Povídky
Přicházíš ke dveřím našeho bytu a již v mezipatře slyšíš můj křik. Běžíš rychle, abys zjistil co se děje. Odemykáš dveře od bytu, otevíráš je, ale nemůžeš se dostat dovnitř, jen se ti trochu pootevřeli. Prudce zabereš. V tom se otevřou dokořán a najednou zahlédneš tu sp...
Jsi jako každý den v práci a hosté se ti střídají u stolu. Je skoro ráno a hosté již odešli až na pár stálých co jsou v kasinu pořád. Ty máš volný stůl a čekáš, zda někdo bude mít chuť utratit pár nehorázných peněz. Zahlédl jsi, že tvůj šéf stojící u dveří své kance...
Miluju déšť a bouřky.. Je takový.. zajímavý.. Nebe pláče.. Blesky ti ukazují cestu a hrom tě navádí k sobě.. Vzbuzuje to ve mě jisté pocity.. Mám ráda ty pocity.. Ráda o nich přemýšlím a ráda bych je naplnila.. Chci taky plakat tak, aby se mé slzy mísily s krví lidí, ja...
Točení se dokola, spousta barev, kouř, hudba. A můj smích. Točím se dokola a nedokážu přestat. Jsem v jiném světě. Směji se tak hlasitě, až mi můj smích přijde jiný. Ne jiný, ale jako by patřil někomu jinému. Točím se, ale hlava se mi nemotá. Všude okolo mě se mění barv...
Stojím na okraji propasti a dívám se dolů. Ne, nejsem nijak smutná a nejsem ani veselá. Jenom tam stojím, přemýšlím. Přemýšlím - ale nad čím? Vždyť mé myšlenky jsou smíchané jedna s druhou. Jsem tak zmatená. Co se to vůbec kolem mě děje? Kým vlastně jsem? Chci znát důvo...
"Je to tajemství... A já ti to neřeknu.""Proč? Maminka ti to zakázala?"Zaskřípala jsem zuby. "Mojí MATKU z toho vynech!""A pročpak?""A proč ne?!""co z toho máš? Vážně, Kláro, myslíš, že tak budeš lepší? Nebo že tě někdo bude mít radši? Jak rády bych ...
Nejdřív bych chtěl říct, že povídka je z části smyšlená a nejsou tu jmenovány postavy svými skutečnými jmény… Tohle je první, opravdu kratoulinká část. Užijte si to a nezapomeňte že každý z nás, se někdy musí vychcat do umyvadla…Kurt vypadl ze starých vrzajících...
"Proč jsi to udělala?" Zeptal se."Chtělo se mi." Zavrtěla jsem hlavou. "Víte, jaký je to pocit, někoho zabít?" Zeptala jsem se.Muž zavrtěl hlavou a podíval se mi do očí. Měl je tmavé, skoro až černé."Jasně, že to nevíte." Povzdychla jsem si a kousla si do rt...
Jedna facka.. Druhá.. Třetí.. a čtvrtá.. Proč mlátím sama sebe? Za co?! Nevím?.. Ne, ne, ne, já vím, vím moc dobře za co! ..Vím za co.. Za ten rohlík co držím v ruce.. *NESMÍŠ JÍST! NESMÍŠ!* Stále si to opakuji.. Stále odmítám jídlo a všelijaké dobrůtky.. Ale stále nejs...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva