Žít a přežívat 2

Sáhl jsem do kapsy, vytáhl jsem pár prášků. Ani jsem nevěděl, jaký svinstvo si to do sebe cpu, ale potřeboval jsem se nějak zabavit. Uklidnit. Brzy jsem zjistil, co je to za prášky, byly to prášky na spaní. Poznal jsem to v okamžiku, kdy se mi začala klížit víčka. Nejspíš jsem si jich vzal trochu moc, protože když jsem se vzbudil, byl už večer a skrz okno nebylo vidět nic než tma. Přehodil jsem si přes sebe starý kabát, bylo to to jediné oblečení, které jsem kromě krátkých roztrhaných džínů měl. Pevně jsem si ho zavázal šátkem neurčité barvy, který jsem před pár lety vyrobil tak, že jsem na pruhy rozstříhal jedno starý triko a ty cáry sešil dohromady. V zimě mi to teď docela vadí, ale pozdě, už se to nedá vrátit.
Na ulici jsem musel vypadat jako exot, moc lidí jsem ale naštěstí nepotkal. Chvíli jsem jen tak bloumal po okolí a pak jsem vstoupil do obrovskýho blyštivýho baru, nad kterým růžovým neonovým nápisem bylo napsaný:
Mistr Alco
Vešel jsem dovnitř, skoro hned mě ohlušil řev, kterej se ozýval všude kolem. Téměř jsem neviděl přes ty spousty zářivejch tanečnch světel. Každou chvíli se kolem mě nachomejtla nějaká slečna se zcela zjevnejma úmyslama, ale já jí jen mávnutím ruky odmítl. Vždycky se tvářila škovaně a dotčeně, ale vypadla, za což jsem jí byl moc vděčný.
Nešel jsem tančit na parket, na kterym to vypadalo, že co nejdřív začne hromadná svlíkačka. Nešel jsem si sednout k baru, ke stolku, ani si objednat něco k pití. Jenom jsem tak postával u dveří s rukama v kapsách, opřenej o stěnu. Zíral jsem na dnešní mládež, tak jinou ode mě, přestože jsem zase o tolik starší nebyl. Bylo mi dvacet devět, ale rozhodně jsem byl nejstarší zákazník v klubu.
Jak je ale vidět, dealer vhodnýho zákazníka pozná.
,,Hej," ozval se mi u ucha tichý hlas. Pootočil jsem hlavu. Vedle mě stál špinavej kluk se svaly, o kterejch si člověk jako já může nechat jenom zdát, a šmejdil očima po okolí.
Hned jsem ho poznal, i když jsem ho v životě neviděl. Ale takovýhle týpky člověk zkrátka pozná.
,,Máš?" sykl jsem a taky se začal rozhlížet po nejbližších lidech. Hnedka vedle mě stála hezká blondýnka a zálibně si mě prohlížela.
Když dealer přikývl, odtáhl jsem ho trochu stranou do rohu, kde na nás nikdo neviděl. Stáli jsme ve tmě, protože sem žádnej z zářivejch reflektorů nedosáhl.
,,Za kolik?" zamumlal jsem a z kapsy vytáhl několik bankovek.
,,Tisíc za gram." odpověděl dealer, s pohledem upřenym na moje prachy.
,,Za tisícovku? Kurva, myslíš si snad, že ty prachy tisknu?" zavrčel sem a stáhl ruku s prachama zpátky.,,Slev mi na...sedm set."
,,Hele, jestli v tom lítáš, tak to stejně zaplatíš a mně to může bejt u prdele. Tak chceš je nebo ne?"
,,Tak ok, ok..." přepočítal jsem prachy a hodil klukovi na ruku dvě pětistovky.
,,Tady máš." zaryčel spokojeně dealer a hodil mi do nastavený dlaně prášek zabalenej v kusu papírku.
,,Dík vole." poděkoval jsem a vydal se do zadní části klubu na pánský záchody a zamknul se v jedný kabince. Když jsem po asi tak deseti minutách vylezl ven, viděl jsem svět jinak.
Už jsem nepřežíval. Už jsem žil...