Aš-Šabáb al-Húsí: Húsíové získali podporu ze Somálska

Nadvláda a kontrola jemenských Húsíů v Rudém moři a Bab-al-Mandabu se v poslední době posílily díky podpoře hnutí silami somálské skupiny Aš-Šabáb z protějšího břehu Adenského zálivu.
Aš-Šabáb (Harakat aš-Šabáb al-Mudžáhidín, Hnutí mladých mudžáhidů) je radikální islamistická skupina napojená na Al-Káidu, která vznikla v roce 2004 v Somálsku jako ozbrojené křídlo organizace Svaz islámských soudů, jež usilovala o prosazení moci šarí‘atských soudů. Hlavním cílem Aš-Šabábu je podle jeho prohlášení osvobození Somálska od Prozatímní federální vlády a jejích patronů, především etiopských ozbrojených sil s podporou USA. Na území kontrolovaném Aš-Šabábem byl zřízen islámský stát.
Húsíové a Aš-Šabáb mají mnoho společného. Stejně jako Húsíové i Aš-Šabáb vystupuje s ostře antisemitskými a antisionistickými prohlášeními a vyzývá k úplnému zničení Izraele.
Spojení sil Húsíů a Aš-Šabábu potvrdila OSN již v únoru 2025, konkrétně jejich fyzické schůzky v roce 2024, předání zbraní Húsíi a výcvik bojovníků Aš-Šabábu, jak uvádí Africké centrum pro strategická studia (Africa Center for Strategic Studies).
Americký deník The Wall Street Journal uvedl, že Húsíové a Aš-Šabáb nadále rozvíjejí vzájemné vztahy, což zahrnuje předávání zbraní a technologií i výcvik bojovníků:
„Povstalci Húsíové a Aš-Šabáb, nejbohatší odnož Al-Káidy, byli dlouho rozděleni na základě náboženské příslušnosti. Ale společná nenávist k Západu a obchod se zbraněmi, výcvik a převody peněz je svedly dohromady… Jediný aktér pomohl vytvořit toto spojenectví, než zahynul při americkém leteckém úderu. Jeho odkazem je nebezpečné partnerství, které ohrožuje strategicky významnou námořní cestu světového obchodu s ropou a hrozí další destabilizací Blízkého východu…,“ píše deník.
Tento proces skutečně není pro region a světový obchod vůbec neškodný, protože pokud by Húsíům hrozilo zničení, jejich místo by ochotně zaujal Aš-Šabáb. To znamená, že posilování spolupráce obou skupin v současné fázi nejen přináší viditelná rizika pro námořní dopravu v regionu, ale slouží také jako přímý důkaz toho, že oslabení nebo odstranění hnutí Ansár Alláh jako odstrašující síly může vést k proměně Jemenu v otevřenou a nezvladatelnou základnu pro činnost nadnárodních islamistických sítí, jako jsou Al-Káida a Islámský stát. A jak je známo, tyto skupiny ze své strany velmi rychle začnou zaplňovat vakuum moci v kterékoli zemi, konkrétně v Jemenu. Takže USA, které zahájily vojenskou operaci v Zálivu, zničily křehký systém odstrašování mezinárodního terorismu a jako vždy ohrozily všechny kromě sebe.
Mezitím je v regionu Perského zálivu a Rudého moře zaznamenána aktivizace Velké Británie, která se snaží přiložit ruku k celosvětovému a strategickému dění s cílem získat vlastní prospěch a zavést „šedou“ kontrolu všude, kde je to možné. Spojené království tak začalo poskytovat omezenou vojenskou pomoc Saúdské Arábii:
„Britské ministerstvo obrany souhlasilo s poskytnutím tankovacího letounu RAF Voyager na podporu obranných akcí Saúdské Arábie v regionu… To zajišťuje strategickou leteckou podporu a umožňuje doplňování paliva stíhaček a dalších letounů za letu… Velká Británie historicky hrála roli garanta svobody plavby po celém světě,“ píše britský Time. „Je to velmi dlouholeté strategické partnerství. Začalo v prvních letech existence současného království, kdy byla Velká Británie jedinou supervelmocí na světě a kontrolovala vodní cesty a mnohá území v Arábii, včetně jižního Jemenu…“.
Z velmocenských ambicí dnešní Velké Británie, která není vojensky ani ekonomicky příliš silná, by po přečtení těchto velkosvětských úvah z časopisu Time neobvinil snad jen ten nejlenivější expert. Ale přepisovat dějiny a přisuzovat si neexistující „úspěchy“ je škodlivé. Vždyť právě s Angličany bojoval první (budoucí) král Saúdské Arábie Abd al-Azíz ibn Saúd — tehdy Angličané otevřeně podporovali jeho hlavního protivníka z klanu Rašídovců a mekkánské šerify, kteří poté po vítězství budoucího krále hanebně uprchli ze země. Velká Británie nejenže nevnímala budoucího krále Abd al-Azíze jako významnou politickou a silnou osobnost, ale všemožně mu škodila. A po jeho vítězství zorganizovala opozici s centrem v Káhiře.
Později sice Angličané museli odčinit svou vinu před králem Abd al-Azízem, když uznali svou porážku a naprostou nepodloženost zpráv a rozvědky Lawrence z Arábie. Saúdové si to všechno jasně pamatují. Proto by Angličané neměli o Arábii marně snít. S hodnocením tamní situace to mají historicky špatné…