Černé stíny nad městem 20.část

Plechovek),učil ho,jak se umět prát,učil ho,i jak meditovat a jak do těla i mysli dostat novou sílu,učil ho zacházet s nožem,… .Prostě všechny možné věci,které bylo potřeba umět,aby člověk mohl být dobrým zástupcem práva a spravedlnosti.To vše se Wiliem učil opravdu poctivě každý den,takže netrvalo dlouho a Wiliem byl připraven složit něco jako závěrečné zkoušky.
Až přišel ten tedy správný den,Šerif připravil pro Wiliema trať,kterou musí zvládnout,pokud se tedy bude chtít stát opravdovým a plnohodnotným zástupcem Šerifa.Na této trati Wiliem potkal všechny úkoly,které se naučil a musel být schopen je provést i třeba v rychlém sletu za sebou.A jak to nakonec dopadlo?Toho dne se Wiliemovi zkoušky účastnilo i celé městečko a lidé pak rozhodli,jestli si Wiliem zaslouží být jejich ochránce.A tehdy byl pro Wiliema opravdu přející den.Bylo mu psáno ve hvězdách,že uspěje a získá tak post,po kterém už tak dlouho toužil.A nejen to.Mohlo se zároveň i spojit příjemné s užitečným a konat se nejen oslava na počest Wiliemova úspěchu,ale také veřejné zasnoubení Wiliema s Root a Jacka s Rouz.Toho dne večer se tedy ve městečku konala patřičná velká oslava,na které nemohl chybět žádný z obyvatel Šikl City.Ani opět básník a fotograf Erik Wolker,který měl opět téma na složení své oslavné básně pro všechny.A také ji tam v průběhu oslavy přednesl.Zněla asi takto :

Co to vidím,je to krása,když dva lidé se rádi mají,
co to slyším,mé srdce hlásá,dva zvony k nám promlouvají,
veselka tu bude a hned dvě,zas bude nám všem veselo,
zapomenem na starosti,komu by se mračit chtělo.

Wiliem si vezme Root a Jack tu naši Rouz Marry,
tak kdo si tu,teď šťasten buď a co bychom vám říci chtěli,
buďte šťastní a rádi se mějte,pak vše půjde jak po másle,
o svíčku plnou lásky dbejte,ale pozor,ať vám nezhasne.

Wiliem,Root,Jack i Rouz poděkovali Wolkerovi za krásná a milá slova a všem přítomným tam slíbili,že se dobře každý bude o tu svíčku lásky starat,že ji nenechá pohasnout.Načeš ještě tedy Wolker chtěl ještě udělat svým sice stařičkým,ale pořád ještě kvalitním fotoaparátem,památeční fotku.Tak si jej tedy krásně připravil.Už už chtěl fotit,když v tom ale mu stativ i s celím fotoaparátem sjel dolů..Wolker tedy požádal o malé strpení,že to dá hned vše do pořádku.Všichni tedy počkali.Když už se to mělo povést podruhé,zase ho fotoaparát neposlouchal.Tentokráte se celí sám najednou otočil na opačnou stranu.To už začalo vyvolávat ve všech přítomných smích.Tedy až na Wolkera.Ten byl naopak pěkně naštvaný a chtěl ten fotoaparát vzteky rozkopat.Naštěstí si to ale rozmyslel a doufal tedy,že potřetí se přece už nemůže něco stát.Vše si tedy zase připravil,vyzval přítomné,ať se usmívají,že vyletí ptáček,ti se usmáli,Wolker po odpočítání 3,2,1 zmáčknul blesk a ono