Na začátek něco o postavě, která hraje hlavní roli:
Rouzí je tichá, klidná a nevýbušná dívka, která se celý život bála společnosti lidí a přála si ať lidstvo vymře. Avšak když se před dvěma lety objevili tzv. nemrtvý, dostala silný strach, že všichni umřou a začala se proklínat. Zhnusila se sama sobě a uzavřela se. V té hrůzné apokalypse ztratila všechny členy rodiny a to se na ní taky pěkně podepsalo. Měsíc doufala, že se to všechno spraví, ale když přišla i o svého oblíbeného pejska, uvědomila si, že jí jde vážně o život. Vždy, když viděla nemrtvého, začala se klepat, ale s úžasem ho pozorovala a schovávala se. Jednu dobu si poznamenávala na svou kůži ostrým nožíkem čárky, které znázorňovali každého nemrtvého, kterého zlikvidovala. Až jich docílila 10, přestala s tím. Na své okolí vždy působila jako šedá myš, ale každý, kdo jí znal blíže přesvědčoval okolí, že je to milá a hodná dívka, taky že měl pravdu.
Pokud jste dočetli až sem... Tak vám řeknu původ povídky. Takže. Tohle je vlastně životopis mé postavy Rouz Von Totenschädel v jednom RP na Andor.cz. Napadlo mě to udělat jako povídku, tak snad se bude líbit.
A konečně onen příběh. Tohle tvoří historií postavy:
Seděla za rákosím a cosi pozorovala ve vodě. To 'cosi' byla rodinka kačenek. První plula maminka a za ní hned 6 prcků. Vypadali šťastně a Rouzí se zachtělo brečet, ale najednou zjistila, že u rybníku není sama. Rychle sebrala ze země zbraň, kterou tvořil nožík přivázaný k dlouhému klacku. Zbystřila a otočila se, zahlídla to. Kdo jiný by to mohl být než další nemrtvák. Srdce jí bilo rychlím tepem, jelikož se jí ještě nestalo, že by nevěděla, že někde není sama, byla dosti překvapená. Zbraň držela tak pevně, že klacek málem zlomila. Měla u sebe půlku chleba, utrhla kousek a hodila ho před nemrtvého. Když se k ní otočil zády, aby mohl kousek chleba prozkoumat, rychle se rozběhla a nožík skončil zabodnutý v jeho hlavě. Chvíli tam stála a dívala se na to hnusné tělo pana nemrtváka. Vlastně už mrtváka. Zbraň z hlavy vytáhla a otočila ho. Dřepla si k němu a od paty až k hlavě ho očima přejížděla. Když se dostala k očím, přiložila na ně ruce a dvěma prsty zajela přímo do jeho lebky. Vytáhla je spolu s jeho oči a dívala se na ně. Zahodila je před sebe, zvedla se a sebrala zbraň. Po chvíli stání nad tím hnusným tělem udělala pár kroků v před. Pak si vzpomněla, že má u rákosí ještě chleba. Vrátila se tam a rovnou si ve vodě umyla ruce. Utrhla další kousek chleba a ten roztrhala na další kousky, které naházela kačenkám. Usmála se, chleba schovala do své brašny a odešla směrem do lesa, který vede k nějaké vesnici. Když se ocitla na konci lesa, všimla si auta, které stálo u silnice. Nenápadně se k němu přiblížila a obešla ho. Zaslechla něco v kufru, tak ho se zbraní v ruce rychle otevřela a vybaflo na ní štěňátko Saarloosůva vlčáka. V rohu měl dvě misky, jednu plnou vody a druhou plnou granulí. Udiveně se rozhlédla okolo sebe. Kufr zase zavřela a pejska tam nechala. Vzala do ruky zbraň a potichu se plížila okolo auta, najednou si všimla nohou ve vysoké trávě poblíž auta. Byla to žena, asi 35 let. Vedle ní hned ležel muž, nejspíš její manžel. Rouzí znejistila, vypadali jako kdyby nebyli kousnutí.
Chcete pokračování? napište. :)
Rouzí je tichá, klidná a nevýbušná dívka, která se celý život bála společnosti lidí a přála si ať lidstvo vymře. Avšak když se před dvěma lety objevili tzv. nemrtvý, dostala silný strach, že všichni umřou a začala se proklínat. Zhnusila se sama sobě a uzavřela se. V té hrůzné apokalypse ztratila všechny členy rodiny a to se na ní taky pěkně podepsalo. Měsíc doufala, že se to všechno spraví, ale když přišla i o svého oblíbeného pejska, uvědomila si, že jí jde vážně o život. Vždy, když viděla nemrtvého, začala se klepat, ale s úžasem ho pozorovala a schovávala se. Jednu dobu si poznamenávala na svou kůži ostrým nožíkem čárky, které znázorňovali každého nemrtvého, kterého zlikvidovala. Až jich docílila 10, přestala s tím. Na své okolí vždy působila jako šedá myš, ale každý, kdo jí znal blíže přesvědčoval okolí, že je to milá a hodná dívka, taky že měl pravdu.
Pokud jste dočetli až sem... Tak vám řeknu původ povídky. Takže. Tohle je vlastně životopis mé postavy Rouz Von Totenschädel v jednom RP na Andor.cz. Napadlo mě to udělat jako povídku, tak snad se bude líbit.
A konečně onen příběh. Tohle tvoří historií postavy:
Seděla za rákosím a cosi pozorovala ve vodě. To 'cosi' byla rodinka kačenek. První plula maminka a za ní hned 6 prcků. Vypadali šťastně a Rouzí se zachtělo brečet, ale najednou zjistila, že u rybníku není sama. Rychle sebrala ze země zbraň, kterou tvořil nožík přivázaný k dlouhému klacku. Zbystřila a otočila se, zahlídla to. Kdo jiný by to mohl být než další nemrtvák. Srdce jí bilo rychlím tepem, jelikož se jí ještě nestalo, že by nevěděla, že někde není sama, byla dosti překvapená. Zbraň držela tak pevně, že klacek málem zlomila. Měla u sebe půlku chleba, utrhla kousek a hodila ho před nemrtvého. Když se k ní otočil zády, aby mohl kousek chleba prozkoumat, rychle se rozběhla a nožík skončil zabodnutý v jeho hlavě. Chvíli tam stála a dívala se na to hnusné tělo pana nemrtváka. Vlastně už mrtváka. Zbraň z hlavy vytáhla a otočila ho. Dřepla si k němu a od paty až k hlavě ho očima přejížděla. Když se dostala k očím, přiložila na ně ruce a dvěma prsty zajela přímo do jeho lebky. Vytáhla je spolu s jeho oči a dívala se na ně. Zahodila je před sebe, zvedla se a sebrala zbraň. Po chvíli stání nad tím hnusným tělem udělala pár kroků v před. Pak si vzpomněla, že má u rákosí ještě chleba. Vrátila se tam a rovnou si ve vodě umyla ruce. Utrhla další kousek chleba a ten roztrhala na další kousky, které naházela kačenkám. Usmála se, chleba schovala do své brašny a odešla směrem do lesa, který vede k nějaké vesnici. Když se ocitla na konci lesa, všimla si auta, které stálo u silnice. Nenápadně se k němu přiblížila a obešla ho. Zaslechla něco v kufru, tak ho se zbraní v ruce rychle otevřela a vybaflo na ní štěňátko Saarloosůva vlčáka. V rohu měl dvě misky, jednu plnou vody a druhou plnou granulí. Udiveně se rozhlédla okolo sebe. Kufr zase zavřela a pejska tam nechala. Vzala do ruky zbraň a potichu se plížila okolo auta, najednou si všimla nohou ve vysoké trávě poblíž auta. Byla to žena, asi 35 let. Vedle ní hned ležel muž, nejspíš její manžel. Rouzí znejistila, vypadali jako kdyby nebyli kousnutí.
Chcete pokračování? napište. :)
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva