Dobrodružství v Zathoře

Jde o dívku, jménem Andrea, která je na táboře a má zrovna akci karneval. Andrea má masku princezny a jako každá princezna na hlavě korunku.... a od té korunky všechno začíná :)Karneval! Všude samé krásné masky! Já měla masku princezny. Růžové šaty, růžové šperky a růžové střevíčky. A rozhodně korunka! Byla s pěti kamínky. V pravo na té korunce byl kamínek zelený a červený vlevo byl modrý a stříbrný. Uprostřed byl největší kamínek a byl růžový, který perfektně ladil k mím šatům. Ty kamínky vypadaly jako drahokamy. Moje maska nebyla tak pěkná jako u jiných dívek, které měly taky masku princezny. Najednou vedoucí a také ta co organizovala tenhle skvělý karneval vyhlásila, že se teď pustí hudba a během toho budou utajení porotci vybírat nejlepší masku. Začala hrát hudba a já šla tančit. Najednou mi, ale někdo podrazil nohu a já spadla. Nikdo si toho ani nevšiml, protože byli skoro všichni na parketě a tančili. Zvedla jsem se a byla jsem úplně v pořádku jen mi korunka někam upadla. A tak jsem ji začala hledat. Nikde jsem ji neviděla, ale najednou mě oslovil nějaký hrubý hlas. ,, Nehledáš náhodou tohle?" Byl to asi nějaký kluk, převlečený za černokněžníka. Jeho maska byla dokonalá. Ten by mohl vyhrát první místo. Měl černý hábit a špičatý černý klobouk na hlavě. Ale ty jeho oči byly tak temné a tajemné. ,, Ano hledám." Řekla jsem. Podal mi korunku, ale prostřední kamínek tam chyběl. " Kde je prostřední kamínek ?" zeptala jsem se. Ten kluk, jehož hlas se mi ani trochu nelíbil se začal smát. ,, Chceš ho? Tak si mě chyť!" A začal s růžovým kamínkem utíkat z velkého sálu, kde se konal karneval směrem ven ze dveří. Nevím, co mě to popadlo, ale začala jsem utíkat za ním. Vyběhla jsem ven ze dveří sálu rovnou do tmy tábora. Ten kluk vyběhl z tábora a rovnou běžel k lesu. Věděla jsem, že nesmím opustit tábor bez dovolení a tak jsem se chtěla vrátit. Jenže nohy mi nějak odmítaly poslušnost, jako by byly očarované. A já vyběhla za tím klukem rovnou do lesa. V noci les vypadal velmi strašidelně. Najednou se kluk zastavil. Pořád měl masku čaroděje, jako já masku princezny. Rozhlídla jsem se a všude jenom samé stromu a v noci to vypadalo opravdu strašidelně. Chtěla jsem se zeptat kam, a proč mě to zavedl, ale nedokázala jsem nic říct. Místo toho se ozval ten divný kluk : ,, Chceš tenhle drahokam?" Drahokam? Vrtalo mi hlavou? Dyť to byl obyčejný kamínek. Přikývla jsem. " Tak si pro něj pojď." řekl a ještě rukou naznačoval, abych si ho vzala. Udělala jsem krok, ale to jsem neměla dělat. Začala jsem podat do černé tmy a křičela jsem. BYLA TO PAST! Slyšela jsem, jak se ten kluk divně směje. Všechno se mi motalo hlavou. Měla jsem spoustu otázek, ale nedokázala jsem na žádnou nalézt odpověď. Zemřu? Ta otázka mě trápila ze všeho nejvíc. S té černé tmy a padání se mi začalo dělat zle. Najednou jsem si vzpomněla na rodiče, protože je to na co si asi každý kdo umírá vzpomene. Myslela jsem na to jak mě měli rodiče rádi co pro mě udělaly. Začaly mi téct slzy. K mému překvapení se padání zmírnilo a zlomyslný smích vystřídal strašný křik. Najednou mě oslnilo světlo a já si zakryla oči. Po chvilce jsem si je zase odkryla. K mému velkému překvapení pode mnou bylo moře a písek. Mířila jsem přímo do písku. Zděsila jsem se. Umřu? Náhle jsem narazila hlavou o nějaký kámen. Spadla jsem přímo do písku. Po nárazu do hlavy kamenem jsem ztratila vědomí. Pak už nebylo nic.