Co se snese na plese...

Seděl jsem jednou v pátek odpoledne ve svým kamrlíku a dělal jednu soukromou repasi počítače pro jednoho kámoše.
Když zadrnčel mobil, povyskočil jsem leknutím, koukl se kdo otravuje a on to můj šéf.
Proboha co otravuje teď odpoledne, to toho neměl dost za celý den v práci, brblal jsem v duchu a ptám se co potřebuje.
„Co budeš dělat večer,“ vybafl na mě.
„Nic, co bych dělal,“ podivil jsem se.
„Tak se oblečeš, učešeš a jdeš s námi na ples.“
„Proč, to už si sami nestačíte,“ otázal jsem se ironicky.
„Nekecej a dělej,“ odpověděl, „má choť si vzpomněla na svoji známou, tak abychom byli do páru.“
„Tak to jsi mě potěšil,“ vzdychnul jsem si.
“Že jo, zajásal, tak v osm před besedňákem.“
No šéfovi se nemá odporovat, tak jsem znechuceně nechal práce, vykoupal se, vyprášil společenský oblek a bez zájmu se večer přiškobrtal před besedňák.

Přišla s nimi holka, možná o něco mladší než já, ono se to u nich těžko odhaduje.
Podali jsme si ruce, jmenovala se Jana, odložili si v šatně a usadili se v sále.
Jana seděla vedle šéfové a já s šéfem se bavil, jak jinak než o práci.
Pak začala hrát hudba, šéfovi se sebrali do kola a já požádal tu Janu o tanec.
Jakmile jsme začali tančit, čekalo mě další překvapení. Jana tančila tak lehounce a perfektně se dokázala přizpůsobit partnerovi, že jsem byl z toho, já odchovanec Burianovy taneční školy tumpachový.
„Kde jsi se naučila tak perfektně tančit“ zpovídal jsem ji.
„U Buriana“ odpověděla.
„Já také,“ zasmál jsem se a začali jsme se o taneční škole bavit.

No a já zjistil, že Jana je velice příjemná holka a že se mě začíná líbit.
A to je co říci, protože jsem se až doposud považoval za zapřisáhlého starého mládence.
Po třetím kousku si Jana přisedla ke mně a já pozoroval poťouchlé pohledy šéfovic rodinky.
Večer plynul jako voda, nevynechali jsme ani jeden kousek, cítil jsem že Jana se už ke mně přitiskne více a je uvolněnější.
Když se přiblížila půlnoc, Jana se omluvila, že už musí jít, slíbila doma že bude do půlnoci zpátky.
Tak jsem se s ní sebral, pomohl jí do kabátu a šel ji vyprovodit. Mlčky jsme šli vedle sebe a po chvíli Jana řekla, že už je doma.

Zůstala stát ve vratech, podala mě ruku a silněji ji stiskla.
Zeptal jsem se, „věříš lásce na první pohled?“
Pokrčila rameny, „nevím, možná.“
Tiše jsem ji řekl, „mě se to právě stalo, ale nevím co na to řekne ona.“
„Musíš to risknout“ odpověděla, „zkus ji políbit a když ti neubalí, tak to asi bere.“
Přitáhl jsem si ji k sobě a přisál se na její ústa.
Čekala asi pouze nějaký malý polibek a teď stála přede mnou zrudlá a vážně se na mě koukala.
„No a tak teď čekám, jestli mě ji neubalí“ zasmál jsem se.
Chytila mě okolo krku a začali jsme se hladově líbat.
Po chvíli se odtáhla a prý, „kdyby ji někdo řekl, že se bude s klukem líbat hned prvně po seznámení, tak se mu vysměje.“
„Kdy se sejdeme“ otázal jsem se.
„Třeba odpoledne ve dvě u divadla, souhlasíš“ navrhla.
„Tak platí“ a dali jsme si na rozloučenou jedno kolo líbání.

Ve dvě hodiny další den jsem netrpělivě přešlapoval a vyhlížel, kdy se Jana objeví.
Samozřejmě ženská, přišla o deset minut později.
Prý ji nejela šalina.
Loudali jsme se městem a pak se domluvili že půjdeme do kina.

Během představení se naše ruce propletly, tiskly a já přiznávám, že vlastně nevím, na co jsme do toho kina šli.
Scházeli jsme se jak to jen šlo.
Přes týden jsem býval do večera v práci, tak to vycházelo jen na to kino, ono se venku sedět nedalo.
Uplynuly tak asi tři měsíce a Jana přišla s tím, že by její rodiče chtěli poznat s kým chodí.
„To mám jako jít požádat je o tvoji ruku?“ Zblble jsem se otázal.

„Ale ne“ zasmála se, „jen tě chtějí poznat, prokádrovat.“
„No nazdar“ začal jsem mudrovat, „co se má donést, nějaký pugét, nebo flaška“ ptal jsem se bezradně.
Ale zvládl jsem to, mamince jsem dal kytku, dostal pochvalu, že jsem vychován podle staré školy a po nezbytném vyptávání po mých materiálních pokladech jsme byli oba vzati na milost.

Zima toho roku si dala záležet, mrzlo až praštělo.
Nás už kina přestávaly bavit, sedět v restauraci a čučet na sebe přes stůl také a Jana statečně odolávala lákání do mého doupěte.

Nakonec jednou v neděli odpoledne se nechala přemluvit a tak jsme vklouzli ke mně, opatrně, aby nás nezahlédly drbny ze sousedství.
Jana si sedla v obýváku, já v rychlosti nachystal něco na zub a otevřel láhev vína.
Seděli jsme spolu, vykládali si, líbali se a přibývajícími skleničkami vína jsem se stával dotěrnější.
Jana zatím statečně odolávala mojí snaze hladit její ňadra, buďto mě pleskla po ruce, nebo mě ji odtáhla.
S přibývajícím časem, se naše polibky stávaly vášnivější a odpor Jany stále slabší.
Nakonec se mě podařilo rozepnout knoflíčky na halence a rukou vklouznout pod ní.
Hladil jsem krásná ňadra a v duchu nadával na podprsenku, Jana ležela hlavou na mém rameni a zrychleně dýchala.
Přes látku podprsenky jsem cítil tuhnoucí špičky ňader, hladil jsem je a tiskl vzrušený z tohoto nepoznaného požitku.
Pojednou Jana přitiskla mojí ruku na ňadra, prudce vydechla a celá vzrušená se hlavou tiskla k mému obličeji.
„Nechme toho“ zaprosila, „nebo se něco stane.“
„Co by se mělo stát“ oponoval jsem, „máme se přece rádi, nebo ne?“
Přitáhla si můj obličej ke svému a třesoucím hláskem se zeptala, „Ladíčku, kdyby se něco stalo, vezmeš si mě?“
„Vezmu si tě i když se nic nestane“ odpověděl jsem srdnatě. „Dobrá“ povolila, „ale buď prosím tě opatrný, já to neznám, jak se to dělá.“
Potvrdil jsem to polibkem, vzal ji do náručí a odnesl do ložnice na postel.
„Ty mě hned chceš do postele“ zasmála se a potom zvážněla. Začal jsem ji neuměle odstrojovat, zahnala mě, že všechno upatlám a pomačkám.
Shodila vše až na podprsenku a kalhotky a položila se na postel v očekávání dalšího.
Já jenom ve slipech jsem se k ní přitiskl a začal jsem líbat její obličej, hladit vlasy a když jsem se přiblížil k ústům objala mě a začalo velké líbání.
Moje ruka šmátrala po Janiných zádech a snažila se rozepnout uzávěr podprsenky.
Povedlo se to po velkém úsilí, ti podprsenkáři to určitě dělají chlapům na potvoru, tak složité.
Sundala si uvolněnou podprsenku a já začal polibky pokrývat hebké úbočí ňader.
Rukou jsem hladil druhou půlku, mazlil se prsty s vrcholkem a má ústa se jemně přisála k druhému ztvrdlému vrcholku a jazykem ho lechtala.
Janino zaúpění a výstřel jejího těla mě zaskočil, ale neměl jsem čas, protože moje hlava vězela v jejím drtivém sevření na ňadrech a zmítala se zároveň s Janiným tělem.
Trhaně vyrážela vzdechy a pomalu se její tělo uklidňovalo.

Přitáhla si moji hlavu ke své a začala se otírat mokrou tváří o moji. Zašeptala, „máš mě jak jsi chtěl, ale nevím jestli toho nebudu litovat, potvoráku.“
Potvrdil jsem pravdivost jejích slov dlouhým polibkem a sklouzl k jejímu klínu.
Opatrně jsem stáhl Janiny kalhotky , rozevřel ji nohy a usadil se před jejím klínem.
Nikdy jsem ženský klín ve skutečnosti neviděl, pouze na internetu a tak jsem se statečně zabořil obličejem do lasturky, opájel se vůní, mazlil se s vlhkem okolo a hledal vrchol, kde se skrývá ten bod vášně.
Musel jsem to vzít odhadem, protože oproti internetu nic nevyčnívalo, byl tam jenom nějaký záhyb kůže.
Vzal jsem ho do úst, sál, lechtal jazykem a cítil jak se zvětšuje, jakoby zduřel a potom Jana s prudkým zasténáním vymrštila klín vzhůru, stiskla nohy k sobě a drtila moji sevřenou hlavu.
Jakmile povolila, stáhl jsem v rychlosti slipy a začal se dobývat do mokré dírky.
Jana zasténala, že to bolí, tak jsem se kousek vrátil a potom prudce zarazil rozvášněné veličenstvo do dírky až na doraz.
Jana vykřikla, snažila se utéci, aby potom zemdlená a těžce oddychující zůstala ležet.
Nasunul jsem se nad ni, líbal mokré tváře a šeptal slovíčka na uklidnění, že už je to hotové a že už to nikdy nebude bolet.
„Jsi potvora“ řekla třesoucím se hlasem, „ty jsi mě roztrhl na dvě půlky.“
„Však já to spravím“ odvětil jsem a začal opatrně v dírce klouzat.

Jana se sice ještě chvílemi zašklebila bolestí, ale rytmický pohyb v dírce ji začal dělat dobře a po chvíli již nevěděla nic o bolesti, vydechovala prudce rozkoší, nastavovala svůj klín mým útokům a rukama mě drásala záda.
Pojednou mě sevřela ve své dírce, až to zabolelo, zlehka vykřikla a začala se prudce zmítat proti mému veličenstvu.
Oba jsme se dostali do takového vášnivého stavu, že jsme nevěděli o světě.
Až já jsem pocítil známý pocit před mým vyvrcholením, rychle se vypakoval ven a zachytil náklad do kapesníku.
Leželi jsme přitisknutí k sobě, vzrušeně dýchali a hladili.
„Mě je s tebou tak krásně“ vydechla po chvíli Jana.
Pak si vzpomněla, zpozorněla a prý doufá, že to dneska bude bez následků.
Vzdychl jsem si a zkroušeně přiznal, že jsem se neudržel.
„Cože, ty si děláš srandu“ vyprskla rozčileně.
„No opravdu jsem se neudržel“ namítl jsem,“už nejsi panna.“
A oba jsme se rozesmáli. Jana se otočila na budík a smutně konstatovala, že to uteklo a že už musí domů.
„Nechceš tady zůstat“ loudil jsem.
„Tak dost, miláčku“ řekla, „všeho s mírou, na poprvé to stačí.“

Oblékli jsme se a já ji doprovodil domů, vyfasoval vášnivý polibek a Jana zmizela ve dveřích.


Julius Robbertos 2013
www.robbertos.estranky.cz