Černé stíny nad městem 9.část

To tak krásné a všechno upřímné,až se z toho všeho začali Jack i Wiliem trochu červenat.Ale to ještě tedy zdaleka nebylo pro ně vše.Ještě tu zbýval ten druhý dárek,o kterém Šerif mluvil.A ten přišel hned po potlesku. Do sálu a posléze na barový pult vběhli nádherně oblečené slečny a začala ta pravá šou.Šerif vydal pokyn kapele,ta začala hrát,načež ony slečny začali zpívat a tančit a to opravdu všechno jen na tom barovém pultu.A když náhodou slezli dolů,každá se posadila na chvíli Jackovi nebo Wiliemovi do klína a tak trošku si s ním zalaškovala.Jack i Wiliem byli z toho trochu,jak se říká,na měkko,ale rozhodně se nenudili a potleskem ony slečny doprovázeli v jejich vystoupení.A až bylo po všem,zazněl ohromující potlesk a jásot od všech účastněných.Poté bylo dobré atmosféru zase trošku zklidnit.Proto muzika začala hrát pomalejší písničky na ploužáky.A úvodní sólo nemohlo patřit nikomu jinému,než Jackovi s Rouz a Wiliemovi s Root.Až při dalším se přidali všichni ostatní.A dalo by se říci,že tento druh zábavy pokračoval pro všechny až dlouho do noci.A až tedy celá oslava skončila,všichni se postupně a pokojně rozešli.Každý tam,kam patří.A už dál neponocovali,ale šli všichni hned spát,protože věděli,že dopoledne toho dalšího dne budou muset zase brzy vstávat,aby v klidu mohl pokračovat běh v jejích započatých pracích,tedy aby se brzy mohl obnovit plnohodnotně chod jejich městečka.Každý tedy věděl,že si zase brzy musí jít po své práci.Lidé už tak byli naučení.Většinu jejich života vyplňovala práce,ale když se zase naskytla možnost se pobavit,tak to uměli docela dobře,jak se dnes říká,rozpumpovat.
Dalšího dne dopoledne,když se tedy městečko začalo zase pomalu vracet do starých kolejí,probudili se i Jack a Wiliem.Bylo asi tak zas okolo jedenácté.Oba měli strach,že už se zase probouzejí docela pozdě,že městečko je už dávno na nohách.Ale nikoli.Probudili se sice v době,kdy venku už byl nějaký život,ale že by tam už panoval čilí cizinecký ruch,tak to ještě ne.Chvíli to ještě trvalo.Ta
oslava dala všem docela zabrat.Trochu si to spaní tedy všichni protáhli.Ale co,říkali si všichni,vždyť si to všichni zasloužili.A právě nejvíc Jack a Wiliem.Když se tedy dostatečně oba probudili,oblékli se a že půjdou dolů.Když v tom se Jack podíval náhodou ke dveřím a tam u nich na zemi byla položená obálka s dopisem.Tak ji tedy rozdělali a tam se dočetli,že pro začátek mají práci u mexikánů již zajištěnou a tedy domluvenou,ale jak ještě i někdy budou mít chvíli času,mají se stavit u Šerifa,že by s nimi chtěl ještě něco probrat.Což znamenalo,že to zas až tak nespěchá.Takže napřed si udělali věci,které potřebovali,včetně oběda a pak že se půjdou zeptat na tu práci k těm mexikánům na Mexico Hall.A tak také udělali.Když tedy přišli ke vratům,zkusili zaklepat.Po chvilce se otevřeli menší dveře a vyšla ven nějaká paní.Ta se jim posléze představila jako Vilma a že už o všem ví,že je od Šerifa informována a pozvala je dál.Tam se Jack i Wiliem také ještě dozvěděli,že má manžela Waltra a že ještě mají dva syny.Ryka a Mária.Ale že momentálně všichni tři nejsou doma,že šli zkusit hledat trochu toho zlatavého štěstí.To ovšem zase až tak Jackovi a Wiliemovi nevadilo.Trochu si z Vilmou alespoň popovídali.Například se dozvěděli,co oni dělají s tím zlatem které najdou.To zlato,které oni