ŠKOLA PRO MĚ

Ničení

Jednou takhle sedím na kameni u lesíka, píši si nápady, co chci dělat příští týden, a v tom ke mně přicupitá zrzavá veverka. Prohlíží si mě zvědavýma očkama a odhopká na nejbližší smrček. Pozoruji, jak poskakuje z větve na větev, když tu náhle slyším zděšený povyk malých dětí. Vylekaně vyskočím a běžím se podívat, co se děje. „Lauro, někdo nám zničil naše domečky,“ přibíhá ke mně s pláčem malý Jeník. Honem za ním běžím! V místě, kde byl domeček, vidím hotovou spoušť. Vše je rozházené, košíčky leží na zemi rozšlapané, dokonce i keramické nádobí někdo rozbil. „Někdo to musel udělat schválně,“ říká Madlenka, „Ale proč?“ Smutně sledujeme tu spoušť a nemůžeme pochopit, kdo mohl chtít něco takového zničit. Napadá mě, že bychom to mohli řešit s někým z našich průvodců.
Hned na zahradě potkáváme Soňu, která s námi jde místo ochotně prohlédnout. Uznává, že to asi musel někdo udělat záměrně, a tak jdeme všichni za ředitelkou Klárou. „V naší škole není takováto událost běžná, takže stojí za to svolat mimořádné celoškolní setkání,“ zní pohotová odpověď Kláry.
Mimořádné setkání se svolává hned po obědě. Do všech skupin Klára vysílá posly, aby tu informaci každý dostal včas. Klára se mě a Soni také ptá, jestli jsme ochotny být detektivy pro tuto událost. Znamená to shromažďovat informace a návrhy od ostatních členů, může to celé trvat den nebo také třeba několik týdnů. Obě souhlasíme a domlouváme si, že po setkání spolu sepíšeme vše potřebné.
„Milí členové našeho společenství, stala se nám velmi nemilá věc,“ uvádí na setkání svou řeč Klára a popisuje celou situaci, jak si děti vytvořily krásné domečky a dnes před obědem našly své dílko zničené. Zdůrazňuje, že se to nemohlo stát náhodou ani nedopatřením, rádi bychom tedy věděli, co se vlastně stalo a proč. „Nejprve mě zajímá, jestli k tomu někdo další může dodat jakékoliv informace, které by pro nás mohly být důležité.“ Zvedá se asi 6 rukou, každý z nich nakonec říká, že v té době viděl někoho konkrétního pohybovat se směrem k domečku dětí. Na kruhu není zvykem uvádět jména takových osob, takže jméno pak prozradí jen detektivům. Zvedá se opět Klára a říká: „Předpokládám, že tady mezi námi dnes sedí i škůdce, který má také možnost zajít za detektivy nebo přímo za mnou osobně a celou záležitost nám svěřit. Vím, že se člověku někdy může stát, že udělá hloupost, které pak lituje. Tak prosím, zůstaňme alespoň v pravdě. Vždy je nakonec příjemnější chybu přiznat.“ S těmito slovy Klára setkání rozpouští a posílá nás za našimi původními plány.
Se Soňou ještě zůstáváme a přistupují k nám jednotliví svědkové. Je zajímavé, že nezávisle na sobě všichni viděli tutéž osobu. Jsem vázána mlčením až do konce šetření, takže vám zatím jméno prozradit nemohu, ale prozradily jsme ho Kláře, která rozhodla, že jestli za námi dnes nepřijde přiznat se, uděláme s označeným dítětem setkání, pokud možno hned zítra. Klára zve i rodiče dítěte, aby s ním seděli pro jeho podporu.
Druhý den ráno se scházíme v ředitelně. Ředitelna je totiž zřejmě od slova „ředit“, ředí se tam všechny problémy až do úplného naředění.
Klára se na dítě obrací slovy: „Sešli jsme se tady s tím, že já budu mluvit s tebou, tví rodiče sedí za tebou, abys cítil jejich podporu, a naši detektivové sedí za mnou, abychom vše zaznamenali. Vypadá to, že bys mohl vědět něco o zničení toho domečku. Co nám k tomu řekneš?“
„Nic,“ odpovídá chlapec, „vůbec jsem tam nikdy nebyl a nic o tom nevím.“
„Ráda bych tě ujistila, že se tě neptám proto, abych tě zpochybňovala, a už vůbec tady za nic nikoho nechceme trestat. Jen bych potřebovala slyšet pravdu, co se stalo a proč? Několik dětí nám řeklo, že tě včera poblíž viděly.“
„No a co, určitě si vymýšlí,“ vykřikne chlapec a dá se do pláče. Klára kývne na maminku a ta mu vlídně pokládá ruce kolem ramen. Chlapec se usedavě rozpláče a pak se ke všemu přiznává, dokonce i k dalším menším záležitostem, které ve škole během svého krátkého pobytu vyvedl. Teď už vám to mohu prozradit, jedná se totiž o Matěje, který před necelými 2 týdny nově nastoupil do skupinky 6-9. Od té doby se stalo několik nepříjemností, kterých se Matěj přímo účastnil nebo z nich byl podezřelý. Pokračoval v usedavém pláči a vyšlo najevo, že si neumí pomoci. V předešlé škole se tak totiž chovaly děti běžně. Hádaly se mezi sebou, praly se, dělaly si naschvály. Neumí to jinak! Najednou do něho něco vjelo a ty domečky zničil.
Klára na něj mluví vlídným hlasem: „A chtěl bys to změnit? Chtěl bys pomoci s tím, aby se ti to lépe dařilo?“ Matěj mezi vzlykáním kývnul.
„Tak to je báječné!“ odpovídá Klára, „Můžeš k tomu dostat na měsíc svého osobního dospělého průvodce, který ti celou dobu bude se všemi tvými pocity pomáhat. Další měsíce ti bude podle tvé potřeby k dispozici, pokud bys potřeboval něco probrat nebo řešit. Chtěl bys to tak?“
„A kdo bude ten průvodce?“ ptá se Matěj se zjevnou obavou.
„Můžeš si vybrat asi z pěti lidí, kteří se k tomu hodí. Jedním z nich mohu být i já, ale u mě je potíž, že se občas musím s někým střídat, abych zvládla plnit i své další pracovní povinnosti. Může to být ale někdo z průvodců, který nemá osobně na starosti žádnou skupinu.“
„Tak jo,“ odpovídá Matěj, „pokud to bude někdo fajnový, koho znám.“
„Matěji, co myslíš, co uděláme s tím, co jsi vyvedl?“
„Můžu to nějak napravit?“
„Můžeš dětem pomoci postavit domečky znovu.“
„Ale to bys jim prozradila, že jsem to zničil já?“
„Můžeme to udělat i jiným způsobem. Říct jim to můžeš, až na to budeš sám připravený, až se na to budeš cítit dost silný.“
Domluvili se, že dnes bude Matějovi dělat průvodce Klára a maminka, obě mají dnes čas a snadno se tak i domluví, jak by mohli Matějovi pomoci i doma. Žádný trest samozřejmě nenastává, jen zkušební období se prodlužuje, dokud Matěj své chování dobře neovládne. Odpoledne si Matěj vybere z dalších možných průvodců.
Naše detektivní období končí, jsme zatím vázány mlčením, abychom nic neprozradily členům předčasně. Klára si myslí, že Matěj by mohl být připraven na prozrazení příští týden při celoškolním setkání.
Od druhého dne Matěje provází Petr, náš divadelní učitel, kterého si Matěj vybral z možných nabídek. Na celoškolním setkání Klára oznamuje, že šetření je ukončeno. Již víme, o koho se jedná, ale zatím nenastal čas k prozrazení. Dodává: „Děti budou potřebovat pomoc s úklidem té spouště apostavením nového domečku. Kdo jim pomůže?“ Mezi mnoha dobrovolníky se přihlásil i Matěj, aniž by byl prozrazen.
Připraven přiznat se veřejně byl skutečně až za týden. A víte, co se pak stalo?! Děti mu nabídly, že si může postavit domeček s nimi, že mu pomohou vytvořit vlastní pokojíček.
Matěj se během měsíce úplně změnil a s dětmi se neuvěřitelně skamarádil.