Pravidla se změnila Zdeněk Jirotka

Optimista bez záručního listu

Klidný optimismus je přirozený stav člověka a pomáhá mu v práci.
Pesimisté také pracují, ale nemohu pochopit proč. Nedovedu
si představit, že někdo sází strom a je přesvědčen, že se neujme
a uschne. Jaký by potom měla práce smysl? Ale na tuto otázku
pesimista neodpovídá. Ať se děje, co chce, on v nic nedoufá, je
připraven na špatné zprávy, prorokuje nezdary a není jimi překvapen,
protože nic jiného neočekával.
Je to prostě člověk, který je vážně znepokojen tím, že je zdráv,
a vidí v tom nějaký úskok přírody, která jej chce sklátit do hrobu
najednou a bez výstrahy.
S takovými lidmi je těžká práce a téměř všechno, co na světě stojí
za řeč, udělali optimisté, kteří věřili, že stromy pokvetou a ponesou
ovoce, když ne jim, tedy jejich dětem. Nedbali na ponuré řeči pesimistů, a proto se jim povedly a ještě povedou neuvěřitelné věci.
Ale já bych chtěl mluvit o typu člověka, který k nim vlastně nepatří
a kterého jsem nazval optimistou bez záruky. Takový člověk
je pln elánu, naděje a dobré mysli tak dlouho, dokud nenarazí na
první překážku. Je teoreticky ochoten vykonat jakýkoliv hrdinský
čin za předpokladu, že nebude pršet.
Nemám rád pesimisty. Ale mám je radši než takového slabocha
opatřeného optimistickým nátěrem. Pesimista reaguje na
déšť tím, že prorokuje ještě daleko horší věci, ale jde dál. Proč, to
nevím, a přiznal jsem se k tomu už na začátku, ale jde. Falšovaný
optimista si sedne a běduje.
Běží-li o výlet, čert to vem, ale v práci je to k vzteku tím spíš, že
opravdový chlap má překážky rád. Zeptejte se třeba starého lovce
a uvidíte, že si nejvíc cení úlovku dosaženého za okolností, kdy
se proti němu všechno spiklo. Zeptejte se technika, lékaře, vědce,
umělce, sportovce, koho chcete, a zjistíte, že jsou pyšni zrovna na
onen úspěch, který jim znovu a znovu unikal a který je stál nejvíc
námahy.
Potíže stupňují zajímavost práce a kouzlo sportu je v tom, že si
překážky dokonce vymýšlí. A to není nic pro muže, o němž dnes
mluvím. Optimista nastupuje do ringu a věří, že zvítězí. Pesimista
prorokuje svou porážku, ale zarputile bojuje. Slaboch s nátěrem
optimisty nastupuje veselý a vydává pokyny, jak má být naloženo
se stříbrným pohárem, který vyhraje. Ale po první ráně zmalomyslní
a žaluje na svého soupeře: „Prosím, on mě praštil!“
Potíže a nezdary, přes něž vede namáhavá cesta k cíli, propůjčují
cenu a slávu snítce vavřínu ve vlasech vítěze. Bez nich by to
byl bobkový list k přípravě svíčkové na smetaně.