Žlutý deštník

V létě roku 2006 jsem se rozhodl vyrazit na desetidenní cestu do Anglie. Nechtěl jsem cestovat sám, a tak jsem se vydal na výpravu společně s mým otcem. Pamatuji si, že jsme odjížděli koncem června, v době, kdy začínaly letní prázdniny. Naším přechodným domovem se stal Palm Hotel, který nebyl situován v Londýně ani v jeho okolí, ale spíše někde poblíž přístavního města Dover. Dover se nachází na jihu Anglie, kde nám počasí příliš přálo – většinu času bylo deštivé.

Právě díky neustálému dešti vznikl název této povídky. Žlutý deštník byla nepřehlédnutelná rekvizita naší průvodkyně, mladé ženy, která nám pomáhala během výletů. Cestovali jsme různými dopravními prostředky – autem, trajektem i autobusem. Po Anglii jsme většinou jezdili ikonickými doubledeckery, tedy patrovými autobusy.

Od roku 2002 jsem invalida, což znamenalo, že jsem do Anglie musel s sebou vzít léky nezbytné pro mou zdravotní péči. V Londýně jsme navštívili několik známých památek, jako například Big Ben a London Eye, které je často označováno jako Ruské kolo. Den jsme zakončili obědem v londýnské čtvrti Soho, kde jsme si pochutnali na jídle složeném z masa a zeleniny.

Na hotelovém pokoji jsme večer sledovali bondovku s Piercem Brosnanem, zatímco za okny pokračovalo vytrvalé lijání. V průběhu našich cest jsme si také zpříjemnili jízdu autobusem sledováním romantického filmu Notting Hill. Významnou zastávkou byl Madam Tussauds muzeum voskových figurín. Otec se mě tam zeptal, jestli se chci vyfotit s Einsteinovou figurínou. Odmítl jsem a místo toho jsem si nechal udělat fotku s figurínami členů kapely Beatles. Táta se mezitím fotil s Davidem a Victorií Beckham.

Další společná fotka vznikla v Greenwichi u světových hodin. V Anglii totiž platí posunutý časový režim – o hodinu oproti tomu českému. Během jedné cesty autobusem mi nebylo dobře a táta musel za mě podepsat nějaké dokumenty právě při přejezdu časové hranice.

Musím zmínit i nádherné anglické parky, které mě opravdu uchvátily. Na hotelu Palm jsem poprvé naživo viděl černocha – pracoval právě v oblasti obsluhy. Snídaně v tomto hotelu se nesly ve stylu tradiční anglické kuchyně – byla bohatá a rozmanitá. Pili jsme hodně čaje a užívali si pestrou nabídku jídel.

I když příliš necestuji, na tuto dovolenou vzpomínám dodnes. Před cestou do Anglie jsem byl pouze dvakrát v Itálii – jednou kolem roku 2000 a podruhé asi v roce 2004 – oba výlety trvaly shodně deset dní.Žlutý deštník
V létě roku 2006 jsem se rozhodl vyrazit na desetidenní cestu do Anglie. Nechtěl jsem cestovat sám, a tak jsem se vydal na výpravu společně s mým otcem. Pamatuji si, že jsme odjížděli koncem června, v době, kdy začínaly letní prázdniny. Naším přechodným domovem se stal Palm Hotel, který nebyl situován v Londýně ani v jeho okolí, ale spíše někde poblíž přístavního města Dover. Dover se nachází na jihu Anglie, kde nám počasí příliš přálo – většinu času bylo deštivé.

Právě díky neustálému dešti vznikl název této povídky. Žlutý deštník byla nepřehlédnutelná rekvizita naší průvodkyně, mladé ženy, která nám pomáhala během výletů. Cestovali jsme různými dopravními prostředky – autem, trajektem i autobusem. Po Anglii jsme většinou jezdili ikonickými doubledeckery, tedy patrovými autobusy.

Od roku 2002 jsem invalida, což znamenalo, že jsem do Anglie musel s sebou vzít léky nezbytné pro mou zdravotní péči. V Londýně jsme navštívili několik známých památek, jako například Big Ben a London Eye, které je často označováno jako Ruské kolo. Den jsme zakončili obědem v londýnské čtvrti Soho, kde jsme si pochutnali na jídle složeném z masa a zeleniny.

Na hotelovém pokoji jsme večer sledovali bondovku s Piercem Brosnanem, zatímco za okny pokračovalo vytrvalé lijání. V průběhu našich cest jsme si také zpříjemnili jízdu autobusem sledováním romantického filmu Notting Hill. Významnou zastávkou byl Madam Tussauds muzeum voskových figurín. Otec se mě tam zeptal, jestli se chci vyfotit s Einsteinovou figurínou. Odmítl jsem a místo toho jsem si nechal udělat fotku s figurínami členů kapely Beatles. Táta se mezitím fotil s Davidem a Victorií Beckham.

Další společná fotka vznikla v Greenwichi u světových hodin. V Anglii totiž platí posunutý časový režim – o hodinu oproti tomu českému. Během jedné cesty autobusem mi nebylo dobře a táta musel za mě podepsat nějaké dokumenty právě při přejezdu časové hranice.

Musím zmínit i nádherné anglické parky, které mě opravdu uchvátily. Na hotelu Palm jsem poprvé naživo viděl černocha – pracoval právě v oblasti obsluhy. Snídaně v tomto hotelu se nesly ve stylu tradiční anglické kuchyně – byla bohatá a rozmanitá. Pili jsme hodně čaje a užívali si pestrou nabídku jídel.

I když příliš necestuji, na tuto dovolenou vzpomínám dodnes. Před cestou do Anglie jsem byl pouze dvakrát v Itálii – jednou kolem roku 2000 a podruhé asi v roce 2004 – oba výlety trvaly shodně deset dní.