom a Eva spolu vlastně byli docela šťastní. Vztah jim trval už asi 3 měsíce. Viděli se skoro každý den, neustále si povídali, chodili do kina, divadla, na zápasy, na procházku s Rexem, jak si pojmenoval Tomáš svého psa. Jeho rodiče se zbláznili. Nebyl už malé dítě, ale stejně ze zvířete měl radost, když mu ho přivezli něco jako dárek. Byl to kříženec retrívra a neznámého plemene.
Plynul jim spolu čas rychle. Trávili spolu horké večery u ohně a přáteli nebo jen spolu, při bouřkách, zachumlaní v peřinách a většinou si povídali strašidelné povídky. Když jeden z nich onemocněl, druhý k němu přišel, většinou s dobrotou, kapesníky a různými vtipy u něj u postele strávil většinu dne. Byli do sebe zamilovaní, hodně. Když jeden se musel učit, ten druhý většinou dělal totéž. Často zapomínali na své přátele, chtěli být hlavně spolu. Navzájem se obdarovávali dárky. Pak přišel čas, aby zamilovanost změnila v lásku.
Blížily se prázdniny. A všichni už je netrpělivě očekávali. Příští rok všechny třetí ročníky čekala maturita. Proto pro většinu právě tyto prázdniny byly ve stylu těch, které si nejvíce musí užít. Každý o tom mluvil.
Eva se změnila. Dokonce i Mirek Tomášovi uznal, že nějakým způsobem už se o ni nikde neříká špína a on byl člověkem, co o tom něco věděl.
Ale ne vždy trvá všechno věčně. U zamilovanosti a lásky to platí dvojnásob. Láska a válka jsou dvě věci, které člověka doprovázely odnepaměti. Zajímavé bylo, že důsledky obou byli často ničivé, i když každá v jiném smyslu.
Proto, když se její chování trochu změnilo, Tomáš to hned nevypozoroval. Sám měl ještě růžové brýle a zřejmě by u něj trvalo dlouho, než by je odhodil.

„Crrr“ Ozvalo se pronikavě, až to ničilo bubínky ode dveří.
Ze dveří se vynořil polonahý muž, spíše než kluk. Měla na sobě jen pyžamové kalhoty a ještě ospale zamžoural, kdo ho to budí.
„Ahoj miláčku.“ Políbila Toma na uvítanou. „Copak děláš?“ Ten na chvíli strnul.
„Zlato, rád Tě vidím. Kde se tu bereš? Já spal.“ Přiznal rozpačitě a poškrábal se na vlasech.
„Samozřejmě pojď dál.“ A rychle spěchal trochu poklidit dům, jelikož všude byly rozházené věci. Jeho rodiče byli, kdo ví kde, jelikož jeli zase pryč. I když stejně doma často nebyli, jelikož v práci dost cestovali, takže dům byl vizitka jejich syna. Eva mu tohle záviděla. Sice neměl ještě řidičák, ale jeho rodiče měli nový BMW a Ferrari, takže on nemusel mít strach, že bude muset jezdit s vrakem. Byla taky za to ráda. Byl to reprezentativní přítel. A dům jejich rodiny byla jedna báseň…vila s velkou zahradou, o kterou se staral najatý zahradník. Rodiče Evy měli také dům…ale bylo vidět, že na jeho údržbu nejsou peníze. Omítka by potřebovala nahodit, tašky na střeše vyměnit, o zahradu více dbát, ale nebyla na to síla, ani peníze.
„Vždyť je jedna odpoledne, že se nestydíš.“ Z legrace ho poškádlila.
„Něco jsem Ti přinesla“…a ukázala na jahodovou zmrzlinu, kterou koupila nedaleko této dobré čtvrti, aby se jí celá neroztála.
„Ale prvně za to něco chci.“…protáhla se a jako mlsná kočka přistoupila k němu. Začala jej líbat, dotýkat se ho tam, kde to má rád… On ji však odstrčil. Nevypadal dobře naložený a sedl si na prostornou, nádhernou pohovku ve velkém, dobře vybaveném obyváku. Nechápala.
„Promiň, opravdu jsem hodně pracoval na brigádě a jsem strašně unavený, až jindy, teď by mi ani nestál. Když budeš hodná, tak příště…“ Provokoval ji.
Jí to zase tak směšné nepřišlo. Potřebovala to jako sůl, jako kyslík, který dýchá, vodu, kterou pije. Potřebovala ze sebe dostat to napětí. Navíc to nebylo poprvé, co ji odmítl. Udělal to víckrát. Už od konce školy pracoval jako mezek na brigádě, aby měl peníze. Nechápala, proč něco nedostane i od rodičů, nebyli to chudí lidé. Vypadalo to spíš, že Tom chce být samostatný. I odmítnutí ji trápilo…cítila se nechtěná. Její přítel hlavně spal, jedl nebo pracoval. Na ni si ani neudělal čas. Už ji to připadalo, jako kdyby ji neměl rád. Navíc v milování jí nestačil. Byla zvyklá většinou na kluky, kteří už byli tak zkušení, že téměř vždy dosáhla orgasmu. Ale u něj v poslední době nebyla spokojená. Věčně mu buď nestál, nebo neměl chuť a jindy zase nebyl dostatečně zkušený na to, aby věděl, co by chtěla….cítila se neuspokojena. Začaly v ní hlodat myšlenky na její předešlé sexuální partnery a párkrát se zastihla, jak si představuje, jaké by to s nimi bylo.


Za dlouhou dobu šla ven s někým jiným než se svým přítelem. Její dlouhodobá kamarádka Irena s ní zašla na koupaliště. Bylo tam sice spousta lidí a málo místa, ale stejně jim to ani jedné nevadilo. Každá z nich měla jiné myšlenky. Obě měly bikiny a kromě koupání se také chtěly opálit. Eva azurově modré, Irena červené. Obě doplňovaly velké brýle a na nohou žabky. Oblečení si vzaly jen nějaké krátké sukně a topy, aby je pak na sebe v tom horku na zpáteční cestě navlékly a bylo to rychle. Na koupališti pražilo slunce a všude bylo dost lidí. Spálení, snědí, bílí…všude byl hrozný hluk, hlavně díky dětem, které si hrály ve vodě pod dohledem rodičů. Dívkám se moc do vody nechtělo, ostatně kluky mohly okukovat i z trávníku a lépe, než by je viděly ve vodě. Kolem nich prolítl krásný motýl. Tohle bylo místo, kde každá žena chtěla ukázat, jak hezkou má postavu. Především ty mladé, ve věku Evy. Obě dívky proto po nějaké chvíli se i opalovaly bez podprsenky, aby se opálily i tam a užívali si okounění ostatních.
„Tak co, jak ti to klape s tím tvým Tomášem? Všechno OK?“ Zatím si nanášela vrstvy krému na jemně opálenou pokožku Irena.
„No….většinou jsme v pohodě, ale v poslední dobou je docela problém.“ Eva protočila oči v sloup. Nechtělo se jí o tom moc bavit. Zatím vyndávala časopisy a upravovala podušku.
„Jakej? Už s ním není tak skvělý sex?“ Zachichotala se vlastnímu vtipu. Sama si začala česat vlasy.
Když její kamarádka neodpovídala, pochopila, že uhodila kladivo na hřebík.
„ Tak povídej, za chvilku chci do vody, tak si pohni. Líbil se mi tam jeden borec. Měl hezké svaly a pěknej úsměv.“ To byla celá ona. Jediný, na co myslela, byli kluci, ale stejně neprožila delší než měsíční vztah. Neměla ráda totiž něco, co by ji svazovalo.
„Prostě mě Tomáš sexuálně zanedbává. Dokonce vzpomínám na svoje bývalý milence a jednonoční zálety.“ Konečně to z ní bylo venku.
„Asi není zrovna sexuální ďábel, co? Hele, prostě mu o tom řekni…a když nebude na to reagovat a řešit to, někoho si najdi na sex. Hodně lidí to tak dělá. Člověk to prostě potřebuje, ale lásku taky. Bohužel ne vždy to můžeš mít v jedné osobě.“ Zase koukala po klucích.
„Nechci být taková, jako dřív.“ Říkala pravdu, ale jednu věc neprozradila. Že jí vlastně to, jaká byla, také chybělo.
„Ono Ti možná nic, Evo, nezbyde. Ostatně pokud už teď nad něčím takovým uvažuješ, představ si, co by bylo po roku. No hrůza. Jak vidíš, já si ráda užívám, než se hned hnát do vztahu. Navíc možná už vidíš jeho nedostatky proto, že už nejsi zamilovaná.“ Usuzuje podle svého názoru.
„Myslím, že ho miluji.“ Přemýšlela, že je to možná silné slovo. Pak dělala, že si čte z časopisu. Mrkla na stránku, kde viděla nadpis: „Nedokážu dosáhnout orgasmu“ a na dalším „Přítel mě zanedbává“. Raději jej rychle zavřela.
„Opravdu? Tak tu blbost vyřešíte. A vidíš tam toho kluka? Požádej ho o číslo, pořád se na Tebe dívá. Kdyby tvůj Tomášek Tě dlouho nechtěl nebo bys potřebovala náhradníka, ten ho za něj udělá hravě!“ Mrkla. Obě jsme se zasmály. To byly zase zpátky naše holčičí časy, kdy jsme neřešily vztahy, ale kluky a sex.
S trochou přemáhání jsem přece jen šla k blonďátému klukovi, s hezkým vypracovaným tělem a výraznýma modrýma očima. Nemohla jsem se dívat jinam. Nečekala, že to bude nějaký romantik. Stačilo jí vědomí, že se mu líbí.
„Ahoj“. Řekla jsem krátce. Byl elegantně opřený o zábradlí a kouřil, zřejmě nějakou dražší značku cigaret.
„Těší mě, jak se jmenuješ?“ Z jeho úsměvu se mi točila hlava. On byl přesně ten typ….naprosto jiný než její přítel…takový ten „bad boy“, většinou mizera, ale neuvěřitelně sexy a vždy vám navíc, dokud teda jste se s ním nevyspaly, říkal věci, co holka přesně chce slyšet. Zastesklo se jí po starých časech a dobrodružstvích. Po pití, po diskotékách a barech. Tomáš nikdy takový nebude. Je to sportovec. Nemá nijak rád pití, ani cigarety či zábavy. Myslel hodně dospěle, ale chyběla mu ta jiskra, čím jí tolik přitahovaly tyhle tipy kluků.
„Jsi opravdu pěkná, nechceš někam někdy zajít?“ Cítila, jak myšlenky na jejího přítele pomalu uhasínají.


Tomáš zatím potichu spal. Když pak vstal, najednou nevěřil svým očím! Jeho vlastní přítelkyně sténala pod nějakým cizím chlapem. A jeho si ani nevšímá…ke všemu v jeho posteli! Jak jen může, co to má znamenat. Sám jen se dívá na tu strašnou zradu a nemá slov. Obíhá kolem nic…dokonce mu ukápne slza. Už chce jim vzít peřinu, aby si ho konečně všimli, když se probouzí ve vlastní posteli. Má na těle studený pot a v očích cítí slzy. Byl to zvláštní sen, tedy noční můra, tak živý a skutečný. Teprve teď si oddechl. Pomalu vstal a začal sbírat věci, které měl okolo porozházené. Chtěl si po dlouhé době uklidit a popřemýšlet nad tím, co viděl.


Když se Eva rozloučila s kamarádkou, držela v ruce lístek s mobilním číslem toho kluka z koupaliště. Pak si ho dala do bundy a jde navštívit Toma. Je 7 hodin, už by neměl dávno spát. Třeba ji příjemně překvapí. Venku je fajn a tak dívka získala kuráž na to si o problému s přítelem promluvit. Zazvoní. Tom jde rychle otevřít….
Po dlouhé době konečně Eva byla uspokojena. Spokojeně jako kočka ležela na hrudi Toma a kdyby mohla, tak by předla.
„Bylo to užasné, Tome.“
„To jsem rád, miláčku.“ Eva chvíli přemýšlela a potom začala…
„ Víš, trochu jsem se bála, že už něco takového ani nezažiji…že už mě nechceš a city ke mně už nejsou takové. Příště tě zvu k sobě, rodiče pořádají nějaké grilování, tak bych byla ráda s Tebou. Co říkáš?“ Měla pocit, že mluví pro sebe. Po dlouhém tichu se na něj pořádně podívala. Tvrdě spal. To ji neskonale naštvalo. Nic se s ním nedá řešit! Kašle na ni! Nechápe mě, nestojí o ni, je mu lhostejná! Evou planul hrozný vztek. Rychle se oblékla a nechala ho tam spokojeně spát v domnění, že s ním je jeho láska. Odešla. Jakmile vyšla ze dveří, zavolala tomu klukovi z koupaliště. Tomáše nepotřebovala, věděla to. Alespoň v tu chvíli.
Dali si sraz v jednom baru. Bylo 9 hodin večer a jedna dívka, která si připadala naprosto nemilovaná, čekala na svého utěšovatele v rytířské zbroji. Teda tak to alespoň viděla. Příteli, se kterým byla, nedala ani vzkaz na rozloučenou…nenechala ho obhájit. Nechtěla jej už vidět. Chtěla pít.
Smutně požádala barmana o skleničku rumu. Během chvíle ji měla v sobě. Vedle ní seděl pár. Neustále si něco šeptali pro sebe a měli zamilované pohledy. Zhnuseně se otočila na druhou stranu. Celá budova byla ozářena neonovými světly a celý podnik se pomalu zaplňoval. Další promarněná noc. Všechna ta zábava vypadala tak neodolatelně, ale vlastně většina lidí byla osamělá. Měli z toho zvyk, většina lidí se tak bavila, lidé se zde poznávali, často získávali kamarádství, někteří dokonce partnera, ale většina prostě něco na jednu noc.
Kluk z koupaliště přišel. Jmenoval se Pavel a byl to pohledný kluk, který to o sobě věděl. Brzy poznal na čem je. Měl na sobě letní kalhoty a pěknou košili. Vypadal vypracovaně. Měl jistý krok a sebevědomí. Něco, co je u kluků právě v tomhle prostředí docela časté.
„Tak připravená jít pařit?“ Poptal se jí. Kývla. Noc jako za dřívějších časů může začít. Také tak udělali. Vymetli pár barů, klubů a náramně se bavili. Zkusili dokonce karaoke a Pavel vyhrál s dalšíma kluky stolní fotbálek.
Poté si sedli a u baru popíjeli. Hezká barmanka jim s úsměvem přinášela další alkohol.
„ Je to s Tebou fakt sranda, Pavlíčku“ Šáhla mu po vlasech. „Dlouho jsem tohle nezažila, protože můj přítel,….“udělala odmlku, „je hroznej slušnák, znáš to. Pořád jen práce, školaa…a já nic. Jsem mu táák ukradená. S Tebou je to jiný…“ Dokončila svoji opileckou řeč.
„Nechtěla bys zajít ke mně do hotelu? „ Nabídl se. „Otevřu nějaké dobré víno jen speciálně pro Tebe.“ Eva byla opilá…. on se jí líbil a pochopila, že za dlouhé hodiny nepomyslela na toho, kluka, kterého si myslela, že má ráda.
Než s ním ještě vstoupila do hotelu a zavřela dveře, měla jistotu, že taky její všechny city k příteli ochladly. Naposledy na něj pomyslela, pak je prudce přivřela. Už se nechtěla otáčet nikdy zpět. Její kamarádka měla nakonec pravdu.


Tomáš se znovu vzbudil zpocený. Znovu měl hrozný sen, jak ho přítelkyně podvádí a on jen se na to dívá. S šokem zjistil, že vedle něj Eva neleží. Kam by proboha šla takhle v noci? Začal mít o ni strach, hlavně když nebrala telefon. Volal ji asi 15krát. Bez odezvy.


Eva po tom, co se ji Tomáš snažil dovolat, vypnula telefon. Ležela nahá vedle své noční známosti a nelitovala. Zakrytá saténovou pokrývkou a užívala luxusu, co tenhle hotel přinášel. Tenhle kluk tu byl zřejmě jen na prázdniny, jak pochopila. Celá pokoj byl čistě bíle vylíčen a u velké postele bylo šampaňské. Kdyby šel člověk dál od postele na druhou stranu, došel by až k balkónu, ze kterého byl krásný výhled na celé město.
„Bylo to fajn, pusinko. Ale asi bys měla jít. Snad se Ti to líbilo, napíšu“. Měl na sobě župan a tvářil se velice spokojeně.
Věděla, že nenapíše. Odešla s chladnými slovy sbohem a ani se neohlédla. Neměla to zapotřebí. Ten kluk pro ni nic neznamenal, stejně jako ona pro něj. Na mobilu jí zaujala zpráva. On to snad nevzdá!
„MILACKU, MAM O TEBE STRACH. NECHAPU, PROC JSI TAKHLE ODESLA A KE VSEMU V NOCI. PROSIM, OZVI SE. TOMAS“
Něco v ní k němu vyvolalo lítost a v sobě výčitky svědomí, jak je blbá. Okamžitě běžela zpátky do té hezké čtvrti za ním. Nevěděla, co mu řekne, už dlouho nemusela lhát, ale něco určitě vymyslí. Pak se ale zastavila. Poprvé za dlouhou dobu měla pocit, že to přepískla. Měla by ho nechat na pokoji. Navždy. Vrátila se slzami v očích domů, vypnula mobil a zachumlala se do pokrývky. Brečela usedavě a tiše, nad sebou, nad tím co provedla. Bylo jí líto sebe i Tomáše. Rodiče už dávno spali, takže neslyšeli její příchod. Takhle se litovala do ranních hodin. Ostatně to bylo fuk. Byla neděle, škola nebude, jsou prázdniny.


On zatím probrečel celou noc. Nechápal, proč mu ani nemohla napsat nějakou stupidní zprávu, aby věděl, co s ní je. Rozhodl se počkat rána, vždy na chvíli usnul a pak se zase probudil. Sotva odbylo 6 hodin, už spěchal se rychle oholit, najíst a překvapit jí u ní doma, aby věděl, na čem je. Trápil se. Hlavou mu projelo tisíc scénářů, co se mohlo stát. Zvláštní však bylo, že ani jednou ne ten, na který ho upozorňoval jeho kamarád. Jeho rodiče byli zrovna doma. Taťka seděl u stolu a četl páteční noviny, jeho mamka si vařila kávu. Kuchyňka to nebyla nějak zvlášť prostorná, ale pěkná a čistá. V celé místnosti přímo dominoval velký kulatý stůl s 5 židlemi. Linka byla mramorová a celá skříň byla nějakého dražšího světlého dřeva. Všude byly jak ve výkladní skříni vystaveny sady porcelánových hrnečků a talířů.
„Dobrý ráno, synu“ Odpovědí bylo jen ticho. Otec se zamračeně na potomka zadíval a položil noviny na stůl. Neměl rád nezdvořilost. Byl to asi padesátiletý statný muž v obleku. Zřejmě zastával nějakou vyšší funkci. Měl hrubé rysy, ale přesto roky mu nevzaly ještě všechnu pohlednost z mládí.
„Neumíš odpovědět na pozdrav? A co tu vlastně tak brzo děláš? Je neděle, jsou prázdniny?“
Tomáš jen pokrčil rameny. „Prostě musím něco vyřídit, mami, tati.“
„A co, pokud se jako otec mohu ptát?“ Na chvíli odložil noviny. S rodinou nikdy netrávil moc času a měl docela dobrou náladu a chuť mluvit se svým jediným dítětem. To zřejmě ale takové plány nemělo.
„ Nic důležitého, musím letět. Ahoj. Uvidíme se u večeře!“ Tom se rychle napil čaje, sebral chléb namazaný sýrem a vyletěl z místnosti. Ani za sebou nezavřel dveře.
„ Kluk jeden tvrdohlavá, nikdy se od něj nic nedozvím“ Lamentoval. Jeho manželka jen s úsměvem pokývla hlavou. Byla to štíhlá žena jako laňka, mladší než její muž, s delšími vlasy v culíku, na sobě měla pěkný modrý kostýmek. Vypadali oba dva, podle oblečení, že se někam chystají.
„Nech ho být, je zamilovaný….do té holky, jak se jmenuje…myslím, že Eva…“ Byla ráda, že má její syn jiný smysl života, než jen fotbal a školu. Byla toho názoru, že její manžel na něj dává příliš velkou zátěž, kterou jako mladý sám nezvládl.
„Jenom aby špatně neskončil, víš, co se říká….první láska, nešťastná láska“ A pak už nic. Začetl se zase do novin.


Eva zatím ležela. Sice nemohla spát, ale neměla hlad, ani žízeň a v posteli ji nic nechybělo. Pak ji napadla spásná myšlenka, jak zapomenout na Toma. Rychle vytáhla mobil, pustila jej a v mžiku se jí ukázalo asi 10 zpráv a 30 nepřijatých hovorů od jednoho jména. Eva si toho nevšímala a rychle napsala Ireně.
„ CAU. POTREBUJI CHVILI NA VZDUCH. POJD VEN. ODPOVEZ CO NEJDRIV.“
Na to se hned ukázala příchozí zpráva. „ TY JSI TEDA BRZO VZHURU. VZBUDILAS ME. DOBŘE, STAV SE U ME.“
Eva na nic nečekala a rychle se oblékla do nového oblečení. Tentokrát si s tím nedávala práci. Vyrazila ven dřív, než se její rodiče probudí. Neměla chuť s nimi mluvit ani je potkat.

„Tohle už mi nedělej“ Stěžovala si kamarádka. „Na mě je tahle doba příliš brzo. Takhle mě budet…teda budit“ Zívla a dala si ruku před pusu.
„Nebyla jiná možnost, Ire.“ Obě dvě dívky byly ve světlé místnosti. Zdi byly jemně růžové, všude okolo bylo plno plyšáků, knih, různé kosmetiky a pak drobnůstek, které zřejmě Iren dostala dárkem nebo na nějakém výletě. Po zemi se válelo pár kousků oblečení. Byly to dvě trička, jedna krátká sukně a rifle tmavší barvy. Eva a Irena seděly na kolečkových židlích u psacího stolu, kde dominoval poněkud starší počítač s klávesnicí.
„Tak no nic, povídej, co jsi mi chtěla říct“. Eva začala vyprávět, co všechno se stalo a jak jí to mrzí a že potřebuje na všechno zapomenout. Že Tomáše sice nemiluje, jak si myslela, ale hrozně jí trápí svědomí.
„No fajn, pomůžu Ti. Prvně se u mě vysprchuj a pak tě dáme do pucu. Takhle by tě žádný kluk nechtěl.“ Zašklebila se.
„Ničeho se neboj. Mám doma jen mamku a ta dlouho spí, včera byla s tím nějakým novým frajerem. Takže do noci máme dost času, abychom tě dali do pořádku. Na ztracenýho kluka je nejlepší další kluk. To mi věř.“ Byla zase ve svém živlu.


Tomáš už dávno byl alespoň půl hodiny u domu Evy a neustále ji volal na mobil, aby nevzbudil její rodiče. Nebrala to a ke všemu měla vypnutý telefon. Nevěděl, co má dělat dál. Zdálo se, že každá snaha je marná. Rozhodl se jít do supermarketu a dát si něco sytějšího na jídlo. Pak chvíli počká a pak teprve zazvoní. Musí se zeptat jejích rodičů, kde je. Není přece možný, aby tohle myslela vážně. Kvůli takové hlouposti!
Koupil si čerstvé pečivo a k tomu čokoládovou tyčinku. To by mu mělo zahnat hlad a navrátit energii. Sedl si na pouliční lavičku. Pomalu začal mít vztek, že na něj Eva tak kašle. Co on pro ni vše dělá a ona není schopná mu napsat ani slůvko. Správně by se na to neměl vykašlat. Ale lásce se špatně poroučí.
Po dobrém jídle přistoupil ke zvonku domu a párkrát tlačítko stiskl. Evin domov byl bílý dům, trochu zašlý stářím a roky, co přečkal. Kolem něj byla středně velká zahrada, plná různých květin na předzahrádce a delší trávník. Bylo vidět, že není moc opečovávaný. Určitě by snesl častější kosení. Dveře otevřela asi 40-ti letá dáma, s špinavými blond vlasy, upravené do drdolu a oválním, trochu zaraženým obličejem. Měla Eviny rysy.
Tom rychle otevřel a zavřel bránu a prošel po chodníčků utvořený z dlaždic.
„Kdo jsi a co si přeješ?“ Vyhrkla žena, zjevně ještě trochu ospalým dojmem. Na sobě měla jen bílý župan a na nohou pantofle.
„ Ehm, dobrý den, jsem Tomáš a rád…teda potřeboval bych mluvit s Evou. Je doma?“
„Není. Ráno někam odešla.“ Bylo vidět, jak je netrpělivá. Opřela se zeď.
„A nevíte, prosím, kde je? Je to důležité.“ Tomáš neustále přešlapoval nervozitou z místa na místo.
„ Nevím. Ale asi u kamarádky. Tak ji zavolej, dozvíš se víc.“ Chtěla co nejdříve hovor ukončit a lehce si přejela po vlasech.
Tom se na chvíli začervenal. „Nebere mi to. Proto jsem přišel.“ Připadal si náhle hloupě.
Žena si odfrkla. „No to se nedá nic dělat. Asi s Tebou mluvit nechce. A teď, když mě omluvíš, tak chci se jít ještě vyspat. Sbohem.“ Bouchla s dveřmi, než Tomáš stačil říci půl slova. Teď teprve se cítil naprosto beznadějně. Tak strašně mu Eva chyběla. Jeho srdce přímo krvácelo.
Zamířil do parku, kde si sedl na lavičku, na kterou bylo nejméně vidět. Tam se málem rozbrečel. Nakonec pár kapek opustilo jeho oči, ale rychle to zahnal a jen pozoroval, jak pomalu začíná město ožívat. Bylo asi 8 hodin. Paprsky slunce už dávno všude osvětlovali den. Tráva a stromy příjemně šuměly. V parku bylo dobře. Nebylo takové horko, hlavě pod stíny velkých stromů. Ptáčci šťastně poletovali okolo a zpívali své krásné písně. Maminky naproti Tomášovi vzali své dvě malé děti, aby se blíže podívaly na fontánu. Děti si radostně hráli s vodou a jejich opatrovnice se zatím s úsměvem bavily. Okolo Toma prošel zamilovaný pár. Drželi se za ruku a po nějaké době se zastavili a začali se líbat pod stromem, když si mysleli, že je nikdo nepozoruje. Všechno si zřejmě užívalo další letní den až na Tomáše. Ten byl nešťastný a dlouhé hodiny jen sledoval okolí. Po dvou hodinách odseděných na lavičce, se znovu pokusil zavolat Evě. Nebrala to. Rozhodl se prostě potulovat jen tak po městě a pak si zajít na oběd. Co jiného se dalo dělat. Nechtěl se vracet domů. Rozhodl se zastavit v místním podniku. Byla to menší restaurace ve starší budově, která však byla známá dobrým jídlem. Byla nedaleko od parku.
„ Dobrý den. Co si dáte?“ Zeptala se jej s úsměvem docela hezká servírka. Byla oblečená v černé sukni a bílém tričku, přes sebe zástěru. Světlejší, plavé vlasy upravené sponkou, aby ji nepadali do očí. Vypadala čistě a sympaticky. Také se zdálo, že se jí Tom líbí. I když on si zrovna jako ideál krásy nepřipadal. Vlasy měl trochu rozcuchané, nestačil si je ráno, při útěku před otcem alespoň pročísnout. A na sobě měl svoje obvyklé oblečení- rifle a sportovní triko. Ostatně mu vždy bylo jedno, co si vezme na sebe. Ale dívka jej viděla jinak. Rozcuchaný účes i nedbalé oblečení mu totiž slušelo. Taková neupravená elegance.
Tomáš se zadíval do letáčku. Neměl zdání.
„ No, co byste mi doporučila? Nemám nějak na nic ze svých oblíbených jídel chuť.“
Dívka se usmála. Ale tak krásným úsměvem, že si musel Tomáš vzpomenout ještě více na Evu. Měla taky tak krásný úsměv jako servírka.
„Hodně lidí si objednává tradiční jídla, ale podle mého názoru dělá náš kuchař opravdu výborné těstoviny. Je to opravdu mňamka.“
„Dobře, tak to, děkuju. K tomu chci džus“
„Není zač. Hned vám to přinesu.“
Tom zatím nevěděl, co má zbývající dobu dělat. Ještě nikdy v restauraci nebyl sám. Většinou jen se svými třemi přáteli. Prohlížel si svůj stůl z tmavšího dřeva, který nevypadal, že už dlouho vydrží. Neustále pokukoval po mobilu, zda mu nedošla zpráva. Když už si myslel, že špatnými myšlenkami se snad zblázní, donesla mu stejná dívka, co předtím velký talíř s těstovinami a nějakou voňavou omáčkou. K tomu sklenici limonády. Tom poděkoval a chtěl se dát do jídla, když pod pitím něco objevil. Na ubrousku bylo napsané číslo a pod ním tiskacími písmeny: „OZVI SE, POKUD BUDEŠ CHTIT“. Tomáš si dal ubrousek zamyšleně do kapsy a dal se do jídla. Neměl náladu na seznamování. Zřejmě jí ani nikdy nezavolá.



Eva zatím spokojeně pojídala jídlo, co jí nabídla kamarádka na oběd. Byla to čokoláda a lupínky, které jedly na posteli. Všude byl nepořádek, ale víc doma potravin nebylo. Nikdo nebyl nakupovat a mamka Ireny zmizela neznámo kam. Neustále vymýšlely, kam půjdou večer. Jedna navrhovala a byla to Eva, aby zůstaly spolu a podívaly se na film, Irena však nesouhlasila a říkala, že bude lepší jít ven.
„Moc se mi nechce.“ Přiznala Eva. Pořád ještě myslela na Tomáše.
Irena zakroutila hlavou a rychle do pusy si strčila další lupínek od brambůrek. „ Nechtěj se nutit. Prostě půjdem. Takhle lépe zapomeneš. Navíc pokud pro Tebe nic neznamená, nemusíš se vůbec trápit.“
„Já ani nevím, co si mám o tom myslet. Nemůžu na něj přestat myslet.“ Přiznala zkoušeně Eva a sáhla po dalším kousku čokolády.
„To je zlé, holka. Však já Tě z té nemoci dostanu, neboj.“ Uchechtla se kamarádka a dál jen tak lenošily doma.


Tom zatím prošel celé město, jakoby snad doufal, že někde zahlídne svoji milovanou. Bez úspěchu. Domů se vrátil až kolem 3 a jen na chvíli, aby si odpočinul. Jeho rodiče naštěstí něco řešili ve svém pokoji, takže ani nevěděli, že přišel. Poté, co si chvíli poseděl na židli, dostal zase hlad. Jeho rodiče si do domu objednali řízky se salátem, tak s nebývalou radostí si nandal porci na talíř a pustil se do jídla. Pak ho to napadlo. Zeptá se Mirka, kde Evu teď najde. Nechápal, že ho to nenapadlo dřív. On znal různé kluby a místa, kde by mohla být.
Zavolal mu a domluvili se, že teta kolem 6 k němu kamarád přijde. Mirek byl sice překvapený, že právě od něj potřebuje radu a že mu neřekl podrobnosti, ale zvědavost mu nedala a tak ani ne za dvacet minut už naslouchal svému kamarádovi, na co že ho tolik shání.
„Vole, to jako fakt?“ Prohlásil překvapeně. Tom jen přikývl na to, že to co mu sdělil, je pravda. Mirek, kluk s pověstí nenapravitelného zlého hocha, který nemá o holky nouzi, byl za dlouhou dobu něčím překvapen. Vypadal hezky opálený, což zvýrazňovalo jeho bílé tričko. Tomovi bylo hned jasné, na co vše ty svoje oběti chytá.
„Jo, prostě bych si s ní rád promluvil“. Nevypadal se svojí starostí jako kluk, prostě dospěle.
„No asi vím, kde ji najdeš…ale musím Ti říct, že moc od toho nedoufej. Tohle, když holka udělá, je konec…a můžeš jí volat třeba i tisíckrát za den. Bylo to od ní hnusný“.
„Já vím“ Nešťastně se zatvářil. Ale potřeboval s ní alespoň mluvit.
„Fajn, zavedu tě tam. Projdeme pár míst, kde by mohla být.“ Nabídl se Mirek, co si zatím prohraboval vlasy.
„Děkuju“
„Neděkuj, není za co. Kdo ví, v jakým stavu ji tam uvidíš a s kým.“


