Pulnoc

Půlnoc se přehoupla v nový den, sedím tu sám, ramena bez vůle se níží, tebe lásko v představách svých mám. Však náhlé leknutí mě do skutečnosti vrací, zavřeným oknem kdosi vstupuje , jak dlouhou cestou zmožen do křesla se kácí a divný širák rozmachem mužným z hlavy shazuje. Cyrano z Bergeracu - již ho poznávám, on na můj smutek nos svůj zvedá k stropu a ostruhami, kordem v pochvě chřestí - inu kavalír a pán - z Nemanic. Bez hledání slov hned spustí ( jak mu tu pohotovost závidím!) - doutníček bych vykouřil s chutí! Doutníček? Kde bych ho vzal? Zde jen cigaretu mám. Ty vaše cigarety peklem smrdí, hrom to vem,přesto však cigaretu stiská rety a s netrpělivou touhou se sklání pro oheň. Na první zátah první úlevný vzdech, půl cigarety v dým se mění a já jen trnu, co bude asi dál. Snad v hlavě cos mně přeskočilo? Tím věčným sněním rozumu mě zbavilo peklo, že v únavě půlnoční přízraky vidím? Tak dobrá - opouští mě strach. Jestli tu sedí jen v mých představách, pak dovolit si mohu malý žert. Váš nos Cyrano jak Olymp s trůnem bohů se zvedá ve tváři,mějte si třeba tisíc kordů, vbodněte je v má prsa, mně dobře bude ve smrti. Trochu se v křesle, patrně zlostí zvedl. V tom okamžiku na můj nos pohlédl a rozchechtal se jak jen to silní muži umí.Pak řekl - však vaše tvář se nosem též netají. Však proto nepřišel jsem, abych se s vámi pustil v hádání, kdo větším nosem z nás dvou se ohání.Ty vaše verše, ty mně klidu nedají.Vždyť všech mrtvých duše co nebeská je klenba nese, se diletantství jejich chechtají. Kdyby můj kord nebyl kován jen z pavučin přízraků, ztrestal bych vás jak se patří za hanobení veršíků. Chcete znát důkaz k tomu? Lehce vám ho dám. Z veršů krásných láska vzroste jak z dobré půdy květina. To dosvědčí má věčná touha - krásná Roxana. A vaše láska? Den po dni chudší je a zdá se, že v srdci vaší milé rychle uvadá. Dost Cyrano! V ten kalich hořkosti pelyněk neházejte. Sám jste pláč svou samotou dusil a utrpení vaše bolesti mojí menší nebylo.Chcete snad říci, že Roxana hezčí byla než ta po níž mé srdce touží? Nad hrdlem skvostným tvář Venušina, vlasy černé jí splývají přes ramena a oči? O očích vám musím říct více - jsou jak jezera dvě a nad jezery svíce. Polární září někdy mrazí, vzápětí hladí jak lásku by slibovaly. A ústa - v rozkošný kalich rety rozevřené. Já ochutnal je a zapomenout nemohu - v tom pokročil jsem dál než vy pane a jsou-li moje verše horší vašich básní, pak odměna má byla bohatější. Pro ňadra nemám přirovnání, já zpitý slastí svíral je ve své dlani, zatím co jazyk mé lásky jsem cítil ve svých ústech. To prostě nelze popsat slovy. A ostatní? Jak ňadra ochutnal jsem i její klín, zahradu, kterou zdobí linie boků něžná. Cyrano odešel a s ním horečné snění. Tam nahoře ve hvězdách jen širáku zamávání. Před okny noc je smutná, z pouličních světel přitéká samota, pokrývá trávník v parku a prázdné ulice.