Lidožroutka
Chudá děvečka, sirotek, ošklivá tak, že je až hezká, velice tichá,
skoro slabomyslná. Vzali si ji do panského dvora, dávají jí tu
nejšpinavější a nejtěžší práci – dře bez odmlouvání mlčky, všemožně
se snaží se jim zavděčit. Starosta, to jest nejstarší čeledín, bývalý
voják, který na vojně sloužil u grenadýrů, ji rychle připravil
o poctivost – poddala se mu po zoufalém, ale marném, dětském
odporu. Za měsíc otěhotněla, všichni se všechno dověděli. Starostova
žena začala dělat hotové peklo, paní honem děvečku vyhodila.
Celá uplakaná nastrkala svůj majeteček do pytle, jen tak halabala,
a rozběhla se pryč ze dvora. Starostova žena stála na prahu čeledníku
a zběsile jásala: kolébala se, hvízdala, štvala na ni psy, třískala
kostí do měděného lavóru, křičela na ni v různých tóninách:
„Čubko! Žebračko! Couro poběhlická! Lidožroutko! Čarodějnice!“
PeopleSTAR (0 hodnocení)