Eva s Irenou už byly oblečené podle svého a chystali se na odchod. Obě měly velmi vyzývavé oblečení. Eva byla oblečena v bílých krátkých šortkách a filtrovaném růžovém topu, který zakrýval jen to nejdůležitější. Irena měla bílou minisukni a k tomu černé tílko. Obě dvě byly na podpatkách a doplnili svůj vzhled mnoha doplňky. Rozhodly se, že půjdou do nejznámějšího klubu ve městě. Chtěly se tam potkat i s pár spolužáky ze třídy. Jelikož jeden jejich kamarád zrovna slavil narozeniny a obě byly pozvané. Vzaly si taxík.
„Vítejte dámy“ Objímal je jejich kamarád Matěj na uvítanou, sotva přijely. Na sobě měl černou košili a tmavé kalhoty. Všechny holky tam byly na podpatkách a měly na sobě co nejméně oblečení. Kluci většinou u sebe hlavně nosili peněženky a většina osazenstva už vytvořilo skupinky a vesele si spolu povídali. Zdálo se, že Tito lidé nocí vlastně žijí a milují ji. Na stole bylo občerstvení-chlebíčky, různé druhy salámu a šunky, brambůrky, popkcorn, čokoládové bonbóny a spousta dalších jídel. Jen na pití byl zaplacen barman.
Z vedlejší místnosti byla slyšet rychlá diskotéková muzika a smích lidí. Kromě jídla byl cítit i zápach cigaret a občas i závan nějaké drogy.
„Vy jste přišli taky!“ Vykřikla nadšeně blondýna s dlouhýma nohama a krátkými červenými šaty. Rychle podupávala, když je obě objímala i s pusou na líčko. Zdálo se, že se navzájem znají.
Matěj si vzal mikrofon a žádal a zklidnění. „Tak všechny zdravím a děkuju, že je vás tu tolik. Takže zřejmě započne válka o jídlo“…jeho hláška vyprovokovala salvu smíchu, „ takže co jen říct, bavte se, pijte a hlavně, je zákaz odtud odejít střízliví!“
„To nám nehrozí, neboj“ Říkal zřejmě jeho kamarád vedle. Štíhlý a vysoký kluk, s nagelovanými hnědými vlasy do špičky.
Erika s Evou si dlouho povídali s oslavencem. Také s dívkou, která je tak radostně vítala. Oslavenec dostal ode všech dražší flašku alkoholu. On sám byl sympatický vtipálek, který vždy býval střízlivý až do konce nehledě na svůj proslov.
Čas ubíhal. Opravdu rychle. Brzo byla půlnoc. Evu to najednou nudila. Kamarádka si myslela, že to bude málo alkoholem. Ale jí trápilo spíše vše, co se doteď stalo. Po nějaké době Irena zmizela a vedle Evy si sedl u baru černovlasý kluk v bílé, trochu v rozhalené košili a na krku s řetízkem.
„Co tu děláš tak sama, Evo? Myslel jsem, že máš mladýho.“ Požádal barmana, aby mu nalil něco tvrdšího. Znal ji. Eva jeho zřejmě také.
Dívka se na něj pomalu otočila. „ Jeho už nikdy neuvidím. Zradila jsem ho“. Její spolužák Aleš. Ten ji tu scházel.
„Byl by hlupák, kdyby kvůli nějakému úletu Tě nechal. Prostě…to se stává.“ V rukách držel skleničku a zakroutil s ní, až se tekutina otáčela ze strany na stranu.
Eva ho pozorovala s ne moc velkým nadšením. „On je jiný, než ty a já. Než my tady. Žije jinak. Pro něj je asi věrnost důležitá.“
„To se spraví. Zapomeneš.“ Dotkl se její ruky. „Je to debil, jestli Ti nedá ještě šanci.“ Druhou rukou vzal sklenici a napil se z ní.
„Chceš taky objednat něco?“ Eva zakroutila hlavou.
„Ty jsi asi nemocná, že nic nechceš“. Pohnul hlavou ze strany na stranu v předstíraném zděšení.
Usmála se. „Ale prosímtě, nemusím pořád jen pařit. To bych nedělala nic jinýho.“
„Nechceš si jít sednout do většího soukromí?“ Řekl jen tak mimochodem.
„Klidně. Pojď na chvíli ke stolu.“ Oba dva se zvednuli.
Kromě toho, že posedávali u stolu, si také odskočili zatančit. Zkoušeli různé variace pohybů, kdy občas jako „omylem“ se Aleš dotkl zadku.
„Chovej se slušně“ pokárala jej s úsměvem Eva. Bylo jí s ním dobře.
„Rozkaz madam.“ Zasalutoval. Poté dal ruce více nahoru do úrovně pasu. A se smíchem se s ní snažil napodobovat nějaký klasický tanec. Hodně se zasmáli. Hudba řinčela ze všech stran, všude bylo hrozně lidí. Pak začaly světlové efekty a Eva musela zavírat oči.
Když měli tančení dost, znovu se vrátili k menšímu stolu, v rohu místnosti. Byl ze dřeva a neměl na sobě ani ubrus. Eva uždibovala z chlebíčků na tácku.
„Že se ale nestydíš“ Řekl její kamarád rádoby velice vážným hlasem. Uchechtla se.
„ Ty máš nějakou holku?“ Zeptala se a přemýšlela, proč nezjistila už dřív, jak je její kamarád Aleš fajn.
On chvíli dělal, že přemýšlí. „Ne, prosím tě, kde bych k ní přišel? Jsem ráda sám. Nemusím být nějak zodpovědný a podobně…nemusím se omezovat, není to tak špatný. Vlastně jsem se divil, když jsem slyšel, že máš zrovna ty vztah.“ Mrkl na ni. Jeho zelené oči ji hypnotizovaly.
Začervenala se, neměla ráda, když se lidé divili, že si také někoho našla. Raději vypila celé Martini, co objednal Aleš.
„Chceš ještě“? Zeptal se se zaujetím.
„Jo.“ I když už pomalu cítila, jak ji alkohol leze do hlavy. Po tom co Aleš odešel, stoupla si ze židle a sotva udělala pár kroků, narazila do Matěje. Ten ji chytl za ruky a starostlivě se na ní podíval.
„Kolik jsi toho proboha pila? Nevypadáš dobře.“ Pomohl si jí sednout.
„Ále…s Alešem. Měla jsem jen..myslím, jednu dvě sklenky.“ Opřela se lokty o stůl.
Matěj se zamračil. „A to je ti tak špatně? Vždyť Tebe normálně nesloží dvě sklenky. Něco se mi na tom nelíbí.“ Dívka vzhlédla. „ A co?“
„Nemám Aleše rád, je to takovej týpek…no to je fuk, dávej si na něj bacha. Jestli chceš, donesu Ti nealko.“ Už chtěl zamířit k baru.
„Ne, to je dobrý,“ zarazila jej, „jsem v pohodě.“ Dala si hlavu do dlaní.
„Určitě?“ Položil ji na záda ruku.
„Jo.“ Nechtěla žádné problémy.
„Dobře, kdyby něco, řekni.“ A odešel. Znovu se jí líbil charakter Matěje. Choval se tak vždy. Měl povahu rytířů…prostě něčeho, co nikdy nevyjde z módy.

