Černé stíny nad městem 33.část

Pozvání do hlavního stanu,aby spolu ještě více prodiskutovali nastalou situaci a vymysleli tedy taktiku,jak obyvatelům městečka a všem ostatním pomoct.Bylo jisté,že vykopou válečnou sekeru,ale museli se poradit,jak ji využijí.Ale věděli,že si musí pospíšit,čas byl jejich nepřítel.Kdo ví,co mezi tím tam ve městečku Gomez s Jackem,Wolkerem,Waltrem a Máriem zamýšlí.Vždyť Wiliem tam měl otce,Ryk také otce a ještě bratra a Vilma manžela.A všichni dohromady ještě včetně Root a Rouz své přátele,kterým se muselo co nejdříve pomoci.A tak se o tom všichni společně začali ve stanu radit.Nejprve tedy bylo nutné ale sledovat,kolik na přípravu plánu proti Gomezově bandě mají času.Proto také tedy raději hned poslal Bílí havran několik svých nejlepších stopařů,aby se vydali směrem k městu a tam nepozorovaně sledovali,co se ve městě děje a přitom měli podávat pravidelné zprávy,ale neměli zasahovat.Tím by totiž mohli ohrozit celí plán na záchranu.Poté tedy začali vážně debatovat,co podniknou.Ovšem Wiliem,Ryk,Root i Rouz byli přece jen tak trochu napůl myšlenkami jinde.Přece jen museli myslet na Šerifa.Byli v duchu s ním.Protože ten na tom byl opravdu špatně.Nicméně věděli,že je o něj dobře postaráno.Věděli,že je v dobrých rukou indiánského Šamana,který bude dělat pro záchranu jeho života vše,co bude umět.Věděli,že bude léčit jak jeho tělo,tak i jeho duši a jestli tedy na světě existuje člověk,který by dokázal Šerifovi pomoct,je to právě Šaman.A ještě navíc mu v tom ,co může,pomáhá i Vilma.Ta se snažila dělat vše,co jí Šaman řekl,aby udělala.Dávala studené obklady,aby snížili horečku,pomáhala chystat nejrůznější mastičky,kterými pak potírala Šerifovi rány a když bylo i potřeba,držela Šerifa za ruku.Nevěděla sice jestli ji Šerif vnímá,ale věřila tomu,že snad ano,že snad Šerif ví,že na to není sám,že má kolem sebe dobré přátele,kteří se o něj snaží starat,jak nejlépe umí,že ho oni nenechají zemřít.Bohužel,ale jeho rány,tělesné i duševní,byli hluboké,takže nezbývalo nic jiného,než jen čekat,věřit,že mu pomůžou léky,které Šaman připravil a dobří duchové při Šamanových modlitbách.Pro všechny to bylo těžké,ale nedalo se tedy bohužel nic moc jiného dělat,než jen čekat a doufat,že i čas je lék.Šaman pověděl,že následující dva dny budou rozhodující a to v tom,jestli Šerifovo tělo přijme Šamanovi léky.Byť to byli vše tedy přírodní léky,byli to i zároveň tak trochu jedy,ale to už tak muselo být.Jedno bez druhého nejde.A tak tedy nechali všichni Šamana a Vilmu se o Šerifa starat,protože stejně věděli,že mu oni nemají jak pomoct i kdyby sebevíc chtěli.Ale chodili se na něj pravidelně dívat a Holubice i sem tam Vilmě s něčím vypomáhala.Ony dvě se u Šerifa pravidelně střídali a dávali na něj pozor.Jedna i druhá prostě chtěli být s ním,chtěli se o něj starat.A dělali to tedy né z povinnost,ale z lásky k bližnímu svému a dělali to rády.Byť jim to také rvalo srdce se dívat na to,jak je na tom Šerif špatně a museli se bohužel připravovat i na nejhorší.
Až tedy po dvou dnech se začala konečně situace měnit.A výrazně k lepšímu.Šerif konečně se začal probírat.Otevřel oči,otočil hlavu na opačnou stranu,než měl a tam již uviděl nad ním se sklánějící Root,která mu pokládala otázku,jak mu je,jak se cítí.Šerif ji na to odpověděl,že má žízeň.Root mu tedy