Vrány Část první: brko

Stůj!!!!
Zdrhal jsem jak při tělocviku na stovce, další průser ve škole by už naši nepřežily, ale je to hotový. Mám to. Doběhnu celej hotovej na roh ulice, kde jsme se měli všichni sejít. Vyhlížím zbytek. Konečně dorazili. "Tak co? Máte? Spaiky mluv už konečně!" chvilka ticha, Spaiky sotva popadal dech a s úst mi jakoby tekla pěna. "Uuuch máme je to v suchu." To se mi ulevilo.
"A co ty Jery, ty máš taky?" "Jasně mám :-) dáme brko?" "Jdi do hajzlu Jery, jak na to teď můžeš myslet!" povídám mu.
Řekly jsem si čau a já se vydal na noční tramvaj směr domů. Cestou jsem nasbíral pár listů, protože moje záminka na večerní výpravu ven, byla procházka s Lenkou nočním městem. A jak znám Lenku, tak by určitě natrhala mamce podzimní listy, protože jsou přece hezky barevné :-)))) , znáte to.
Ráno jsem se sotva hrabal s postele. Do koupelny chodim už po slepu a kartáček radši ani nehledám, s Lenkou jsem domluvenej až zítra, tak je to v pohodě.
Před školou už byl Jery. Nechápu jak tenhle člověk může tak brzo po ránu fungovat. Jeho dým musela vidět i ředitelka s protější školy a ta nebyla blízko. Protože když jsem tam chodili na supl, tak nám to trvalo vždycky jedno cígo a to je min. 5 minut.
"Zdarec Tome :-) dáme brko?" "Jery tvl, výš že po ránu nehulim a navíc, Lenka by chtěla abych přestal, takže ne!" Hned jsem vyndal mobil a píšu Spaikymu. Odpověď přišla jako vždycky až po 8 hodině. „Tvl já sem zapsal“ čtu v SMS a najednou rána a mám jí. Úča mně jako vždycky nachytala při čtení SMS. „Kobliha!!!! Kolikrát jsem ti říkala, že nemáš při hodině používat mobil!!!“ Křik byl slyšet snad až na 1 stupeň. Ve čtvrťáku je to už fakt vopruz.

Po přečkání celejch 6 hodin ve škole pádim domu. V myšlenkách jsem na další noční výpravě a už mám dokonce i plán. Se Spaikym sem domluvenej a Jery doufám bude v pohodě.
Jery je totiž Deněhulič a bez brka nedá ani ránu. Brko ráno, brko v poledne a brko večer. To jsou jeho hlavní siesty . Co je mezitím, to ví jenom Jery a tak to nechám.
Přifrčim domu a koukám, boty v předsíni a smích z obejváku. Strejda Karel, sakra. Doufám, že vypadne do 8 hod, abych mohl vyrazit ven. Proplížil jsem se přes chodbu a v domnění, že jsem nikým nepozorován, se vkrádám do pokoje. „Toméé ty už jsi doma?“ jak to dělá :-( . To se můžu plížit jako had a stejně mě uslyší. „Jó jsem, potřebuješ něco?“ „Strejda Karel tě chce pozdravit“ Její milej hlásek napovídal o vypité druhé sklence vína. Fotřík už ani moc nemluvil, ale ten je v klidu. Slušně jsem pozdravil strejdu Karla a mazal do pokoje se připravovat na noční výpravu.

pokračování příště….