1) ZIMNÍ PRÁZDNINY- Motel

DAN
S Lenkou jsme si dali sraz v 18 hodin před jejím domem. Netrpělivě koukám na hodinky. Už má patnáct minut zpoždění.
"No konečně." zabručim na ní, když vychází z domu.
"Moc se omlouvám." vydechla, když doběhla k autu. Protočil jsem oči a dal její bágl do kufru.
Lenka byla dobrou kamarádkou Niny. Měli si vždycky co říct, i když to moc nechápu, protože každá je úplně jiná. Nina je krásná blonďatá modelka nosící moderní značkové oblečení a není nijak zvlášť chytrá, zatímco Lenka je malá holka s dlouhýma hnědýma vlasama, který nosí svázané do rozcuchaného drdolu. Je strašně chytrá a slušná, takže nechápu, jak jim to kamarádství s Ninou mohlo vydržet takovou dobu.
"Cos prosim tě dělala takovou dobu?" ptal jsem se jí, když jsme se konečně dali do pohybu. Prsty si upravila brýle a pohlédla na mě do zrcátka a plaše se usmála.
"Musela jsem ještě ségře udělat večeři, mamka usnula. Nebylo jí moc dobře."
"Pf." uchechtl jsem se. Dál jsme nemluvili.
K naší smůle začalo sněžit. Už tak jsem v tý tmě nic neviděl a přes tu chumelenici to bylo ještě horší.
"Sakra!" zaklel jsem, když jsme dojeli na dálnici, kde byla šílená kolona. "Takhle se tam nikdy nedostaneme."
"Vždyť to není tak strašné." namítla Lenka. To mě rozčílilo. Tříkilometrová kolona není strašná?
"Radši mlč, ty šprtko." vyjekl jsem na ní. "Akorát mě nasereš."
"Já... promiň." špitla a raději si z batohu vyndala knížku.
Nakonec se ukázalo, že měla pravdu, protože uběhlo jenom deset minut a my se konečně dali do pohybu a po dvaceti minutách jsme odbočili vedlejší silnici, která vedla k tátově chatě.
Chumelenice neustávala. K mýmu neštěstí byla cesta v zimě neudržovaná a navíc po ní nejezdí ani tolik aut, aby byla pořádně ojetá. A tak se stalo, že jsme zapadli.
"Do hajzlu!" zaklel jsem hlasitě, když jsem se už přes půl hodiny snažil odhrabat a odtlačit auto. Marně.
"Dvě stě metrů odtud je motel." ozvala se za mnou Lenka. "Třeba nám tam pomůžou."
"Jo? A jak?" obořil jsem se na ní.
"Můžeme odtamtud zavolat odtahovku." pokrčila Lenka rameny a sklopila oči. "A hlavně se můžeme ohřát."
V tom měla pravdu. Asi jí nebylo nejpříjemněji strávit se mnou v zimě takovou dobu. Navíc už jí fialověly rty. Přikývl jsem.

V motelu nám řekli, že se k nám žádná pomoc v tuhle hodinu nedostane. Tak jsme se rozhodli přespat tam. K naší smůle měli volný jen jediný pokoj.
"Není tu ani televize!" namítl jsem, když nás ubytovali. Majitel pokrčil jen rameny a nechal nás tam samotný.
Pokoj byl malý jen s jedinou postelí. Ale aspoň měl vlastní koupelnu, v tom jediném však spočíval jeho "luxus".
Natáhl jsem se na postel, zatímco Lenka vyrazila do koupelny. Myslel jsem, že usnu brzo, ale nějak jsem nebyl unavený. Proto jsem zapnul písničky na mobilu a poslouchal jsem.
"Co budeme dělat?" ozvala se Lenka. Ani jsem si nevšiml, že se už vysprchovala. Pohlédl jsem na ní. Ten pohled mě totálně odzbrojil. V saténovém světle modrém pyžámku a bez brýlí byla přímo kočka. Nikdy jsem si nevšiml, že by měla tak velká prsa, mohla mít tak čtyřky.
"Haló." zamávala mi rukou před očima, aby mě probrala. "Jak budeme spát?"
"Mně se ještě spát nechce." zavrtěl jsem hlavou a konečně jsem se odvážil jí pohlédnout do očí. Nevěděl jsem, že má tak krásné oči.
"A co tedy budeme dělat?" zeptala se mě znova a posadila se na kraj postele. Mokré vlasy jí spadali do obličeje a mně to bůhvíproč přišlo roztomilý.
"No, v báglu mám flašku." řekl jsem.
"Já ale nepiji." namítla Lenka.
"Musí se vy¨zkoušet všechno." zamrkal jsem na ní.
"No, já nevím." namítla rozpačitě. "Já jsem to nikdy nezkoušela."
"To jako vážně?" podivil jsem se. Jasně, věděl jsem, že je slušná, ale až takhle. "No, tak dneska to porušíme."

I přes moje prvotní pochyby byla Lenka příjemnou společností. Po dlouhé době jsem si konečně mohl promluvit s někým "na úrovni". Nechápejte to špatně, Nina je bezvadná sexy holka, ale Lenka byla prostě... jiná. Příjemně jiná. Byla tak čistá a inteligentní. Navíc jsem si nikdy nevšiml, jak je krásná, když nemá brýle a dlouhé hnědé vlasy se jí kroutí kolem obličeje. Navíc byla i docela vtipná, když se napila.
Zahrajeme si hru." škytla po čtvrté skleničce šampaňského. "Pravda nebo úkol."
Zasmál jsem se. "To jsme hráli ve čtrnácti."
"No a?" namítla. "Aspoň se víc poznáme."
Souhlasil jsem. Je pravda, že i když to byla kamarádka mojí holky a přítelkyně mýho nejlepšího kamaráda, znal jsem ji jen jako šprtku a "šedou myš". Dnešní noc mi ale dokázala, jak jsem se v ní šeredně mýlil.

Tu hru jsme hráli dlouho. Nakonec se to ukázalo jako skvělá zábava. Byli jsme opilí, leželi jsme vedle sebe na posteli a smáli se našim "pravdám".
"Pravda nebo úkol?" ptal jsem se asi posté.
"Pravda." odpověděla Lenka.
"Už jste měli s Martinem sex?"
Lenka vyprskla smíchy. "Ne." chichotala jsem se.
"Kecáš!" ušklíbnul jsem se a opřel jsem se o loket, abych jí viděl do tváře. Lenka zrudla. "Ty jsi ještě panna, že jo!"
"Teď je řada na mě!" ohradila se a nepohlédla na mě.
"Takže mám pravdu!" zasmál jsem se. "Jak to můžeš takhle dlouho vydržet?"
"Zrovna tobě to tak budu vykládat." obořila se na mě a posadila se.
"Já to Martinovi vykládat nebudu." ohradil jsem se. "Víš toho o mně moc. Jsem vožralej a moc kecám."
Zasmála se. "To máš pravdu." Pohlédla mi do očí. "Slib mi ale, že to nikomu neřekneš. Ani Nině!"
"Slibuji na svou čest."
"Tu už dávno nemáš."
"No dobře, na život mý mámy."
Prohlížela si mě s přivřenýma očima. "Nejsem si jistá, že je pro mě ten pravý."
"A?" povytáhl jsem obočí.
"A co?"
"To je jako všechno?"
"A co jako?"
Rozesmál jsem se. Přišlo mi vtipné a zároveň strašně vzrušující sedět vedle takové beznadějné romantičky.
"Pitomče."
"No ne, tvoje první sprostý slovo!"
Rozesmáli jsme se oba. V tu chvíli mi přišla tak okouzlující. Na Ninu jsem neměl ani chuť pomyslet. Ta proti Lenčiný přirozený kráse byla jako myš.
"Dobrá, pravda nebo úkol?" zeptala se mě Lenka, když jsme se konečně přestali smát.
"Pravda."
"Miluješ Ninu?"
Sakra. Zaťala do mýho nejcitlivějšího místa. Nevěděl jsem, co jí na to mám říct. Přišlo mi ale spravedlivý jí na to odpovědět, když ke mně byla tak upřímná.
"Nevím." přiznal jsem. "Mám jí rád, to jo, ale... to je asi tak všechno."
Lenka neodpověděla. Jen přikývla. To pochopení v jejích kaštanových očí mě odzbrojilo. Čekal sem, že se začne Niny zastávat, ale ono se tak nestalo. Pochopila mě.
"Pravda nebo úkol?"zašeptal jsem tiše.
"Úkol."
"Polib mě."
Lenka překvapeně zamrkala. Ani já jsem nečekal, že něco takového vyslovim.
"Polib mě nebo dej fant."
Bylo na ní vidět,že neví, co má dělat- jestli mě políbit nebo sundat tílko, pod kterým nic nemá. Nakonec zvolila tílko a mě se naskytl pohled na překrásná kulatá obrovská prsa, o kterých se může jiným holkám jenom zdát.
Bylo vidět, že se stydí, nevěděla, co má dělat. Ta její čistota a nejistota mě šíleně vzrušovala. Chtěla si zakrýt prsa dlaněmi, ale já jí jemně chytil za ruce a položil jí je zpět do klína.
"Jsi nádherná." ujistil jsem jí. Nesměle se na mě usmála.
"Pravda nebo úkol?" zašeptala.
"Úkol." odpověděl jsem jí.
"Polib mě."
Musím říct, že mě to překvapilo. Myslel jsem si, že se se mnou nebude chtít líbat, ale ona chtěla. A já po ní tolik toužil.
Přisedl jsem si k ní. Roztáhl jsem nohy a přehodil je přes její. Dlaně jsem jí položil na záda. Cítil jsem, jak začala ztěžka oddychovat. I mně se hůř dýchalo. Pak jsem přitiskl rty na ty její. Měla plná měkká ústa, která můj polibek opětovala. Objala mě nohama okolo těla a ruce mi položila na ramena. Náš polibek byl lehký a něžný. Překvapilo mě, že Lenka do svého polibku vkládala naléhavost. Jazykem kroužila po mých rtech.
"Pravda nebo úkol?" vydechl jsem.
"Úkol." odpověděla mi tiše.
"Dovol mi, abych ti udělal dobře."
Zaváhala jen na kratičký okamžik, pak přikývla...

Jemně jsem Lenku položil na postel, aniž bych ji přestal líbat. Lehce jsem jí přejížděl přes bradavky, až byly úplně zduřelé.
Z úst jsem své polibky přemístil na krk. Poté jsem pomalu své polibky směřoval níž a níž. Jazykem jsem obkroužil její snědé bradavky obrovských prsou. Líbal jsem jí ploché bříško. Rukou jsem jí jemně odstrčil stehna od sebe. Sundal jsem jí saténové kraťásky, které skrývaly dokonale vyholenou kundičku. Lehce jsem se jí začal dotýkat. Líbal jsem ji opět na rtech, vášnivě mi je vracela. Hladila mě po celém těle. Vzrušovalo mě to. Pták mi pumpoval, až to bolelo.
Prsty jsem jí hladil poštěváka. Pak jsem jí je strčil dovnitř. Začal jsem jí prstit. Sténala. Hýbala pánví, vyšla mi vstříc. Poté jsem přemístil svojí pusu až dolů. Jemně jsem začal jazykem dráždit poštěváka, prsty jsem měl stále uvnitř. Už sténala hlasitě, napnutá jak luk.
Roztáhl jsem její heboučkou pipinu a strčil jí jazyk až dovnitř. Teď už křičela. Tak vzrušenou a vlhkou holku jsem nikdy neměl. Lízal jsem jí s větší a větší vášnivostí, až k jejímu úplnému vyvrcholení.
Přesunul jsem se nad ní. Hleděli jsme si do očí.
"Pomiluj mě." vyšlo jí z úst. "Miluj mě, prosím."
Nenechal jsem se pobízet dvakrát. Jemně a pomalu jsem do ní vklouzl. Krátkými něžnými pohyby jsem do ní vnikal. Cítil jsem zábranu. Ale nečekal jsem. Zakřičela. A já se dostal až úplně dovnitř.
Šukal jsem jí rychleji a rychleji. Líbal jsem jí na rtech, rukou dráždil poštěváka. Byl jsem v sedmém nebi a podle toho, jak sténala, jsem i já jí dělal dobře.
Přetočila se nahoru. Slezla ze mě a dala si ho do pusy. Vzdychal jsem. Na to, jak byla nezkušená, jsem lepší kouření nezažil. Špičkou jazyka dráždila mýho žaluda, až po chvíli prosení ho dala do pusy celýho.
Posadil jsem se. Vzal jsem si ji zpátky na klín. Dosedla na mýho ptáka a já se mohl zbláznit. Nikdy mě takhle nikdo nešukal. Nadzvedával jsem jí zadeček, dorážela větší a větší rychlostí. Pak jsem se do ní udělal...

Po té úžasně prošukané noci jsme po sobě uklidili bordel- zakrvácené prostěradlo od jejího ztraceného panenství. Majitel nám konečně zajistil pomoc a my se vydali na otcovu chatu. Celou cestu jsme nepromluvili. Jediná slova, která padla, byla její: "Nelituji toho." A já byl za ně rád...