První slzy-.-

Sally, obyčejné děvče, kterému když byla malá, umřela maminka a ona musela zůstat pouze s otcem, který si za nedlouho našel novou přítelkyni Annu, která má malého synka jménem Dalamánek. A tak po několik let spolužití, trpěla nad láskou svého otce a jeho přítelkyně. Ale jednoho dne se to zcela změnilo, protože Sally se zamilovala do Russella. Russell se zdál jako každý obyčejný kluk, ale když s ním byla Sally sama, tak jí připadalo, že Russell je ten nejdokonalejší kluk na světě, uměl jí naslouchat, uměl jí potěšit a rozesmát. Cítila se s ním jako v nebi.
Jako každý den, Sally čeká před školou na své kamarádky Naďu a Magdu, které má moc ráda a těší se, jak jim řekne, že má nového, úžasného kluka. A tak čeká, a jak čeká tak přemýšlí, že vždycky, když chtěla něco Nadě říct, vždycky jí trumfla. Když byla Sally malá, dostala krásnou Barbie, ale Naďa nemohla zůstat pozadu a ihned si od rodičů vyžádala tu nejkrásnější a největší Barbie. A tak to bylo i po zbytek dětství a vlastně i po dobu co se s Naďou zná. Ale přesto ji měla neskutečně ráda. Už viděla, jak obě vystupují z autobusu. Počkala, až k ní dojdou a ihned spustila, že má nového kluka, a že je naprosto úžasný. Naďa i Magda byly zvědavé, o kterého kluka jde. Jakmile ale Sally řekla, že se jedná o Russella, děvčata začali:“Děláš si ze mě srandu, proč zrovna s ním, vždyť je hroznej!“ Ale Sally si z toho nic nedělala, zamáčkla slzy, které měla na krajíčku a poslouchala, o čem holky mluví. Den poté, jako obvykle čekala Sally před školou na holky, když k ní došly, viděla, jak Magda brečí a Naďa se jí snaží utěšit. A tak se zeptá:“Co se děje?“ Magda ze sebe nemohla vydat ani hlásku a tak za ni Naďa odpoví, že jí umřel křeček. „To je mi strašně líto, Magdi.“ Odpoví Sally a pohladí ji po zádech. Poslední hodina skončí, a Sally rychle utíká před školu, kde na ni má čekat Russell a potom mají jít za ním domů. Jak předpokládala, Russell sedí na zítce, ihned jak jí uviděl, roztáhl paže, a tím naznačil, že čeká na objetí. U Russella doma si udělali úkoly a poté se oddávali milostným hrátkám.
Když přišla domů, uslyšela, jak se Anna s jejím otcem hádá. Radši se do toho nepletla a šla si lehnout, protože byla unavená. Další den probíhal jako předešlý, až na to, že když přišla ze školy a podívala se do zrcadla, vypukla v pláč. Sama od sebe začala brečet, začala se nenávidět, začala nenávidět svojí postavu, svůj obličej a oblečení. Když si ještě přitom vzpomněla, že její kamarádky jsou hubené, vysoké, mají krásné oblečení a každý kluk se za nimi otáčí, tak propukla ještě ve větší pláč. Po pár minutách uslyšela lehké klepání, „Dále“ odpověděla, za dveřmi stála Anna, šla se ujistit, že je Sally v pořádku. Sally proběhlo hlavou, že se jí svěřovat nebude, že to není její mamka, ale v tom si uvědomí, že Anna se nesnaží nahradit její maminku, jenom jí chce pomoct. A tak jí všechno řekne, Anna jí poradí, ať to nechá být, že jí se líbí Sally taková jaká je. Sally se po rozhovoru cítí lépe, Anna jí dá dobrou noc a Sally jde spát. Nadcházející den se line hrozně pomalu, Sally se už těší na Russella, až ho zase uvidí. Konečně zvoní a Sally ani nepozdraví a rychle se hrne k Russellovi. Cestou k Russellovi domů, se mu svěří s tím, že by se chtěla účastnit soutěže, která se zabývá hledáním nových talentů, kteří malují své vlastní postavy nebo zvířata. Russell je nadšen, protože to stejné, chtěl Sally říct také. Doma jí Russell ukáže svůj výtvor a Sally i ten její. Doma Sally přemýšlí, jak ještě vylepšit její „Slůně Sally“ – tak totiž pojmenovala svůj výtvor, ale nic jí nenapadá. V tomto výtvoru jí inspirovala maminka, která kreslila takové slony, ale Sally ho jenom trošku pozměnila. V tom uslyší, jak po sobě její tatínek s Annou zase křičí, chce se jít Anny zastat, ale radši jde spát. Je víkend, Sally je u Russella. Najednou uvidí, že Russell přeměnil svůj výtvor, a že se až nějak abnormálně podobá jejímu slůněti. Tak se ho na to zeptá, on odpoví pouze to, že ho to napadlo včera, a že si se slůnětem Sallym vůbec nejsou podobné. Sally poté pospíchá domů, celý večer brečí. Jak by vám asi bylo, když měsíce dřete na svém obrázku a poté někdo, koho máte rádi během pěti minut okopíruje váš výtvor. Víkend utekl jako voda, Sally zaspala a tak utíká do školy tím pádem ani nemůže čekat na Magdu ani Naďu. Vběhne do třídy a spatří, jak na ni Magda ukazuje a něco šeptá Nadě do ucha a poté obě dvě vypuknout v šílený smích. Sally se cítí hrozně, cítí se odstrčená od svých nejlepších kamarádek, a tak si sedne až do poslední lavice a celou hodinu přemýšlí o tom, co si o ní mohly holky povídat. Po škole vůbec nikoho nevnímá a ihned jde domů. Následující den Sally zase nestíhá, ale změna je v tom, že jí to ani nevadí, je tak smutná ze všeho co se kolem ní děje, že jí je úplně jedno, jestli přijde do školy pozdě. I ve škole se nic nezmění, Sally bloudí chodbami jako tělo bez duše, najednou jí někdo chytne za ruku, je to Naďa, která má po ruce i Magdu. Místo toho, aby jí zkusily nějak rozveselit, jí začnou vyčítat, proč s nimi nemluví, a co to má vůbec na sobě, Sally nereaguje, pošklebí se a pokračuje. Holky jí ještě naposledy poví, že v tom vypadá tlustá. Sally dojde domů, vleze si do postele a začne brečet, po pár hodinách přichází domů Anna a jde se jí zeptat, jestli nechce něco jíst, Sally na všechno odpovídá NE! Anna by si s ní chtěla promluvit, ale cítí, že by jí teď měla radši nechat být. Ve škole má Sally oteklé oči, od toho jak celý včerejšek brečela. Sedne si do lavice a kouká do zdi. Poté pouze vidí, jak si k ní holky přisedají Sally poté poslouchá, jak se jí omlouvají, že to tak nemyslely. Sally jim odpustí, ale pořád se s nimi moc nebaví. V tom Naďa řekne, že má nového kluka, tak Sally zbystří, a ihned začne vyzvídat kdo je to. Poté co Naďa odpoví, že ho toho kluka neviděla, že spolu chodí po internetu, tak se na ní Sally vrhla, že má o ni jako každá správná kamarádka strach, protože na internetu si s ní může psát kdo ví kdo, a ona o tom nebude mít ani potuchy. A tak po dohadování od sebe všechny tři odejdou, s tím, že se Sally nemá pravdu. Sally je tak smutná, že zavolá Russellovi, aby na ni čekal před školou, že by si s ním potřebovala promluvit, už hodila za hlavu to s tím slůnětem, stejnak tam ten výtvor neposlala. Sedli si do kavárny a Sally začala povídat, proč je tak smutná, čekala, že jediný, kdo už já může pochopit a pomoct jí, bude právě Russell, ale v tom se mýlila. A tak tam ještě chvilku seděli a Sally se poté omluvila, že už musí jít domů. Ihned jak zabouchla dveře do svého pokoje, propukla ještě ve větší pláč. Zhroutil se jí celý svět, její kluk jí nechápe, její kamarádky se na ní vykašlali, rodiče se pořád hádají, a aby to nebylo všechno tak se i zhoršila ve škole. A tak protože neměla co ztratit, tak zkusila poslat své slůně Sally jedné báječné ilustrátorce. Po pár dnech jí přišel dopis, ve kterém stálo, že slůně Sally se jí velmi povedlo, a že by se s ní chtěla setkat. Sally teď všechno hodila za hlavu, byla štěstím bez sebe. Utíkala se s tím pochlubit Anně a tátovi. Anna byla nadšená a byla na ní opravdu pyšná, zatímco tatínek měl asi špatný den a neměl na nic náladu, ale Sally mu stejně chtěla ten dopis ukázat. On na místo toho, aby jí pochválil, řekl:“Je to sice hezké a jsem na tebe pyšný, ale tohle nakreslila tvoje matka, ty jsi to akorát okopírovala.“ Sally svěsila hlavu, vzala si dopis a šla do pokoje. Nevšímala si toho, co jí řekl otec. Bylo jí to naprosto jedno. Blížila se každoroční oslava, na kterou byli Sally i Russell pozvaní. Sally se neskutečně těšila. Oslava byla v plném proudu, Sally zapomněla na všechny zlé věci a užívala si oslavy. Blížila se půlnoc, Sally už chtěla jít domů, tak začala hledat Russella, aby mu to sdělila. Pár minut ho nemohla nikde najít, až za chvíli viděla, jak sedí na podlaze v chodbě a líbá se s nějakou holkou, Sally vytřeštila oči, chytila tu dívku za ruku, ta se otočila, byla to Magda. Bylo jí, jako kdyby na ní někdo vylil plný kýbl studené vody, nevěděla, co má dělat a tak se prostě zvedla a rozrážela si cestu davem, aby mohla projít. Už nebyla zcela střízlivá, ale nakonec došla domů celá ubrečená. Anna i s tatínkem se jí ihned ptali, protože byla tak naštvaná, tak jim všechno řekla, pokoušeli se jí utěšit, ale moc to nešlo. Náhle uslyšela, jak zvoní telefon, tatínek ho zvednul, ano Sally si to myslela dobře, byl to Russell, tatínkovi došli nervy a tak mu řekl, že s ním Sally nechce mluvit, a ať už nevolá.
Následující týden, byla Sally jak chodící neštěstí, v jednom kuse brečela. Brečela nejen pro to, že ztratila všechno, na čem jí záleželo, ale také pro to, že se cítila opravdu osamělá. V jednom kuse jí volal Russell nebo Magda, že jí všechno chtějí vysvětlit, že to nebylo tak, jak si myslí, ale ona na ně neměla náladu. Jednoho dne, ve škole, za ní přišla Magda, Sally okamžitě od ní šla pryč, ale Magda jí chytla za ruku, že teď nechce rozebírat co se stalo na oslavě, že jí stejnak nebude věřit, ale že potřebuje pomoct ohledně Nadi, a tak Sally poslouchala, protože i když se s nimi nebavila, pořád jí na nich záleželo. Magda jí pověděla, že se Naďa rozhodla, že se sejde s tím klukem, kterého potkala na internetu. Sally se ihned sbalila a obě rychle utíkali na místo, kde se měla Naďa s tím klukem sejít. Chvilku tam čekali, ale poté uviděli Naďu, asi po patnácti minutách k ní přišel nějaký starý muž a něco jí šeptal do ucha. Naďa se otočila a šla od něj pryč, ale muž šel neustále za ní. A tak Sally s Magdou za ní vytryskly a začali křičet na toho pána, ať si dá odchod. Naďa začala ihned brečet, Magda i Sally jí utěšily a společně šli domů. Cestou domů chtěla Magda Sally vysvětlit tu situaci na oslavě, nejdříve Sally nechtěla nic vědět, ale poté řekla, ať jí to tedy zkusí vysvětlit. Magda řekla jen to, že byla opilá a Russell také, že prostě nějak vůbec nevěděla, co dělá. Sally to bylo zprvu jedno, ale poté co se zamyslela, si řekla:“Magdu i Naďu znám od malička, jsou to moje nejlepší kamarádky, musím jim odpustit!“ A tak jim také odpustila. Potom všem se chtěla také sejít s Russellem, i když nevěděla, jestli s ním ještě chce nebo nechce chodit, potřebovala si s ním promluvit. S Russellem se nakonec také usmířili, doma už to také bylo lepší, Naďa se poučila, že shánět si kluky přes internet asi nebude dobrý nápad a Magda se poučila o tom, že na dalších oslavách už nikdy nebude tak příliš pít, protože to někdy může mít až velice špatné následky. Takže můžeme říci, že opravdu všechno špatné, se v dobré obrátilo!