Smrt

Část první Smrt
Bylo krásné, jarní ráno. Slunce již pomalu vylézalo nad obzor a odhalovalo krásy města, které doposud leželo položené v temnotě noci. Snad sto věží se tyčilo k nebesům, jako nějaké pařáty, které se pokoušejí dosáhnout na první sluneční paprsky onoho dne. Jejich stíny, ale zato hrozivě zastiňovaly okolní budovy, jako by nechtěly, aby veškerá temnota odešla Malebné chrámy a kostely probouzely srdce ve svých zvonech, a jejich ozvěna se nesla městem, jako hrozivé údery.Řeka tekla líně, nechtěla opustit město, jakoby patřila sem a nemohla odsud odejít. Na jejím proudu se neslo kromě odpadků i několik lodí a pramic, které proplouvaly pod skvostnými mosty, jejž tu zanechali velcí králové. Na většině náměstích to začalo ožívat. Staroměstské nebylo žádnou vyjímkou. Obchody se otvíraly a pouliční prodejci si chystali své stánky. Brzy už byl slyšet veškerý ruch. Volání prodavačů nabízejících snad veškerý sortiment a klapání kopyt koní, kteří tahali vozy s náklady do obchodů a továren. Velký a majestátný Orloj bil sedmou hodinu. Smrtka třásla zvonečkem a dvanáct apoštolů projíždělo skrz okna. V tu doby paní Drbohlavová nesla kávu a koláč na snídani. Zaťukala na dveře.„Vstupte.“ Ozvalo se Přidržela si tác v jedné ruce a druhou otevřela „Dobré jitro. Ráčil jste mít dnes příjemné sny?“ řekla a podívala se na muže, který k ní stál zády a díval se z okna.„Jak bych mohl mít příjemné sny, když tu pořád poslouchám to otravné bití a zvonění smrtky. Už aby ji odzvonilo, nebo mě klepne. Kéž by se nenašel idiot, který Orloj opravil, poté co ho jeho vlastní stvořitel poničil. Věděl proč.“ Řekl muž a otočil se na paní Drbohlavovou, svoji bytnou. „Pane Schauere, Orloj patří ke skvostům Prahy a Staroměstského náměstí. Buďte rád, že máte byt hned nad obchodem mého synovce a blízko Orloje.“ Schauer si vzal z tácu noviny a sedl si do pohodlného ušáku „Proti vašemu synovci nic nemám a tento byt je celkem skvostný, i ta jeho plíseň, ale to zvonění každou chvíli mě nebaví. Doufám, že aspoň v novinách najdu trochu útěchy.“„Asi jste dlouho nepracoval?“ zeptala se a nalila kávu z konvičky do připraveného šálku. Rozbalil noviny „To víte. Vrchní komisař Kadlinský odvádí dobrou policejní práci a občas se mu dokonce podaří najít i nějakého pachatele zločinu. Ale případy, ke kterým mě bere, jsou většinou nudné i pro choromyslného.“ Aby to umocnil tak přečetl úryvek z novin „Tady to máte. Komisař Kadlinský a jeho sbor dopadl vraha. Dělají z toho humbuk, jako by chytil Jacka Rozparovače a přitom dopadl muže, který si v opilosti náhodou spletl špalek na sekání dřeva s lidskou hlavou.“„Neberte to tak. Určitě na vás čeká další zapeklitý případ.“ Jen to dořekla, tak se zval domovní zvonek.
