Lucky Boy - 4.díl

Manželky si tak mohli lehce zkontrolovat, kolik ten její vítečník nechá v hospodě za celý měsíc. Za barem jako vždy stál Stu v kostkované zástěře a upoceným čelem.

„Ahoj Stu, jak se dneska máš,“ pronesl ihned po vstupu do lokálu Luck a ujal se místa u předního stolu s výhledem na ulici. Stu jim přinesl dva zlatavé moky. Výhodou malého městečka je, že se zde spousta věcí toleruje. Jsme jako velká rodina, která si všechno vyřeší mezi sebou. I když to místní šerif Logan vidí nerad, tak pár piv na našem stole překousne. Když nebudeme dělat ve městě bordel a nebudou na nás stížnosti kvůli výtržnostem, tak Logan o ničem neví. Je to v pohodě chlap. Není to ten typickej floyd, který jen z toho titulu, že je floyd hraje nějakou nadřazenou hru a to se mi u něj líbí. Pozdní odpoledne se pomalu svezlo do večerních hodin. O penězích nepadlo ani slovo. Luck s Barrym probíral obvyklé pánské problémy a tím byli ženy. Polovina z nich nestála za řeč, čtvrtka, byla zadaná a ta druhá čtvrtka příliš stará na to, aby jim dělaly důstojnou společnost.

Luck s Barrym se z ničeho nic ocitly ve světlech šerifské káry, jež zaparkovala před výlohou. Motor ustal a z vozu vystoupil Logan s ještě jedním mužem. Dveře od hospody se otevřeli a dovnitř se vehnal čerstvý vzduch, který lehounce rozdmýchal pohupující kouř z vykouřených cigaret. Luck se reflexivně přikrčil, jako by měl schytat políček.

„To jsem rád, že tě tu vidím Lucku, Barry, i když bych ve vašich rukách viděl raději limonádu nebo čaj,“ připomenul jim nesmazatelnou výhodu toho, že je tu právě on šerifem.

„Ahoj Logane, co tě přivádí. Jen taková formalitka, dnes se za městem stala nehoda.“ Luck nevědomky zatěkal očima a lehce si poposedl. Jakpak by nebyl nervózní, když věděl to, co šerif neví. Jejich skříň skrývala obrovské tajemství.