Smutná láska

Sedím tu sama, mé srdce prudce bije, má vzpomínka na tebe stále ještě žije. Co dělat mám, jak tě jen přesvědčit, že já jsem pro tebe ta pravá. Vždyť já tě miluji z celého mého srdce, kdybys jenom chtěl mi svou lásku oplácet! Pro tebe bych udělala toho moc! Proč? Když ty mě stejně nemiluješ? Protože mi na tobě záleží, jako na nikom jiném v mém životě. Za to, že tě tolik miluji, i když nesmím, já nemůžu. Ty mi můžeš poručit, abych tě nemilovala, protože to nejde, ale mému srdci poručit nejde. Kolikrát bych si to přála, aby z mého srdce, z mé mysli vymizel tvůj obraz, tvůj úsměv, tvé pohlazení, tvůj dech a tvé něžnosti. Ale copak to jde? Ne. Ty určitě netušíš, jak se každý den kvůli mé lásce trápím. Sedím, jako právě teď, dívám se někam do daleka, a přemýšlím o tobě a o tom, jak by bylo krásné, kdybys mě chtěl milovat. Občas se při tom snění přistihnu, jak mi tečou po tváři slzy. Jsou to slzy pro tebe. Jsi jediný kluk v mém životě, kterého takhle moc miluji a už teď vím, že už takhle opravdově milovat nikdy nebudu. Když jsem tě poznala, nevěděla jsem ještě, jak hluboce se vryješ do mé paměti a hlavně do mého srdce. To, že teď nejsme spolu, je jen a jen moje chyba a já to vím. Zavinila jsem to já. Věděla jsem, co ke mně cítíš, ale já to neopětovala. Otevřel jsi mi své srdce a dal najevo své city, ale já tě zradila. A proto se teď už bojíš dát mi najevo znovu, co cítíš. Chápu to, ale litovat toho teď, je už přece pozdě. Ty si chceš užívat života bez lásky, bez citů. Doufám, že tím dosáhneš toho, čeho jsi chtěl.