Seleniina Věštba- 2a) DVOUKREVNÁ

Zelený Hvozd, překrásný hustý les na Jižním pobřeží Hvězdného Moře, skrývá spoustu tajemna. Žijí tam tvorové nemálo podobající se těm, kteří se nachází i na Zemi- malí bílí králíčci s červenýma očima a dlouhýma narůžovělýma ušima nebo mladí kouloušci se světlými flíčky na jejich hebkém hnědém kožíšku nebo zrzavé lišky s dlouhými bílými ohony. Hvozd však skrývá i jiná tajemství, o kterých se nám, lidem ze Země, může jen a pouze zdát. Zelený Hvozd obývají vysocí a velice moudří Elfové, kteří si budují vlastní lesní osady na březích tamějších řek či potoků, ale také zde žije klan divoženek, které Hvozd ochraňují před možným nebezpečím.
Na samém prameni řeky Muony v samotném jádru Zeleného Hvozdu leží malá a nepříliš rozlehlá elfí osada jménem Astellas. Elfové si zde budují své obydlí v kmenech obrovských listnatých a stále zelených stromů, kterým říkají Inglendia. A v jednom takovém stromě žije mladá a překrásná Elfka, jediná Dvoukrevná na světě, Eleanor,
Eleanořini rodiče zemřeli při prvním útoku lidí na Fantasii. I přesto, že její matka Elfka Ošetřovatelka Ennea a otec Mág Elementu 5. Řádu Selaen, byli velice vlivní a silní Obyvatelé, jejich přátelé je nedokázali před lidmi ze Země ochránit a oba zahnuli v bitvě o Hvozd Bellegrian. Přesto však po sobě zanechali někoho, kdo se stal nadějí pro všechny Obyvatele Fantasie- Eleanor.

Jen několik měsíců před Elfčinými stými narozeninami si ji Nejvyšší Osadník nechal předvolat. Eleanor moc dobře věděla, co to pro ni znamená.
"Vítej, drahá eni-en." přivítal ji s lehkým úsměvem Nejvyšší Osadník, Elf Strážce jménem Antrimon a pohlédl na Eleanor, která právě vešla do Síně Stromů. Antrimon ji vzal za její útlé bledé ruce, kterése v jeho dlaních ztrácely a pohlédl jí do blankytně modrých očí, které jí jiskřily stejně jako jejímu mrtvému otci Mágovi.
"Jak jistě víš," pravil Antrimon hlubokým, ale jemným hlasem, "před několika tisíci lety bůh Aramon našemu lidu přikázal, že každá Elfka se ve dni svých stých narozenin vdá za Elfa, kterého ji vybere Nejvyšší Osadník."
"Ano, bůh Aramon tak chtěl omezit svobodu, kterou nám bohyně Selenia s láskou udělila." odpověděla mu Eleanor a pohodila svými medově plavými vlasy.
Antrimon si povzdechl a jeho pohled posmutněl. "Eni-en, nemůžeme zpochybňovat vůli boží."
"Já se ale ještě vdávat nechci." rozhněvala se Eleanor.
Antrimon pustil Elfčiny ruce a lehce se zamračil. "Dítě, jsi sice Dvoukrevná, ale ani v tvém případě nemáme na výběr. Musíme ctít naše tisícileté tradice a musíme ctít naše bohy."
"Ale Aramon není náš bůh." namítla Eleanor.
"Ale je druhem naší Selenie. Nemáš jinou možnost. Proto ti představuji svého syna, Elfa Sběratele Leponenona, tvého budoucího chotě."
Ze stínů Síně, tiše jako myška, vyšel vysoký zlatovlasý Elf. Jeho oči zářily zelení i v přítmí stromových větví. Přes celou místnost přešel dlouhými ladnými kroky a až před Eleanor se zastavil. Chvíli jí jen hleděl do tváře, poté sklopil oči k zemi a poklekl. S rukou na srdci se jí lehce uklonil a pravil: "Bude mi ctí stát se vaším druhem a otcem vašich dětí. Mé srdce patří jen vám, eni-en."
Eleanor na něho překvapeně hleděla. Neměla slov. S Leponenonem se znala od útlého dětství, ale několik desítek let se stal válečníkem Endórionu, Hlavního města Fantasie. A za těch pár let se opravdu změnil. Z toho příliš hubeného vysokého Elfa s dlouhým krkem a nesmělou tváří vyrostl překrásný muž se silnými pažemi a tváří vyzrálou životními zkušenostmi.
Už kdysi Eleanor tušila, že Leponenonovy city k ní nejsou jen přátelské, ale teprve v den, kdy před ní poklekl a daroval jí své srdce, si uvědomila, že ona jeho lásku nikdy neopětovala. Že její city byly opravdu jen přátelské...