„To bylo u nás, nebo se jim na Orloji splašila smrtka?“ poznamenal Schauer„U nás. Hned tam dojdu.“ Odsekla„Nevím, možná byste měla počkat hodinu. ……..Jestli je to někdo komu dlužím peníze, tak jsem zemřel.“ Neřekla nic a odešla. Schauer složil noviny a zakroutil hlavou. Pondělí jednadvacátého března, krásného roku devatenácet devět a jen samé žvásty.“ Odkrojil si kus koláče a usrkl kávy. Začal uvažovat, jestli by se neměl hnout a někam vycestovat, aby přišel na nějaké jiné myšlenky, než jen samé pražské drby.V tom se otevřely dveře. Vešla paní Drbohlavová „Je tady strážník.“„To už jste zase něco provedla? Nebo váš synovec, který špatně udělal boty pro nějakou Lady?“ Dala si ruce v bok „Není tu kvůli mně, ale kvůli vám. Máte jet s ním.“Hmm.“ Zamyslel se „že by Kadlinský potřeboval s něčím pomoct?“„Prý jde o smrt?“„Jeho?“„Strážník říkal jméno Jungmann.“„Škoda.“ Pousmál se „Vždycky nemůže být posvícení, že?“ Další nudný případ, nudné smrti.„Nuže, půjdu.“ Usmál se Schauer a usrkl kávu. Strážník Kunický netrpělivě stál před dveřmi. Čekal na toho zatraceného Schauera. Nějak mu to trvalo dlouho. Podle Orloje už má být osm hodin.„Zatracená práce.“ Odsekl Poznenáhlu se otevřely dveře, ze kterých vyšel Schauer v černém obleku a vycházkovou holí.„Tak příteli Kuno.“„Kunický.“ Opravil nevrle„Tak Kunokunický. Jsem jen váš.“ Vyšli spolu směrem ke stojící drožce.„Doufám, že tentokrát mě neotravuje od snídaně zbyt….“ Nestačil říct, když šlápl do bláta, které bylo v místě, kde chyběla dlažební kostka. Jeho černá bota byla náhle poskvrněna hnědou hmotou společně s jeho nohavicí.„Sakra. Zas nějaký dobrák potřeboval kostku na nějakou demonstraci, nebo výlohu. To nám to, ale pěkně začíná.“ Nastoupili do drožky, která ihned vyjela k cíli.„Nuže strážníku, mohl by jste, mi říct, oč se tedy jedná. Od madam Drbohlavové jsem se dozvěděl jméno Jungmann.“
Strážník si založil ruce na prsou „Nemám přesné informace.“
„Hm. Jakby jste mohl. Pracujete přece u policie.“
Kunocký se na něj celkem naštvaně podíval „Mým úkolem je jen vás přivést do domu pana Jungmana.“„Pokud se nemílým, tak je to ten velkoobchodník, kterému patří loděnice a továrny na výrobu železničních vozů.“ Strážník přikývl a víc cestou nepromluvil. Schauer měl aspoň možnost vše důkladně promyslet.∙∙∙ Vrchní komisař Kadlinský seděl netrpělivě v malém uvítacím salónku v domě pana Jungmanna a upíjel trochu čaje. Bylo již půl deváté a ten soukromý detektívek ještě nedorazil. Možná je taky mrtvý? Napadlo ho, ale sladká představa byla totálně zničena, když uslyšel řinčení kol drožky, která zastavila před domem. Netrvalo dlouho a strážník dovedl detektiva Schauera do salónku. Leonard G. Schauer. Soukromý detektiv. Nebyl ničím zvláštní ačlověk by spíše myslel, že je to nějaký předák v továrně. Ani nebyl nijak pohledný. Jeho tvář hyzdilo strniště a pod modrýma očima měl snad věčné kruhy. Kadlinský si myslel svoje. Určitě hraje po nocích karban. Bylo mu určitě víc než třicet, ale Schauer se nikdy k věku nepřiznal. Kadlinský si ho nechal trochu prověřit a zjistil, že několika lidem dluží peníze a to i v hospodách a restauracích. Takže nebyl žádný pražský gentleman a švihák, ale vyřešil pár zapeklitých případů. Kadlinský se postavil „Sebevražda, pane Schauere.“„Budu společně se strážníkem Kunou jediný kdo ji uvidí.“„Co? Podivil se Kadlinský „Ale ne moji, vy ignorante. Pan Jungmann spáchal sebevraždu ve svém pokoji.“ Trochu se pousmál „Chtěl jsem vám ukázat, jak se při takových případech má chovat opravdový detektiv.“ Schauer se začal rozhlížet po místnosti a jeho oči se zastavily na zrcadle, ve kterém byl jen jeho odraz. „Máte pravdu, už ho vidím.“ Kadlinský obrátil oči v sloup a jeho poznámky si nevšímal „V půl sedmé ráno bylo nalezeno tělo pana Jungmana. Ležel v posteli. Dveře byly zamčené a okna nedotčené. Prý mu včera večer nebylo dobře, tak šel spát brzy.“„Podle toho se jedná o sebevraždu?“
