Svět vzhůru nohama;)*

Šestnáctiletá Valerie má super život, je to jedináček, má úžasné kamarádky, neustále sbírá samé výborné známky, ale kluci se zatím nijak nehrnou. Jednoho dne se Valerie jako každé ráno vypravuje do školy, ale už od rána cítí něco divného mezi jejími rodiči. Tak tedy jde normálně do školy, kde na ni už čekají její kamarádky Jules, Christie a Natalie. Ihned jak vejdou do třídy, Valerie zbystří na třídního hezouna Davida Andersona, do kterého je příšerně zamilovaná, ale ona je jemu fuk. Celý školní den proběhne hladce a Valerie se vrací domů. Když dojde domů, rodiče sedí v kuchyni u stolu, nemluví, jenom na sebe a na Valerii koukají. Po chvilce řekne maminka: „Valerie pojď si k nám sednout, potřebujeme ti říct něco velmi důležitého.“ Valerie si tedy sedne a nejdříve zpustí tatínek: „Holčičko naše, je nám to líto, ale s maminkou jsme se dohodli, že se rozvedeme.“ Valerii to zaskočí, protože do téhle doby si myslela, že její rodiče jsou ty nejšťastnější na celém světě. Tak se tedy zeptá, jaký je důvod, proč se chtějí rozvést. Tatínek ani maminka neodpovídají, ale po chvilce se ozve maminka a zpustí: „Víš Valerie, už jsi velká slečna, takže si myslím, že to budeš chápat, vím, že na mě budeš asi naštvaná a nebudeš mě mít ráda, ale jestli to chceš vědět povím ti to.“ Valerii se rychle kmitne hlavou: „Určitě taťku s někým podvedla, mrcha jedna.“ Maminka tedy na rovinu řekne: „Zamilovala jsem se, ale ne do nějakého hezouna, ale do ženy.“ Valerie neváhá, zvedne se od stolu a rychle utíká nahoru do svého pokoje. Neustále se jí promítá hlavou, proč zrovna její maminka musí mýt lesba. Nestačí jí, že tatínek pracuje v Bílém domě a každý by se s ní chtěl kamarádit jenom kvůli tomu, ale teď ještě bude mít rozvedené rodiče a všichni se jí budou ptát, proč se rozvedli? Ale Valerie si slíbí, že to nikomu neřekne, tedy ani svým nejlepším kamarádkám. Uplyne asi týden a maminka se stěhuje k její nové přítelkyni a na Valerii teď zbývá jen to, s kým bude bydlet? Valerie se rozhodne pro tatínka, protože nechce žít s maminčinou novou přítelkyní. Tak tedy bydlí se svým tatínkem. Jednou její tatínek přijde, vypadá velice smutně a Valerie se ho tedy zeptá, co mu je, nebo co se stalo? Tatínek jenom odpoví, že není smutný kvůli sobě, ale spíš kvůli Valerii, protože ho Bílý dům přeložil. Ale ne ledakam, ale do Schwerinborgu, daleko daleko od domova. Jiná škola, jiné prostředí, jiní kamarádi, všechno pro Valerii nové. Ale souhlasí, i když její kamarádky z toho nadšené nejsou. Přichází den, kdy Valerie odlétá do Schwerinborgu a tak se tedy loučí s kamarádkami a kamarády ze školy, s profesory, sousedy a hlavně s maminkou. Ale dříve než odjede na letiště se objeví David Anderson, který jí dá svoji emailovou adresu i telefon a při odchodu ji dá pusu. Valerie je v sedmém nebi a tak se jí zrovna teď odjíždět nechce, říká si: „ Davide, proč mi to děláš, mám tě ráda už kolik let a ty si najedou napochoduješ zrovna když mám odjíždět a dáš mi pusu, tak mi teď řekni, co mám dělat.“ Ale Valerie neztrácí hlavu se všemi se rozloučí a odjíždí. Když po dvaceti hodinách letu konečně přistanou, už před letištěm stojí limuzína, která na ně čeká, aby je dovezla do zámku, kde budou bydlet a tatínek tam bude pracovat pro prince Manfreda. Po prohlídce zámku jim uloží pokoje. Valerie si ani nevybaluje věci, vezme knížku a jde do zámecké knihovny si číst. Asi po hodině jí ale vyruší nějaký mladík jménem George, který na ni zezačátku začne mluvit německy, ale až po chvilce si uvědomí, že Valerie neumí německy, ale jenom anglicky. Přisedne si k ní, představí se a rychle se spolu dají do hovoru. Valerie ani netuší, že je to syn prince Manfreda a tak se chová uplně normálně. Když je Valerie s Georgem, zapomíná na Davida a George zaplňuje její srdce radostí a štěstím, po kterém celý život toužila. Valerie začne chodit do nové školy, výhodou této školy je to, že je to americká škola. Takže všechny předměty, knížky, učitelé, spolužáci, všechno je v angličtině a ještě jednu výhodu to má, do stejné školy také chodí George. Blíží se školní ples a George pozve Valerii, aby ho doprovázela. Valerie samozřejmě souhlasí. George a Valerie se pořád scházejí v knihovně, jednou jí ale George řekne, že je to princ, ale ona už to v té době ví, protože jí to řekl tatínek, takže ji to nijak nevyvede z míry. Blíží se ples, Valerie má krásné šaty, které se hodí k Georgeovimu obleku. Toho večera se do sebe Valerie a George zamilují, odběhnou do knihovny a tam po zbytek večera jsou spolu. Valerie úplně zapomněla na nějakého Davida Andersona. Nyní už má v hlavě jenom Georgeho. Nejen že má štěstí, že má toho nejlepšího kluka na světě, ale je to k tomu ještě princ a bydlí spolu v jednom zámku a chodí spolu do školy a také se dobře znají rodiče. Takže teď je konečně v sedmém nebi, jak se jí to celý život zdálo. 