Aleš se vrátil s úsměvem na tváři.
„Co kdybychom zašli ven na čerstvý vzduch, co říkáš?“ Podával jí svoji ruku.
„Asi to potřebuju, je mi blbě.“ Oba dva vyšli v ruku v ruce ven. Aleš ji zavedl na trávník u jednoho rozložitého dubu. Nocí bylo slyšet cvrlikání hmyzu. Malý travnatý prostor pod stromem byla příjemná změna. Eva si sedla s rukou u pusy. Bylo jí na blití.
Aleš si ji k sobě přitáhl a dal jí ruku na tvář. „Jsi tak hezká.“
Ona ji pomalu sundala. „Nemám náladu. Pojď se dívat na hvězdy.“ A opravdu, nahoře bylo vidět, i přes pouliční světla hromada hvězd.
„ Ty jsi mnohem krásnější než všechny ty hvězdy.“ Přiblížil se k ní, ale Eva uhnula.
„Co to s Tebou sakra je!“ Řekl už naštvaně po zmařeném pokusu. Chytl ji za ruce.
„Co to proboha děláš?“ zeptala se ho už s trochu strachu v očích.
„Co bych dělal? Celou dobu se mnou flirtuješ, provokuješ…a pak když něco má být, tak si budeš hrát na stydlivku? Tak na to zapomeň. Já Tě moc dobře znám, co jsi zač.“
Zápěstí ji začaly bolet. „Co jako jsem?“ Řekla rozhořčeně.
„No že jsi hrozně nadržená. Neříkej, že to nechceš!“ Hrubě jí políbil na rty a poté na krk. Cítila, jak tam bude mít cucflek.
„Sakra, přestaň, ty debile!“ Dala mu pořádnou facku na obličej. Chvíli bylo ticho.
„Ty jedna děvko, co si to dovoluješ! Každýmu dáš, tak i mě!“ Hrubě ji převalil na záda a chtěl jí strhnout ledabylé oblečení. Eva se sebou začala lomcovat, když občas vyprostila ruku, začala škrábat a boxovat, bránila se i zuby, kousala, jen když měla příležitost. A také křičela.
„Buď sakra ticho, krávo! Jsi jen děvka, slyšíš. Tak drž hubu!“ Naštvaně jí ubalil facku. Pak druhou. Eva v šoku naprosto oněměla…a na chvíli se přestala bránit. Měla hrozný strach.
„Ano, tak jsi hodná a teď si užijeme.“ Pomalu ji svlíkal top. To ji probudilo.
„Nakonec se Ti to bude líbit“. Eva se brzy dostala ze šoku a začala kopat nohama. Ale na Aleše neměla. Celým tělem na ní ležel, když jí sundával oblečení. Nedokázala ani s jeho rukou pohnout, byla v pasti. Mohla jen křičet jako o život. Aleš ji ale brzy strčil na pusu ruku tak, že ji z ní nešla ani hláska. Byla bezmocná. Byl to strašný pocit. Věděla, že je zle. Její tělo se třáslo.
Když najednou byla volná. Nechápala. Na zemi za ní ležel Aleš. Zřejmě ho někdo odvlekl a kopl do břicha. Nad ním byl….nevěděla to přesně, točila se jí hlava. Byl to Tomáš! Měla strašnou radost, že ho vidí. Nad ní stál nějaký blonďák a na něco se jí ptal.
„Bolí Tě něco? Jsi v pořádku?“ Nic neříkala. Jako by na chvíli nechápala, co jí povídá. Kluk nad ní se zamračil. Nelíbilo se mu to. Tohle nemohl udělat jen alkohol.
„Tome, běž k ní, já toho druhýho můžu mlátit i bez Tebe.“ Netrpělivě po kamarádovi pokukoval.
„Eva vypadá fakt hodně mimo. Moc se mi nechce, že tohle udělal chlast. Leda, že by to opravdu hodně přehnala a má otravu. Podívej se na ni sám, kdyžtak budeme muset zavolat záchranku.“
„Fajn, už letím.“, řekl Tomáš, „Tady ještě máš, ať si to pro příště rozmyslíš.“. A znovu kopl Aleše do břicha. Tentokrát ještě silněji.
„Hej, kluci, neblázněte, kvůli takové couře. Nechte mě být, prosím.“ Žadonil Aleš na zemi, oběma rukama si držel břicho a bolestí přímo sykal.
„Zavolám poldy.“ Povídal Mirek po tom, co si také jednou kopnul. „Oni už budou vědět, co s ním.“
Tom se sehnul k Evě.
„Miláčku, bolí Tě něco?“ Neodpověděla.
To bylo to poslední, co Eva slyšela, protože najednou omdlela.

Probudila se až v nemocnici. V pokoji s ní byly ještě další dvě holky. Jedna vypadala jako narkomanka, jelikož byla neuvěřitelně vyhublá, měla vypuklé oči a celkově působila dojmem zhroucené osoby. Druhá byla také nesmírně hubená, jemně nažloutlá pokožka byla hrozná kombinace s všudypřítomnou bílou, ale dalo se rozeznat, že normálně je to moc hezká holka. Všechny tři ležely na čistě bílých, povlečených postelích, které byly tak tvrdé, že se na nich skoro nedalo spát. Zrovna do místnosti proudil ranní vítr, protože jedna ze sestřiček otevřela okno. Rovnou zamířila k Evě. Byla to starší žena, která měla moudré, modré oči.
„Dobré ráno. Jak se cítíte?“ A podívala se na Evu pronikavým pohledem.
„No, je mi lépe, než včera.“ Povytáhla si deku více nahoru.
„To slyším velice ráda. Později za Vámi zajde doktor. Včera vás sem přivezli dva kluci v bezvědomí, v šoku a měla jste docela velké množství drogy v těle.“ Eva tomu nedokázala uvěřit. Aleš jí dal do pití drogu!
„ Vaši rodiče už o tom ví. Říkali, že přijedou dnes, co nejdříve. Teď hlavně odpočívejte. Někdo z personálu Vám přinese jídlo.“
„Dobře“ odpověděla Eva a brzy sestřička zmizela. Byla ráda, že ji říká jen fakta a neodsuzuje ji.
Brzy za ní přišel do místnosti Tomáš. Zastyděla se za své rozcuchané vlasy.
„Ahoj, jakpak se máš, Evi?“ Přinesl ji velkou kytici růží, bonboniéru. Aby toho nebylo málo, tak ještě jiné jídlo.
„Rodiče mi říkali, že tady zase moc dobrý jídlo není. Jinak požádám, aby tu kytici nějaká sestřička dala do vázy.“ Říkal rychle a nervózně.
Začala plakat. Tomáš ji nevěřícně pozoroval. „Promiň mi to, Tome, nevím, co bych bez Tebe dělala. Hrozně mě mrzí, jak jsem se chovala, odpustíš mi?“ Nervózně se na něj dívala.
Tom rychle vytáhl kapesník a poddal ji ho. „Přinesla jsi mi velké starosti. Ani nevíš, jaký jsem měl strach. Snad už budeš v pořádku. Miluju Tě.“ Eva nevěřila jeho slovům. On ji po tom všem má rád!
„Já Tebe taky.“ Sladce se políbili.