„No, pokud by vrah nebyl duch a neprošel zdí, tak je to určitě sebevražda.“ Schauer se rozhlédl po místnosti. „No, pokud policie nezničila veškeré stopy, tak by jste mi mohl ukázat místo posledního činu pana Jungmanna.“ Společně procházeli domem. Schauer ani nijak nevnímal slova kadlínského a pozoroval vše v domě. Všiml si i služky, která vyšla z kuchyně a když je spařila, tak vyděšeně zacouvala zpátky. Něco se mu na tom nezdálo. Vyšli do schodů, až se dostali do ložnice pana Jungmanna. Dveře byly vylomené. Někdo se tam ráno dostával. Místnost nebyla nijak velká, asi čtyři krát šest metrů. U jedné ze stěn u oken byla postel, na které ležel nebožtík. Byl křečovitě ztuhlý. Oči měl vyvalené a v tváři rdousivý výraz.„Otrava?“ zeptal se Schauer Kadlinský přikývl „Doktor Petiška tvrdil, že muž zemřel někdy kolem druhé hodiny ranní. Poznal to podle ztuhlosti a teploty tělaSchauer se podíval na noční stolek „A kde jsou nějaké léky, nebo lahvička?“ Bez řečí mu Kadlinský podal lahvičku s překříženými hnáty, ale jinak neoznačenou.„Kde byla?“„Našli jsme ji pod okny ve žlabu.“„Vskutku?“ podivil se Schauer a otevřel okno „Támhle dole?“„Ano.“Dole pod okny byla jen dlažba a žlab na vodu. „Když jste našli lahvičku, tak byla suchá, a nebo mokrá?“ zeptal se„Byla suchá, proč?“ Schauer se na něj otočil „Jak to víte tak přesně?“„Sám jsem ji našel.“„Věřím vám.“ Kývl Schauer „Ale do půl páté pršelo a je divné, že na ní nebyla ani kapka a ta korková zátka by byla dosti nabobtnalá“„Hmm.“ Podivil se Kadlinský „Naznačujete, že to tam někdo dal až po dešti?“ Schauer si projel rukou strniště „To není vše.“„Co?“„Dejte mi ty vaše léky, které berete na to revma.“„Jak zatraceně víte, že je mám u sebe?“ Schauer ukázal na kadlinského náprsní kapsu „Máte tady vybouleninu ve tvaru lahvičky.“ Kadlinský ji vytáhl z kapsy „Taky máte revma?“ Schauer si vzal lahvičku a porovnal ji s druhou. Skoro to vypadalo, jako by hodnotil jejich váhu. Pak přešel k oknu a tu kadlinského lahvičku hodil na zem. Lahvička se po dopadu rozletěla na několik kusů.„Co to?“ podivil se Kadlinský. „To je neurvalé! To jsou mé léky!“„Které se po dopadu na zem rozbily. Tudíž nemohl ani tady pan Jungmann vyhodit ty své, aniž by se rozbily. To už moc neříká o té vaší sebevražedné teorii.“ Na Kadlinského šly mdloby. Ten usmrkanej detektiv mu zase fušuje do řemesla. Proč jen je oblíbenec pana starosty? Takový libový frajírek. Proboha proč?„No tak neblázněte, Schauere? Byla to sebevražda.“ Snažil se Kadlinský uklidnit zrychlený tlukot svého srdce. Schauer se posadil vedle oběti „A kde je dopis na rozloučenou, nebo poslední závěť?“„Nic takového jsme nenašli a pan Jungmann neměl napsanou závěť.“„Hm. Tak proč by se bohatý člověk zabíjel?“„Nevím.“ Přiznal Kadlinský Schauer se podíval na oběť „Když jste mě sem doprovázel a vedl ten svůj úžasný projev, tak jsem si všiml pracovny, ve které byla skříň se zbraněmi. Sběratelská. Dále chodba sem byla ověšena mysliveckými trofejemi. Ptám se vás tedy, proč by se takový člověk otravoval léky?“ Kadlinský pokrčil rameny.„Být jako pan Jungmann sběratelem zbraní a vášnivým lovcem, tak si vystřelím mozek z hlavy.“ Kadlinský se pousmál „Zajímavá představa, pokud ji převedu na vás, Leonarde, ale kdo ví, co se honí boháčům hlavou.“
„Byl tu i jeho osobní lékař?“„Ano.“„A?“ Kadlinský se zatvářil nechápavě, ale odpověděl. „Říkal, že Jungmann byl zdravý a jen poslední dobou trochu unavený asi od práce.“ Schauer přikývl „Já zas z novin nevím, že by na tom byl špatně finančně. Takže důvod proč by se zabíjel, nám stále uniká. Nebo proč by ho někdo zabíjel.“ Kadlinskému se orosilo čelo. Takhle si to vůbec nepředstavoval. Původně si myslel, že ten kdo se bude potit, bude Schauer. Ten zatím jen seděl a civěl na šedesátiletého a mrtvého Jungmanna.„Kde je jeho žena?“„Truchlí ve svém pokoji. Dozvěděla se to teprve před chvílí, když dorazila. Byla o víkendu na návštěvě u jejich dcery ve Staré Boleslavi.“ Schauer přikývl. „Nuže začneme s výslechy. Jdeme do salónku a postupně je budeme vyslýchat. Začneme s jeho ženou a pak taky personál a všechny, co byly v noci tady v domě.“ Kadlinský se kousal do spodního rtu. Zdálo se mu, že je Pandora a otevřel skříňku. Asi na svět vypustil velké zlo, které se ho nyní snažilo zničit. Zatracený pondělky.