Park, 4. část.

.. Pryč. Nevěděla jsem vůbec, co mám dělat, byla jsem strašně vystrašená, měla jsem strach, bála jsem se vyjít ven, když v tom mě někdo chytil za rameno, pak za druhé, já přestala dýchat, myslela jsem, že omdlím, začala jsem pištět. Když v tom jsem slyšela povědomý hlas ,, Eleonor, uklidni se, to jsem já“. ,, Mami!!, uvědomila jsem si, čí je ten hlas a vesele zakřičela. ,, Mami musím Ti toho spoustu říct, přišel pošťák a dal mi dopis, pak jsem ho otevřela, promiň mi to, ale měla jsem strašně divný pocit a bráška ..“ chrlila jsem ze sebe informace. ,, Eleonor, uklidni se!“ Znova řekla mamka. ,,Nebreč Eleonor, pojď si sednout do kuchyně, všechno Ti vysvětlím“, snažila se mě uklidnit. Ale já se začala ještě více chvět a ještě více vzlykat, ,,Mami a co brácha?“ „Ten je v kuchyni, Eleonor, uklidni už se, všechno Ti vysvětlím“, znovu řekla. „Dobře“, otřela jsem si slzy a posadila se v kuchyni, hned vedle brášky. ,, Eleonor, brášku jsem vzala já, když jsem přišla domů, protože měl hlad“, uklidnila mě. „No dobře mami, ale co ten dopis?“, ten jsi taky psala ty ?, znova jsem zavzlykala. „Ne, ten dopis nebyl určený pro mě, někdo se musel splést“, odpověděla mi tiše. „Ale i tak mami, někdo chce někoho zabít, musíme to přeci nahlásit policii, nemůžeme to nechat jen tak !!“, zakřičela jsem a pak ztichla. ,,Eleonor, uklidni se, všechno už jsem policii řekla“, odsekla. ,,Dobře, ale co děláš doma? Jak to, že jsem tě neslyšela přijít?“, zeptala jsem se jí. „Protože mi volal pošťák, že Ti předal nějaký dopis a tak jsem jela domů, stejně už jsem všechno měla hotovo a neslyšela jsi mě nejspíš proto, protože jsi vysávala“, opět mě uklidnila. ,,Ach mami, já měla takový strach, díky bohu, že je všechno v pořádku“, už jsem byla v klidu. ,,Tak Eleonor, teď jdi ven, nebo si zajdi na zmrzku, nebo něco, ale dneska už nic dělat nemusíš, měla jsi toho už dost“, řekla mi mamka. „Děkuju mami“, řekla jsem. A nebo Ell, co kdybychom si zašli na zmrzku všichni tři ? I s bráškou ?“, zeptala se mě mamka. „No, víš, mami. Já ..