Jak se brzy dozvěděla, Aleš díky tomu sému pokusu, měl neustálá slyšení u soudu. Všechny to, co udělal, překvapilo. Dokonce za ní do nemocnice přišel Matěj, aby jí řekl, že je mu to líto, co se stalo, že ho měl vykopnout z party hned, ale že ji varoval.
Uběhly prázdniny a zase začala škola. Eva byla s Tomem skoro půl roku. Zdálo se, že všechno je tak, jak má být.
Jednoho dne se Tom rozhodl překvapit svoji dívku a tak s balíčkem ze zlatnictví, kde koupil neuvěřitelně drahý řetízek, za vydělané peníze z brigády. Chtěl se jí odměnit za to, že je tak hodná, věrná a oddaná přítelkyně za celou dobu. Chtěl jí poděkovat za to, že je.
Otevřela mu rozcuchaná a v červeném tričku a červených, krajkovaných kalhotkách. Slušelo jí to.
„Jé, ahoj Tome. Jdu brzo za Irenou, ale pojď dál. Ráda tě vidím.“ Pozvala jej. Vedla ho do malé, ale útulné kuchyně. V dřezu bylo spousta nádobí, a na stole ležely dva neumyté talíře. Rychle mu nabídla sušenky.
„Nechci, jen jsem Tě chtěl překvapit, lásko. Něco jsem Ti koupil.“ Vytáhl krabičku s klenotem.
„Jsi zvědavá?“ Pomalu začal krabičku otevírat.
„Jistě.“ Usmála se.
Otevřel krabičku, kde byl zlatý předmět. Krásně se třpytil.
Když se ode dveří ozvalo:
„Evo, kdo to je? Proč nejdeš za mnou?“
Tom se rychle otočil. Mezi dveřmi byl polonahý kluk. Jen v boxerkách modré barvy. Tom ho odněkud znal. Pak si vzpomněl, že to on a jeho kamarádovi řekl, kam asi šla Eva s Alešem. Kluk se nechápavě díval na Evu s Tomem.
Toma by se nikdo krve nedořezal. Nevěděl, co říct. Jen tam tak stál.
„Matěji, říkala jsem Ti, ať zůstaneš u mě v pokoji.“ Říkala nervózně Eva a dívala se z jednoho kluka na druhého. Matěj raději zmizel z dohledu oficiálního přítele Evy.
To už zakročil Tomáš. „Co to má jako znamenat, Evo? Ty s ním něco máš? Jak jsi mohla!“ Bylo mu hrozně. Tohle mu udělala milovaná přítelkyně! Okamžitě mu přišlo na mysl tisíc myšlenek.
„Tome, já vím, že to hrozně vypadá, ale…“ Koukala se do země.
„Ale co? Je to tvůj učitel plavání, nebo co? Co si ještě vymyslíš? Proč neřekneš pravdu. Jsem za hlupáka a celou dobu jsem Ti věřil!“ Bylo mu po dlouhé době do pláče.
„Promiň, prostě se stalo. Nevěnoval ses mi.“ Dívala se mu do očí.
„Cože?! Já pro Tebe udělám první i poslední a já se Ti nevěnuju? A proto si hned najdeš nějakou náhradu? Celý prázdniny jsem makal, abych Ti tohle koupil! Pořád jen myslím na Tebe, neustále Tě zvu na různý akce, platím Ti vše, na co si vzpomeneš…myslel jsem si, že mi budeš aspoň věrná!“ Lomcoval jím vztek.
Dal jí brouka do hlavy. „Promiň. Není to tvoje vina, ale moje. Neměla jsem na to právo, i když ses mi nevěnoval. Já ale taková jsem.“
„Zachránil jsem Tě!“
„Vím, jsem vděčná.“
„To vidím.“
„ Fajn, tak si taková buď, ale beze mě! Sbohem a užij si život s ním!“ Se vztekem utekl z domu. Nemohl tomu uvěřit. Jediný člověk, kterému naprosto důvěřoval, ho zradil. Kolikrát ho vlastně podvedla? Teď poprvé, nebo už víckrát? 3krát? 5krát? 10krát? Co bylo na tom klukovi lepší, než na něm? Proč ho neměla ráda? Vždyť jí dával ze srdce vždy to nejlepší! Zachránil ji! Doufal, že za ním alespoň vyběhne a vše mu vysvětlí…bude ho chtít vysvětlit. Proto šel velice pomalu. Nikdo za ním ale neběžel.

Utekl domů. Tam si zalezl do postele a zůstal tam. Dokonce vzal rodičům ze skříně alkohol a popíjel. Naprosto nechápal, jak mu to Eva mohla udělat. Takhle ho hnusně zradit. Nejhůře, jak mohla. Nevydržel to a rozbrečel se. Cítil se tak sám a nešťastný. V srdci díru…
Znovu se podíval na dárek, co jí ho chtěl dát. Hodil ho se vztekem do kouta. Proč se to musí dít jemu? Co provedl? Jen ji miluje a hrozně mu chybí. Každá věc mu jí připomíná. Podíval se na mobil. Ani mu neposlala jednu sms, jeden telefonát. Na mobilu se rýsovala tapeta jeho s ní, jak se šťastně objímají. Hnusil se mu ten obrázek. Strašně ho to bolelo. Chtěl být sám.
Myslel si, že ve škole třeba se pokusí s ním navázat hovor. Marně. Potkal ji, jak se drží s tím Matějem, ruku v ruce a jdou do třídy. Když procházeli kolem něj, ona se na něj podívala a řekla mu „ahoj“. Žádné omluvy, ani to, že by mu to chtěla vysvětlit. Nechtěla s ním už ani mluvit, nezajímalo ji to. On už pro ni nic neznamenal. Měl to pochopit už tu noc, kdy mu ani jednou nezavolala nebo nenapsala. Pro ni to skončilo už tehdy. Nelitoval, že ji zachránil. Miloval ji, nechtěl, aby se jí něco stalo. Litoval jen toho, že ho nechávala tak dlouho v blažené nevědomosti a pak mu hluboko zaryla nůž do srdce. Proklínal lásku. Proklínal den, kdy ji potkal. Nedokázal se soustředit na školu. Měl myšlenky jinde. Vždy, když ten šťastný pár viděl kolem sebe procházet, bylo to, jako by měl umřít. Příšerná bolest.
Pořád doufal, že to je jen sen. Že jeho přítelkyně pochopí, co pro ni znamená a že vše bude třeba omyl. Doufal, že přece nezahodí půl roku vztahu bez vysvětlení. Že přece taková není, že něco pro ni musel znamenat. Jinak by s ním nebyla…
Po týdnu se rozhodl, že si s ní promluví. Nechtěl to vzdát. Chyběla mu nějaká část sebe. Nebavilo ho nic. Fotbal, procházky. Ani se psem nechodil tak často ven a rád, jako předtím. Potřeboval to pochopit. Proč mu to dělá. Proč mu tak ubližuje a navíc ji to vůbec nezajímá. Proč ho už nemá ani trochu ráda. Proč je najednou tak sám, bez duše bloud