Jan Neruda Povídky malostranské

FIGURKY
Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta
1877
X.
Byl u mne malíř, jen tak na skok. Zdali prý bych mu nechtěl sedět tedy modelem k svatému Kryšpínu. Odpověděl jsem, že teď musím sedět u kněh. - Stávám se ráznějsí.
Jsem s občanským zákonem hotov! - Zítra se dám do řádu směnečného. - To se to bude dnes spát!

Takhle bylo snad Puškinovu teleti, když zvolalo: „ó á osel!“ - Děsný okamžik!
Dal jsem si ráno u vědomí, že jsem s občanským zákoníkem hotov, otázku. Nevěděl jsem ani muk!
„Ježíš Maria Josef!“ vykřikl jsem mimovolně a chytil se za hlavu. Cítil jsem, že jsem rázem zblednul.
Konduktorka veběhla. Co prý se mně stalo. „Já nic neumím!“ volám pitomě. - „To se mně také podobá,“ praví ona a běží s hlasitým smíchem zase ven. - Veskrz naskrz impertinentní žena! -
Teď ale už jsem klidnější. Vždyť vím dle studování dřívějšího, že se děje vždycky tak. Člověku se naučené musí trošičku uležet. -
Nesouviselo to s onehdejším tvrzením, že jsem hloupý? - Ne, to už není naivnost, to je hotová impertinence!
Dvě ševcové, vdovy - jedna z nich ale vlastně krejčová. Zdá se, že mně chce konduktorka přivést všechny vdovy, mnoho-li jich pláče po levém břehu vltavském!

Obrat! Naprostý, radikální obrat, jakého bych byl nikdy ani neočekával. Obrat v přírodě i v společnosti.
Za prvé: Vlažné, usměvavě krásné dny, a při nastalém teple prchla rýma. Za druhé: Cichorie konduktorčiny jsem se nasytil a právě jsem vypil kávu, kterou jsem si na lihu uvařil sám. Budu si napořád vařit kávu sám. Také v ostatním jsem učinil změnu. Konduktorka mně přinese už jen dnešní oběd zdola, k večeři si už seběhnu dolů do hostince. Nepotřebuju milostí a konduktorka v ochotě ochabla už naprosto. Aťsi, takhle bude líp. Pořád sedět nejde, člověk zpitomí a pokračuje v studiích tím pomaleji. Tolik a tolik denně studovat, dokud trvá tak ta první a nejčilejší chuť, pak se trochu pobavit. Však mne as zábava mezi těmi klidnými lidmi dole moc nevzruší! A do zahrádky také budu denně chodit, alespoň trochu. Už se tam procházejí po dva dny. Jakpak, kdybych si každého rána časně přivstal a šel tam studovat? Studuje se pak rozkošně, pamatuju se dobře z gymnasijních let.
Předsevzetí: vstávat každého rána časně, hodně časně.