Povídky
Někdy stačí jediná věta od dítěte, aby se člověk na chvíli zastavil a uvědomil si, co je v životě opravdu důležité. Minulý pátek přesně v 16:36 mi můj vnuk připomněl něco, na co dospělí často zapomínají — že být babičkou je vlastně druhá šance od života.Seděla j...
Půvab banálnostiJe známo, že určitý druh lidí, a to zejména školská inteligence,dostihnuvši jisté hranice věkové, se velmi nerada seznamuje.Inteligentní člověk miluje známosti staré; k navázání novýchnedostává se mu jaksi pružnosti; a nemůže se vůči ...
MUŽ, KTERÝ DOVEDL LÍTATPodpovídkaPan Tomšík šel tou cestou pod vinohradskou nemocnicí; byla to jeho zdravotní procházka, neboť pan Tomšík si potrpěl na zdraví a byl vůbec náruživý sportovec jakožto horlivý divák na ligových zápasech. Šel bystře a lehce v...
30. Oinochairon RhafanochortasoviAni ti, kdo zohavili hermovky anebo prozrazením znesvětili mystérieeleusinské bohyně, nevytrpěli takovou smrtelnou trýzeň jakojá, upadnuv, ó bohové, do rukou té praničemné Fanomachy! Kdyžtotiž seznala, že se její muž stýk...
Po sedmdesátce si přišla Josefína úplně zbytečná. Ani syn, ani dcera si na její narozeniny nevzpomněli. Seděla na lavičce v nemocničním parku, oči plné slz. Dnes jí bylo sedmdesát let. Jedinou gratulaci dostala od své spolubydlící Zdeňky, která jí věnovala malý dárek ru...
O sloupkuTaké já jsem býval jinoch ctižádostivý a chtěl jsem býtidoktorem. Velmi by mě bývalo blažilo, kdybych i já býval účastenspolečenských poct. Kdybych nebyl lehkomyslně promrhal svémožnosti, i já mohl míti na svém psacím stole stiskátko elektri...
GLORIEPodpovídkaPan Knotek se probudil ve svém mládeneckém loži ve tři čtvrti na sedm. To mohu ještě čtvrt hodiny ležet, pomyslil si spokojeně; a vtom se mu vynořila vzpomínka na včerejší den. Bylo to děsné; mnoho-li včera chybělo, aby byl skočil do Vlta...
29. Pexankonos RhigomachoviJaký to znamenitý dar boží, ta istrijská loď, jež kotví u hráze a přineslaAthénám toho báječného kupce! Ten ukázal, jakými jsouathénští boháči a mecenáši skrblíky a škroby: tak štědře užívásvého měšce k darům! Zavolal si k sobě...
„Někdy je láska jednoduchá… dokud nepřijde okamžik, kdy máš poprvé sedět u stolu s rodiči člověka, kterého miluješ.”— Zítra půjdeme ke mně domů, — řekl Jakub a jemně políbil Terezu na tvář.Tereza se okamžitě usmála.— Opravdu? Tvoji rodiče někam odjíždějí? — ...
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc
za poslední měsíc
 |
| ||||
| |
| ||||
 |
| ||||
 |
| ||||
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva