Moudrost stařenky

Někdy stačí jedno náhodné setkání v přeplněném autobuse a pár slov moudré stařenky, abyste pochopili, jak strašně plýtváme drahocenným časem na hádky a lidi, kteří za to vůbec nestojí.
V autobuse seděla starší žena tiše u okna. Na další zastávce si k ní přisedla mladá dívka s hromadou tašek a balíků, přičemž si naštvaně cosi mumlala pod nos. Při sedání stařenku neomaleně a hrubě strčila, ale ta neřekla ani slovo, dokonce se ani nezamračila.
Mladík, který stál hned vedle nich, to nevydržel a udiveně se zeptal:
— „Proč jste jí nic neřekla? Vždyť se chová naprosto nevychovaně.“
Stará paní se na něj jen laskavě usmála:
— „Nestojí za to se hádat kvůli malichernostem… Vždyť spolu nepojedeme tak dlouho. Moje zastávka je už blízko.“
Někdy nás jedna jediná jednoduchá věta dokáže naučit víc než desítky tlustých knih.
Vynakládáme tolik energie na urážky, spory a neustálé dokazování vlastní pravdy. Hněváme se kvůli slovům, náhodným činům nebo cizím povahám. Pravda je však taková, že většina lidí v našem životě jsou jen dočasní spolucestující.
Ublížil vám někdo? Nenoste to v srdci dlouhé roky.
Zklamal vás někdo nebo se zachoval nespravedlivě? Nedovolte mu, aby vám vzal váš vnitřní klid.
Život je příliš krátký na to, abychom ho promrhali neustálými konflikty a hromaděním jedu. Být laskavý neznamená být slabý. Schopnost odpouštět není porážka, ale obrovská síla duše. Všichni jedeme stejnou linkou, ale nikdo z nás neví, na které zastávce bude muset vystoupit. Proto, dokud máme čas, žijme klidněji, chraňme si své lidi a netahejme v srdci zbytečnou zátěž. Naše společná cesta je totiž mnohem kratší, než se nám zdá. Zdroj Facebook - Životní příběhy