Černé stíny nad městem 37.část

Na těchto plukovníkových slovech asi opravdu nakonec něco bylo.Každý se nad nimi a pak i nad sebou zamyslel.A nakonec tedy i všichni rozhodli,že stojí za spravedlností,ale že i uznávají a ctí zákon a proto také,že souhlasí,aby si je vojáci sebou odvezli a dali jim,co si zaslouží (tím tedy mysleli oprátku).
A tak se tedy také nakonec stalo.Vojáci postupně začali z města odjíždět a sebou i odvážet zajatce.Až tedy bylí všichni úplně pryč.Když už tam tedy zbyli teď jen obyvatelé města a indiáni,zbývalo ještě vyřešit,jak to bude teď dál mezi nimi.Obyvatelé indiánům nabídli,ať tam s nimi zůstanou žít.Oni poděkovali za velkorysou nabídku,které si opravdu velice vážili,ale sami si nedokázali trochu představit,jak by tam oni mezi všechny patřili,necítili by se tam mezi normálními bělochy dobře.Přece jen měli jiné zvyky a obyčeje a i styl jejich každodenního života byl přece jen trochu jiný,než u ostatních obyvatel ve městě.Ale přece jen tedy trochu změnili názor na to být tak moc vzdáleni od města a nechávat si posílat jídlo v noci a tajně,jak jim to dříve posílala Root.Přece jen tedy nakonec se nechali přesvědčit,aby si svůj tábor postavili o něco blíže městu a že když budou něco potřebovat,mohou si pro to normálně přijet na koních a to i kdykoliv během dne.A o obyvatelé nakonec mohou využívat jejich služeb,například když bude někdo nemocen,znají nejrůznější léky na nejrůznější nemoci.A také se nakonec všichni společně mohou od toho druhého něco naučit.Obyvatelé města od indiánů například trpělivosti,něco z lékárenství nebo od nich mohou kupovat různé přívěšky,náramky nebo teplou kožešinu,která se určitě bude hodit,až přijde zima a na oplátku indiáni se od obyvatel mohou naučit,jak být pořád srdcem i duší indiánem,ale přesto být o něco málo civilizovanější a používat i pro svoji práci civilizovanější a práci usnadňující nástroje a pomůcky.Bylo prostě dobře a ke prospěchu všech,že obě strany našli společnou řeč a body,jak si navzájem vypomoct.Nikdo nikoho nepovažoval za nějakého vetřelce,všichni se tak nějak vzájemně respektovali a i když by nastal nějaký problém,měli jej společně prodiskutovat a hledat společné řešení.
Když se tedy na tomto všem společně dohodli,tak i indiáni opustili město,aby se mohli tedy přestěhovat o něco blíže k nim.Teď už tam tedy obyvatelé města zbyli sami.Nemuseli si ale klást otázku,co budou dělat.Všichni se chtěli zase co nejdříve pustit do své práce a většina z nich to také udělala.Ale přece jen došlo ke změnám.Jako první přišla na věc otázka.že to,co si právě prožili,už nikdy tedy prožít nechtějí.Jejich trápení,tedy mimo jiné,začalo tím,že se rozšířilo,že se dá u města těžit zlato.Ono ho tam není moc,ale kdo to ví,jen místní.Některý přivandrovalec prostě jen uslyší,že je tam zlato a tak nedívajíce se napravo,ani nalevo si třeba řekne,že musí být jeho.A jenom jeho a pro svou zaslepenou lakotu a vidinu toho,že zbohatne,se nebude bát vůbec ničeho a nikoho a mohl by jít za tím zlatem i třeba zase přes mrtvoly.A tomu se muselo zabránit.Ta louže,kde se to zlato tedy dalo rýžovat,byla dokola označena cedulemi varujícími,že ta voda je otrávená.Všichni obyvatelé doufali,že tahle lež k tomu,aby jim přivandrovalci dali pokoj,stačí.A i oni sami to šířili do okolí,jak