Huriánští démoni - 7. díl

Lordick nesl své dítě na zádech a po boku s ženou a Gremlinem, se trochu nevědomky odtrhli od ostatních. Hector znenadání zaúpěl a padl na zem. Napadla ho jedna bestie. Všude cákala krev, jež během chvíle zbarvila mechový porost pod ním. Gremlin se otočil a věnoval té nestvůře jeden ze svých dalších dobře mířených šípů.

Ostatní se snažili pomoct Hectorovi svými meči, a to byla jejich vstupenka na onen svět. Stali se další potravou krvežíznivých netvorů.

"Jsme už jenom my," zakřičel za běhu Gremlin a letmo se podíval za sebe. Byli stále za nimi.

"Nedají nám pokoj Lordicku, dokud nás nedostanou. Mlč a utíkej Gremline." Gremlin se zastavil a řekl. "Běžte jak nejrychleji umíte, pokusím se je trochu zdržet." Gremlin věděl, že se všichni nezachrání, a tak se Lordickovi snažil projevit malou službu. Ten se ale zastavil a nevěřícně hleděl na svého přítele.

"Běž, ať má smrt není zbytečná," zakřičel. Malý zlomek chvilky na sebe jen bezeslov hleděli. V tom kontaktu bylo vše. Úcta, vděk, čest, odvaha a přátelství. Lordick pokynul hlavou a svého dlouholetého přítele opustil. Gremlin natahoval jeden šíp za druhým. Měl vysokou úspěšnost, ale nepřátel bylo moc. Padl pod váhou dvou těl, které na něj skočili ze stran. Jeho křik se Lordickovi zahryzl do uší. Pokusil se na to nemyslet. Pokusil se zapomenout na Gremlinovo utrpení, které jim mělo dopřát trochu více času


Dorazili k mýtině, odkud bylo město Thorbald jako na dlani. Tedy alespoň to, co z něj zbylo. Dým a trosky domů. To byla vše. Zoufalý pohled a křik Lordicka prozradil bezvýchodnou situaci. Nebylo kam jít. Nejbližší město se nacházelo jednou tak daleko.

To už nezvládnou. Lordick se se svíravým pocitem podíval na svou sedící ženu s uplakanou tváří a syna schouleného k ní. Střetly se pohledem. Žena věděla, že je konec. Démoni se blížili. "Udělej to," poprosila ho. Lordick se ani nehnul. Jeho rodina si zasloužila důstojnou smrt. Nemůže je přeci nechat, aby se do nich zakousli.