POVÍDKY příběhy nejen o lásce a přátelství
Opět na ZemiVrátila jsem se opět na Zemi. Tak, jak jsem ji opustila. Zase ta stará Brenda, pomyslela jsem si. Nacházela jsem se před dveřmi naší vily. Už z okna jsem slyšela každoroční sešlost, na den díkuvzdání. Nejprve jsem si chtěla zkontrolovat, že vše dopad...
ÚvodProcházela jsem se nebeským rájem. Potichu jsem si prozpěvovala písničku od Christiny Perri. Tam kde žiju a kde jsem žila předtím se ani nedá srovnávat. Nebe je nádherné místo. Čiší z něj dobrá nálada, síla, moc a božský klid. To se však nedá říci o pekelném...
Byl další den a detektiv Steve neměl nic na práci,když zjistil tu lež se smrti a to, že ta paní v ohrožení má byt jeho partnerka, tak byl v šoku.trochu mu to připomínalo noční můru,ale chtěl vědět vice.V tu dobu přišla do kanceláře Steve Elis.Chtěl se ji na to zeptat ,a...
Před dávnými časy žili naši předkové v rovinách při řece Visle, v charvátské zemi. Nežilo se jim tu dobře. Téměř neustále museli bojovat s nepřáteli, kteří se chtěli zmocnit jejich země, majetku, žen i dětí. Hádali se i mezi sebou: o meze, pole a dobytek. Příbuzní bojov...
Poslední městoNad hlavami tisíců Kiiwuanských mužů a žen se vznášel neviditelný a tichý přízrak smrti. Les před obrovskými hradbami byl holý, ale podzim je, nesvlékl z listů, byl to oheň elfů oheň války, která sužovala mnoho národů mnoho ras, jenž trpí pro své s...
1 Ubožák v dešti„Hezky hrudí až na zem“, usmíval se Obří muž v plné zbroji „a žádný švindlování nebo dalších padesát.“ V tu ránu když, voják uprostřed padl na zem úplně vysílený, přišla s osvěžujícím poryvem větru i špatná zpráva v podobě poněkud zákeřně shrbeného m...
Blaničtí rytíři Poslyšte poslední starou pověst a její proroctví, jež pověděl slepý mládenec králi Karlovi žehnané paměti. Hle, Blaník hora v hávu tmavého lesa, jenž splývá jí od temene po všech bocích. Vážně, až zachmuřeně shlíží na krajinu od světa odlehlou, n...
Odspěchala jsem do koupelny a podrobila svůj make-up detailní prohlídce. No jistěže. Pudr i podkladový make-up byli v háji, měla jsem v nich potůčky ze slz. Tiše jsem zaklela a v rámci možností je zamaskovala.„Ivét?! Jdeš už?!“„Jo, nemusíš řvát na celý barák!“...
Markéta Schwarzová |
|
„Aaaach, oříškové, ty já miluju!“Ještě jednou jsem se povzbudivě usmála a obrátila pozornost k návštěvě.„Evi, ani jsem se nezeptala, jaktože jste vlastně tady?“Eva se na mě zadívala, jako jestli to myslím vážně.„No, já jen... že jste ani nezavolali...“...
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc