Povídky
Někdy nás dokáže zranit jen obyčejné nedorozumění. A někdy stačí jediná věta dítěte, aby všechno zase dávalo smysl.Jedno ráno mi zavolali ze školky.— Paní Petra, mohla byste si dnes vyzvednout svou dceru o něco dřív? — řekla učitelka.Její hlas byl klidný, al...
Do jednoho města přijel slavný šašek. Prý sám král se jeho šprýmůmsmál. Sešli se měšťané i chudý lid a všichni se těšili, co zábavnéhojim na rynku předvede.Šašek v dlouhém plášti se uklonil a pak si dolní cíp kabátu přehodilpřes hlavu. A jak byl v tom pl...
TONDAPodpovídkaS tím Tondou, to bylo tak. Jednou přišla naše tetička, jako sestra mé ženy, abych jí prý v něčem poradil. Myslím, že to bylo skrz koně. Chtěla koupit do hospodářství koně, a tak povídá, vy, švagře, znáte jako železničář hromadu lidí a i ty...
24. Akratolymas ChonokratoviCo je mi po tom! Ať si dělají, co chtějí, ti potřeštění smělci Gronthona Sardanapallos! Já se dozajista jejich výstředního jednání nemohuzúčastnit, ani kdyby mi věštba dodonského dubu kázala tak učiniti.Vždyť oni svádějí metre...
Někdy stačí jediný okamžik, aby se změnil život několika lidí. A často začíná úplně nenápadně — dítětem, které stojí ve dveřích a snaží se nevypadat tak hladově, jak ve skutečnosti je.Mému synovi Tomášovi je deset let. Jedno úterní odpoledne přišel ze školy domů, po...
Chlapec, který vyrůstal bez otce, ukradl ve škole psací tabulku.Přinesl ji domů a přiznal matce, že tabulku vzal svému sousedoviv lavici. Bál se a čekal trest. Jenže namísto trestu přišla pochvala.„Hlavně, že tě při tom nikdo neviděl,“ řekla matka.To chl...
SPOLEK VĚ RITELŮ BARONA BIHÁRYHOPodpovídkaTak zas nám odešel jeden náš člen, starý Pollitzer, víte, co prodával psací stroje, dej mu bůh věčnou slávu; pravda, bylo mu už něco přes osmdesát let, ale ještě tu mohl dlouho být; chudák, chodil tak rád na ty n...
23. Bukopniktes ArtopyktoviNemohu se na to ani dívat, jak ta sprostá děvka Zeuxippe bezcitnějedná s tím mladíkem. Vždyť s ní promrhává nejenom zlato a stříbro,ale i domy a polnosti! Ale ona; snažíc se tak ještě více rozdmýchatijeho lásku, staví se zamilo...
Dnes ráno jsem se naposledy rozloučila se svým nejvěrnějším životním společníkem. Osmnáct let spolu — a pak ticho. Dlouho bojoval s vážnou nemocí, ale někde hluboko uvnitř jsem stále doufala v zázrak. Teď se dům zdá prázdnější a bolest je někdy tak silná, že se mi těžko...
TOP autoři v sekci povídky
za poslední měsíc
za poslední měsíc
 |
| ||||
| |
| ||||
 |
| ||||
 |
| ||||
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva