CO SE MŮŽE STÁT...

„Ta bílá dálka to je láska má...“ připojil jsem se písničce, co se ozývala z rádia. Už hrozně dlouho jsem jí neslyšel a tak jsem – skoro do rytmu – otáčel volantem na klikatící se silničce. Náhle jsem před sebou uviděl stojící auto a před ním vyskočila nějaká žena a mávala rukama.

„Slepice blbá!“ ulevil jsem si a zároveň vší silou dupnul na brzdu, abych jí nesrazil. Ozvalo se kvílení pneumatik a auto se ne­spokojeně zazmítalo, jako kůň, jemuž jezdec prudce přitáhne otě­že. V poslední chvíli uskočila zpátky. Zajel jsem ke kraji a zacou­val před její auto. Vyskočil jsem z auta jak čertík z krabičky a vy­křikl na ní: „To tě mrzí život?!“

„Promiňte!“ omlouvala se. „Ale mně se porouchalo auto a dlouho tu nikdo nejel!“ skoro vzlykala. Teprve teď jsem měl čas se na ní podívat. Sukýnku měla sotva pod zadek a mně se v tu chvíli chtělo podívat se, co má pod ní.

Jak jsem vylézal z auta, zrak se mi zvedl výš. Svetřík se jí sna­žily propíchnout bradavky plných prsou. Zvedal jsem se (vlastně jsme se zvedali oba), abych se podíval, co jí tady zastavilo.

Podíval jsem se pod zvednutou haubnu, zda s tím něco udělám. Ale závada byla vážnější, než jsem si myslel. Zase začala nataho- vat, tak jsem vzal mobil a zavolal známému automechanikovi.

„Sedni si, odtáhnu tě tam!“ připojil jsem lano. Poslušně sedla za volant a protože jsem v zrcátku viděl, že jí to moc nejde, jel jsem hodně pomalu. Tak trvalo delší dobu, než jsem jí dotáhl k servisu.

„Já jsem Bob!“ představil jsem se, zatímco mechanik zjišťoval „bolístku“ auta. „Já jsem Kája!“ představila se ona. „Co v těchto končinách, zapomenutých i Bohem děláš?“ zajímal jsem se. „Jela jsem za kamarádkou na chatu, ale auto mi tady vypovědělo služ­bu. A ještě je to asi osmdesát kilometrů!“ znovu začala nataho-vat.

„A proč jedeš po těchto silničkách, kde chcípnul pes?“ zvěda-vě jsem se ptal. „Bojím se jezdit po dálnici a navigace mě nasmě- rovala sem!“ zase plačtivě řekla. Mezitím přišel servisák a řekl, že dnes auto neopraví. „Musím objednat náhradní díly a ty přivezou až zítra odpoledne. A já chci mít alespoň jeden večer volný! Takže až v neděli!“ řekl.

„A co já budu dělat? Jak se dostanu domů?“ zase natahovala. „Poslední autobus už odjel, takže si můžeš ustlat pod támhletím smrčkem!“ posmíval jsem se jí. Když jsem viděl,jak to na ní zapů­sobilo, trochu se mi jí zželelo. „Tak si vezmi z auta co potřebuješ a můžeš být u mě!“

Asi jí to překvapilo, protože se náhle zajíkla a nebyla schopná něco říct. „Tak co?“ vybafnul jsem na ní. Chvíli jí to šrotovalo hlavou, ale potom souhlasila. Vzala si tašku s pár věcmí a sedla ke mně. Nastartoval jsem a vyrazil. „Ale upozorňuji, že doma cho­dím zásadně bez oděvu!“ ještě jsem jí upozornil. Připadalo mi, že v tu chvíli chce vystoupit za jízdy.

„To...to...jako nahý..?“ vykoktala. „Ne! Jenom bez oděvu! Pro­tože někdy, zvláště při návštěvě úřadů, si připadám nahý, i když jsem oblečený!“ objasnil jsem jí. Opět jí cosi šrotovalo v hlavě, tak jsem jí nerušil. „No dobře...“ vyhrkla a po zbývající cestu už nepromluvila.

Zajel jsem k domu, který stojí na malém kopečku na samém okraji vesnice a zavřel za námi vrata. „Tak jdeme!“ vystoupil jsem a ona se za mnou váhavě vydala. Šel jsem dost rychle, tak si pospíšila, abych jí někam nezmizel.

„Tak tě tady vítám!“ otevřel jsem dveře, zmáčknul vypínač a pustil jí dovnitř. Vstoupil jsem za ní a zavřel dveře. Úplně samo­zřejmě jsem se sebe všechno svlékl (košili a šortky) a pověsil to na věšák. Zalapala po dechu, ale také svlékla svetřík. Její krásná prsa se objevila v celé kráse a při tom pohledu se mi něco zvedlo.

Koukala na to jak myš pod pohledem kobry. Bradavky jí ztvrd-ly tak, jako kdyby chtěly v příští vteřině kamsi vystartovat. Jako kdyby jí někdo zhypnotizoval, zírala na mého čuráka, kde žalu­dem procházel kroužek s třpytivým kamínkem. A na pytli viděla další...

Jako ve snách rozepnula sukni a nechala jí spadnout na zem. Pod ní měla bílé kalhotky, na nichž se začal objevovat mokrý flek. „Pokračuj!“ stál jsem proti ní a ona zrudla, jak záře nad Kladnem. Z kalhotek jí už úplně kapalo a ona si je, jako ve snách, začala sta-hovat.

Předklonila se, aby si to usnadnila a náhle je měla až u kotníků „Zůstaň tak!“ přidržel jsem jí a sáhnul zezadu mezi nohy.„Úú-ú... úúú...úúú...“ vydechla a cítil jsem, jak jí odtud vyrazil úplný pra­men. Nahmatal jsem tam i nějaké šperky. Líbilo se mi to a tak jsem jí ještě více prohmatával. Teklo z ní čím dál víc. „Ddddej … mi hoooo ….. tam!“ zakvílela. Nedal jsem se prosit a splnil její přání.

„Úúúúúú....úúúúú...úúúú!“ zakvílela a přirazila tak, až mě má­lem porazila. Přitisknul jsem se k ní, abych ho dostal co nejhlou­běji. Nevěděl jsem, zda se chrání, tak jsem ho těsně před vý­střikem přesunul do sousední dírky. Asi jí používala často, protože tam zajel jak po másle.

„Úúúúúúúú....“ znovu zaječela a sevřela mi ho tak, až jsem měl obavy, že mi ho uštípne. To se nedalo vydržet. Čurákem se mi prohnal úplný uragán a naplnil jí střeva. Zazmítala se v dalším or­gasmu a potom se jí podlomily nohy. Vytékalo z ní vše, co jsem do ní napumpoval. Ještě, že mám na podlaze dlažbu...

Po malé chvilce se probrala. Pomohl jsem jí na nohy a šli jsme do koupelny. Pustil jsem vodu a začal nás omývat. Sotva se trochu vzpamatovala, znovu si mě prohlížela. „Smím?“ zvědavě natáhla ruku, aby se mohla dotknout toho, co mi trčelo pod břichem.

Sedla si na bobek, aby si ho mohla lépe prohlédnout. Opatrně tahala za kroužky a ptala se, zda to nebolí. Zavřel jsem vodu, osu­šil nás a táhnul jí do postele. „Tam to lépe uvidíš!“

Uložil jsem jí, klekl si nad ní a dal jí ozdobenou součást těla přímo před oči. Teď měla výtečnou možnost prohlédnout si ho z bezprostřední blízkosti. Chvilku si s ním hrála. Já jsem se také chtěl podívat, co má zavěšeného na kundičce.

Roztáhnul jsem jí nohy, abych si také mohl prohlédnout, co to tam má. Na malých pyskách krásně hladké kundičky se houpaly malé, ale silné kroužky a další - stejný - byl v propíchnuté kápi klitorisu. A velké pysky byly ozdobeny nějakými kytičkami. Na každé straně jich měla pět. „Říká se tomu nostrila“ na chvilku vy­plivla čuráka, s nímž si čistila mandle, když cítila, jak si to prohlí­žím.

Začal jsem jí lízat poštěváček a kunda se jí otevírala. Hrál jsem si s těmi kroužky, jazykem přejížděl po nostrilách, až začala kvílet v orgasmu. Jenom stěží jsem stačil vylizovat vše,co z ní teklo. Ta-ké jsem vystříknul a ona všechno spolykala.

Byli jsme celí ulepení od potu a ostatního, tak jsme se přesunu­li do koupelny, abychom to vše se sebe smyli. Utřeli jsme se a sot-va jsme vyšli z koupelny, slyšeli jsme její mobil. Přepnula ho na hlasitý odpposlech. „Ahoj Kájo! Tady Ema! Kde jsi?“ ozvalo se. Chvíli trvalo, než jí to vysvětlila.

„Tak jí pozvi sem!“ řekl jsem jí, když se stále nemohly dohod-nout. Podala mi telefon, abych Emě vysvětlil cestu. Měla také na-vigaci, tak jsem jí nadiktoval adresu a ona slíbila, že u nás asi za hodinu bude.

Byl krásně teplý letní večer, tak jsem nám nalil skleničku vína, vzal podprdelníky a šli jsme si sednout na lavičku na zápraží. Asi proto, že už se sešeřilo, Kája se kupodivu nezdráhala jít ven bez oděvu, tak jsem byl rád, že jí nemusím přemlouvat. Seděli jsme a povídali si, když se na obzoru objevila záře světlometů.

„To asi bude Ema!“ dopil jsem a zvednul se. Kája také vysko­čila a hrnula se k vratům. Auto zastavilo a Kája se začala hlučně vítat s Emou. Otevřel jsem vrata, aby mohla zajet dovnitř. Když nás viděla bez oděvu, nejprve se zarazila, ale potom zajela dovnitř a vystoupila.

„Ahoj Emo!“ Kája se jí vrhla kolem krku a líbala jí. „Svlékni se také! Je krásně teplý večer!“ doporučila jí. „Nech jí vydech­nout!“, zasmál jsem se jejímu nadšení a zavedl Emu do domu, abych jí ukázal, kde složí hlavu. Zavedl jsem jí do ložnice, kde bylo velké „letiště“. „Tak tady budeme spát! Určitě se sem vejde­me!“ řekl jsem jí.

Pohodila tašku s věcmi a zarazila se, jako kdyby chtěla, abych se nedíval. Ale naopak jsem na ní upřel zrak a ona se náhle roz­hodla. Sundala blůzku, pod níž měla už jenom svá krásná prsa, oz­dobená jakýmisi kytičkami na bradavkách. Sundala i kalhotky.

„To je krásné! Poprvé to vidím ve skutečnosti!“ lehce jsem jí pohladil po bradavkách, co se hned napřímily. Zrak mi pomalu klouzal níž. I v pupíku měla piercing, co vypadal také jako kytič­ka. A na pečlivě udržované mezinožce měla další šperk, který jsem si ale nestačil prohlédnout. „Jdeme ven!“ cukla sebou a vy­razila.

Zastavil jsem se v kuchyni, abych jí také nalil sklenku vína. Když jsem vyšel, už seděla vedle Káji a byly v živém hovoru. Po­dal jsem jí sklenku, pozvedl svoji a připili jsme si na tykání. Ještě chvíli jsme seděli a sdělovali si zážitky, nejen z tohoto dne. Done­sl jsem další lahev vína, potom ještě jednu...

Noc se málem přiblížila k ránu, když jsme dopili poslední la-hev a odebrali se dovnitř. Vešli jsme do koupelny, abychom se se-be smyli špínu i vše ostatní. Vzájemně jsme prohlíželi a omývali svoje těla, až jsem zavelel odchod do postele. Přitiskli jsme se k sobě, ale alkohol a únava udělaly své. Zavřely se nám oči a ložnicí se ozývalo pravidelné oddechování.

Za svítání mě probudilo, že se mi chtělo na záchod. Vystartoval jsem z postele, abych vyhověl tělu. Když jsem se vracel, Ema le-žela na zádech s široce roztaženýma nohama. Naklonil jsem se nad ní, abych si prohlédl, co to má na krásně vyholené kundě. Ma-lé pysky měla spojené čímsi, co bych nazval vychrtlým mu­žíčkem. Jeho ruce a nohy byly prostrčeny otvory v malých pys­kách a jako kdyby je svíraly.

Něco se mi zvedlo, ale žaludek to nebyl! Už už jsem si myslel, že na ní skočím, ale mé tělo bylo jiného názoru. Znovu se mi zaví­raly oči, tak jsem trochu odstrčil Káju, abych se mohl také natáh­nout. A oči se mi zavřely...

Všechny nás probudily teplé sluneční paprsky, co se nám opí­raly do nahých zadků. Protáhli jsme ztuhlá těla a vrhli se do ku-chyně, abychom vytvořili něco, čím bychom naplnili prázdné ža-ludky. Vzali jsme si to na zahradu, abychom si užili těch teplých paprsků.

Po snídani jsem se ptal Emy, kde sehnala ten zajímavý šperk. Prý to někde viděla, tak si to nechala udělat. „A to zavěšení jsem zvládla sama, i když jsem bolestí křičela!“ s pýchou v hlase řekla.

Položil jsem jí na stůl, abych si to mohl prohlédnout zblízka. „A jak to děláš, když si chceš zamrdat?“ zvědavě jsem se ptal. „Prostě si ho sundám!“ hned mi to předvedla. Ten kovový muží­ček měl dost velkého čuráka, který s mlasknutím vyjel z její kun­dy. S překvapením jsem si ho prohlížel a zjistil, že má otvory, kte­rými může odtékat moč.

Využil jsem její rozevřené, slintající kundy a hned jí zacpal mou ucpávkou. Nic proti tomu nenamítala, tak jsem jí začal pro­tahovat.

Kája seděla na židli se široce roztaženýma nohama a přihlížela našemu počínání. Její ruka kmitala mezi nohama. Ale ne dlouho. Náhle se zkroutila v orgasmu a chvíli ho musela vydýchat. Potom se zvedla a přesunula se k Eminým bradavkám, ozdobenými jakýmsi květem, kde bradavka byla jako semeník. Začala je hladit a dumlat, až se Ema také rozkřičela v orgasmu.

„Když jsme se viděly naposled, tak jsi to neměla!“ skoro vyčí­tavě řekla Kája. Holky se o tom chvíli dohadovaly a Kája se roz­hodla, že si to také nechá udělat. Nabídnul jsem jí, že bych jí tam zatím mohl dát činky a až sežene ty květinky, tak bychom to do­plnili. Nadšeně souhlasila a tak Ema musela seskočit, aby tam mohla vlézt Kája.

Zatímco jsem připravoval vše potřebné, Ema se jí přisála k bra­davkám. Když jsem se vrátil, už je měla jako dudlíky. Skoro nási­lím jsem musel Emu odstrčit, abych mohl udělat to, co jsme chtě­li. Ale Ema se nenechala jen tak odstrčit. Jenom se Káje vrhla me-zi nohy a pokračovala v té bohu (nebo kundě?) libé činnosti.

Kája se zmítala v orgasmech a tak snad ani neregistrovala, kdy jsem jí propíchnul bradavky a zavedl tam činky. Sundali jsme jí se stolu a položili do trávy, aby si odpočinula. Emě jsem nalil panáka a sám si došel pro pivo.

Kája po chvíli začala kvílet a probírala se. Zvednul jsem se a pomohl jí posadit se na židli. Zvedla ruku a lehce si pohladila bra­davky. Ale hned bolestí ucukla. „Neboj, do večera to přestane bo­let!“ utěšoval jsem jí. Přinesl jsem jí sklenku vína, aby se posílila. Ještě chvíli jsme seděli a Kája si už dokázala lehce pohladit pro­píchnuté bradavky.

„Holky, co uděláte k obědu?“ zeptal jsem se. Obě se zvedly a vyrazily do kuchyně. Natáhnul jsem se do trávy, abych nabral síly a než jsem se nadál, usnul jsem.

„Oběd, oběééééd!“ probudilo mě. Nad sebou jsme viděl jejich rozesmáté obličeje a – hlavně – krásně udržované mezinožky a na stole voněla krmě. Vyskočil jsem a hned se na to vrhnul, jako kdy-bych měl strach, že mi to sní. Ale po té namáhavé činnosti se mi opět začaly zavírat oči. A holky na tom byly podobně. Natáhli jsme se do trávy a odpočívali.

Zdál se mi hrozný sen...

Na poušti mě přepadli nějací bandité a kamsi mě táhli. Horko mě málem vysušilo a oni ještě rozdělali oheň a připoutali mě blíz­ko něj, jako kdyby mě chtěli opékat. Bylo to hrozné! Žízní jsem nemohl ani polknout a už jsem se loučil se životem.

Vtom se nade mnou objevil anděl strážný. Zamával křídly, aby mě trochu ochladil a poradil mi: „V ledničce máš pivo! Tak se ne-trap a dojdi si si pro něj!“

To mě probudilo a já, celý zpocený, jsem se zvedl a vyrazil k domu. Vrhnul jsem se na svoji záchranu – ledničku – a vytáhnul jedno orošené. Přiložil jsem hrdlo k hrdlu a nechal tu blahodárnou tekutinu proudit do mého těla.

Abych nebyl lakomý, vzal jsem další lahve a vrátil se k hol-kám. Naklonil jsem se nad ně a studené lahve jim přiložil k pr-sům. „Áááááá!“ vykřikly obě a probudily se. Ale potom i ony při­ložily hrdla k hrdlům... Nestačilo to ani zasyčet. Také byly celé vyschlé z toho, jak se do nich opíralo sluníčko.

Prázdné lahve pohodily do trávy a holky se opět krásně rozvalily. Vtom mě něco napadlo. Vzal jsme ty kousky tvarovaného skla a hrdly jsem je začal dráždit na kundách, které začaly, jako na povel, slintat. Široce roztáhly nohy a lahve se nořily do té mokré hlubiny.

Obě měly kundy tak rozevřené, že jsem lahve obrátil a zarazil je do nich dnem napřed. Než stačily vykřiknout, zmizely v nich celé. Zalapaly po dechu a musely si sáhnout, zda se jim to nezdá. „Pojď!“ podal jsem ruku Emě. Trhnul jsem, aby se postavila. Vy­křikla, jako kdyby nechtěla věřit tomu, že má v sobě pivní lahev.

Kája se na to dívala a chytila lahev za hrdlo. Hýbala s ní,jako kdyby s ní onanovala. Také jsem jí pomohl na nohy a obě nutil chodit po zahradě. Stále se nemohly shodnout na svých pocitech. Prý to bolí, ale zároveň vzrušuje až k nepříčetnosti.

Ale po chvíli už nemohly a chtěly si lahve vytáhnout. Jaké bylo jejich překvapení, když to náhle nešlo. Za lahví vznikl podtlak a tak měly pocit, že si vyrvou vnitřnosti. S tím jsem už měl zkuše-nosti, tak řešení bylo záležitostí chvilky. Došel jsem pro tenkou hadičku a zasunul jí podél lahve nejprve do Kájiny kundy. Neo­bešlo se to bez trochy bolestného úpění. Trochu jsem do ní fouknul a když lahev vyjela, stejně jsem posloužil i Emě.

Nevěřícně si vzájemně prohlížely ty obrovské díry mezi noha­ma, odkud vytékala úplná řeka tekutin, co se v nich nashromáždi- ly. Zatímco se s obdivem prohlížely, ty mokvající díry se jim po­malu začaly stahovat.

Ležely ve výhodné poloze, tak jsem z nich mohl střídavě tu lahůdku vysávat. A kde se vzal, tu se vzal – byl tu další orgasmus. Už jsem to nestíhal! Bylo to jako rozvodněný potok!

Znaveně jsem odpadl, ale holky, jako kdyby se probudily, se začaly prát o můj klacek. Byl unavený, ale přesto se po chvíli zvednul, aby se podíval, co se to děje. Obě holky si s ním nastří­dačku čistily mandle, ale zvítězila Kája, kterou odměnil semennou lahůdkou. Ema se na ní vrhla a snažila se jí z úst také něco vysát.

Byli jsme celí zpocení, tak jsem k zahradní sprše připojil hadici a dováděli jsme pod vlahými čůrky vody, abychom se osvěžili.

Den se klonil k večeru, tak jsme na sebe natáhli to nejnutnější, abychom nebudili veřejné pohoršení a vyrazili do lesa na houby. Košík se utěšeně plnil, takže jsme měli o večeři postaráno.

A co bylo dál? Snad si to domyslíte! Mohu jenom dodat, že obě holky si víkend prodloužily o dva dny!

Bobr
©
2014