Tluče mi srdce

V setmělé místnosti sedí v rudém, čalouněném ušáku mladá dívka. Poslouchá pomalé tóny znějící z gramofonu na stolku vedle. Přemýšlí. Její přítel je v hospodě s kamarády z dětství. Miluje svého přítele. Ale představuje si, že o ni pečuje, něžně ji líbá, namotává si její měděné lokny na prst úplně jiný muž. Povídá ji do ucha tichá slova o mistrech renesance. O procházkách pod hvězdami na mořské pláži, moře se vlní stejně jako hudba znějící z gramofonu. Muž má uklidňující hluboký hlas s cizím přízvukem. Skládá jí zvláštně znějící verše, jejichž význam znají jen oni dva. Muž nemá konkrétní tvář, dívka vidí jen jeho tmavě hnědé oči a pravou ruku s dlouhými prsty, která svírá tu její, drobnou. Palcem levé ruky ji jemně hladí po čelisti. Víc si dívka nedokáže představit. Sedí zklamaně v ušáku a z gramofonu doznívají poslední tóny skladby. Zazvoní zvonek. Dívku zvuk vytrhne z doznívající vize. Vstane. Vyhlédne z okna. Její přítel. Seběhne dolů po schodech a otevře mu. Podá jí rudou růži. Něžně ji políbí na tvář. A chytne do náručí. Odnese ji do jejího pokoje. Dívá se do jeho tmavě hnědých očí. Jeho dlouhé prsty jí opatrně hladí křivky těla. Palcem přejíždí po její levé čelisti a šeptá do ucha sladké verše.