Povídky Ivan Bunin

Požár

Bohatý selský dvůr.
Hořet začalo, když dojídali večeři, za temného a suchého podzimního
večera.
Podpálili nějací ničemníci nejdřív na humnech a tam také
všechno shořelo. Stodolu ale hospodářovi synové uchránili.
Hospodář, obrovský tlustý mužik, seděl celou tu dobu nehybně
na zápraží před chalupou. Na humnech bylo peklo – jak pominutí
tam řvali a hasili oheň jeho synové a ženské. On se ale jen díval,
jak podivně a jasně byl celý dvůr ozářen rudým plamenem, jak se
rybník blyštěl jako červené zrcadlo a na vysokém nebi nad dvorem
stály chvějivé chuchvalce růžových oblaků, zespoda osvětlených.
Stále říkal – velice klidně:
„Bůh dal, bůh vzal. Mně to je všechno jedno, já to nevnímám, já
to necítím.“
Když ale všechno dohořelo a uhaslo, dal se do pláče a plakal
v jednom kuse celý den a celou noc, ležel tváří k zemi ve stodole
u vrat, na staré slámě. Dírami ve vratech dopadaly a ve tmě se na
ní třpytily jasně červené skvrny slunce a přecházel, belhal se po
ní osamělý bílý holoubek, ožehnutý při požáru.