Povídky
Dnes jsem šel zase domů z práce. Typický zimní večer v Praze všude šero, sníh rozbředlý, lidi zabalení do kabátů spěchají domů. Ten pocit, kdy má člověk pocit, že město ho pohltí. Procházel jsem kolem večerky na rohu Vinohradské, když jsem si všiml psa. Kříženec. Rezavý...
O umělcích v hladověníČas od času vidíme, listujíce v obrázkových časopisech, pána vefraku, uzavřeného v jakési skleněné skříni, jenž sedí v lenošce a jehobledou tvář pokrývá škraloup zamrzlého úsměvu. Ze slovníhotextu, který provází snímek, se dovíd...
Mami, co jsi zase řekla mojí ženě? Už si chtěla sbalit věci.Já jí jen řekla pravdu. Pochop to, ona k tobě prostě nepatří, s Eliškou bys byl mnohem šťastnější.Jaká Eliška? Proč si pořád něco vymýšlíš?Víš, já jsem vždycky věděla, že můj syn je výjimečný. Je to...
Dva princové a kouzelný pták - 3„Ubohý mladík!“ pomyslil si Benazir. „Radost jej celého pomátla. Má mne asi za mrtvého a myslí, že to byl jen můj duch, jenž jej objímá, a to jej tak děsí.“„Džohary,“ zvolal ještě jednou něžně, „milý bratře, vzpamatuj se, vždy...
A PŘECE SE NIC NEZMĚNILO. Byl ve svém pokojíku, plném papírů a knih. Všude kolem známý domácí ruch. Na ulici trubka oznamovala, že nebezpečí minulo. Na schodech spokojeně tlachali nájemníci, vracející se ze sklepních úkrytů. V poschodí nad Petrovou hlavou bylo slyše...
NIProč bych nezačal také jednou klasicky? Řeknu aforisticky:I zkomoleniny mají svoje osudy.Budu uvažovati o slovíčku ni, které je zkomoleninou spojky ani.Není nejmenší slůvko ni mezi ostatními slovy, ale jeho význam jetakřka politický, nechť nepr...
Dva princové a kouzelný pták - 2Když Mahmud, sveden byv zlým duchem, ubohého Benazira svrhl do rybníka, nic zlého netušící jinoch spal tak tvrdě, že se dříve neprobudil, až voda se nad jeho hlavou zavřela. To cítil, že jej uchopil vír a hluboko stáhl. Sotva si m...
PETR AUBIER BYDLEL U RODIČŮ nedaleko Clunyjského parčíku. Jeho otec byl soudce; bratr, o šest let starší, šel dobrovolně na vojnu hned na začátku války. Dobrá měšťanská rodina, počestní občané, hodní, srdeční, lidsky cítící lidé, kteří se nikdy neodvážili samostatně...
Manžel telefonoval se svým kamarádem a děsně se u toho řehtal. Samozřejmě mě zajímalo, co řešili tak veselého.„Ále, je rozhádanej s mámou,“ vysvětlil mi. Protočila jsem otrávěně oči. „No, tak to je vážně k popukání!“„To by ses divila,“ zasmál se.‐-------...
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc
za poslední měsíc
 |
| ||||
 |
| ||||
| |
| ||||
 |
| ||||
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva