Další nový rozměr

S ním je všechno tak jiné. On je jiný než zatím byli všichni ostatní, kteří se propletli mým životem. Tak jiný a tak moc podobný mně, až mne z toho mrazí...
Zase jsme si několik dní psali. Erotické zprávy. Nemohla jsem se dočkat až se zase setkáme. Věděla jsem, že mne zase čeká nějaký úkol. Něco, co to zase posune všechno někam dál. Něco, co vytvoří nový rozměr.
Večer před naším setkáním jsem usnula a asi po dvou hodinách se vzbudila. Podívala jsem se na telefon. Zpráva od něj. Asi už spíš, těšíš se? Těšíš se na zítra, jako já? Rozebrala jsem se. A další dvě hodiny jsme propsali. O sexu, o hloupostech. Na dobrou noc a pa zítra už jsem čekala jak na smilování. Teda pa, zítra, pa za chvíli... za jak dlouho že se uvidíme? Za 5 hodin? Nekonečných pět hodin. Podařilo se mi ale nakonec usnout, i když jsem byla šíleně vzrušená, z psaní a hlavně z toho, co mne čeká, za úkol ... Úkol, který si až vstanu přečtu a musím ho splnit. A pokud ho nesplním, přijde trest. Což v mém případě není vlastně prohra. Ale neznám nikoho, kdo rád nečelí výzvám a nezkouší překonávat svoje hranice.
Ráno, konečně ráno. Vzala jsem do ruky telefon. A po přečtení zprávy od něj jsem dostala záchvat smíchu. A hlavou mi proletělo, no to mne pos....
Text zprávy: přijedeš ke mne, bez podprsenky, bez trička, bez svetru, jen ve své bundě a po cestě v MHD se vyfotíš. Chci důkaz, že si to nesvlečeš u mne před barákem!
Vykřičník na konci mne pobavil úplně nejvíc, samozřejmě že jsem to tak chtěla udělat.
Postavila jsem se výzvě čelem a vyrazila za ním, dle jeho instrukcí. Celou cestu jsme si psali. Ptal se jak se cítím, jak moc mi je zima, že by to chtěl vidět. Usmívala jsem se a připadala si tak divně. Přišlo mi, že snad každý zná mé malé tajemství, že každý se na mne dívá, daleko intenzivněji než jiné dny, kdy jedu do práce. Cesta k němu ode mne trvá asi 30 minut. Nejdříve autobus, pak metro. S každou další zprávou jsem se usmívala víc, a zima mi nebyla vůbec. Byla jsem tak rozpálená. Z toho jak to bylo ujetý. V autobuse bylo tolik lidí, že o focení nemohla být ani řeč... jen písmenka ... tak kde mám tu fotku? Kde mám ten důkaz! Má odpověď, teď to nejde... Smála jsem se do telefonu a cítila se opravdu zvláštně. Říkala jsem si, v metru, v metru to udělám. Když jsem byla tedy v metru, stoupla jsem si ke dveřím, natočila se, všude byli sice zase lidi, ale zabraní do svých rituálů, někdo si četl, někdo se díval do mobilu, někdo spal, na mne se nikdo nedíval a úhel byl dobrý. Rozepla jsem si bundu. Nenápadně. A říkala jsem si pohodička, to dáš... natočila jsem mobil, chtěla jsem se tam i trochu usmát, nahodit sexy lehce úsměv, v tom ale při natáčení mobilu tím správným směrem se mi otevřela bunda víc než jsem chtěla ... aaaa... mladík vedle mne, měl v tu chvíli neuvěřitelný výhled ... zmohla jsem se jen na ups, pomalinku si zapnula zip u bundy a přála si se teleportovat. Zbytek cesty se na mne culil. Naštěstí byl taktní a celou situaci nekomentoval. Tak ani v metru jsem to nezvládla ... jsem měkejš ...
Ještě zbýval vestibul. A tam byl úkol konečně splněn. Ufff, ale co to dalo práce. Okamžitě jsem odeslala s textem, důkaz! Odpověď během chvilky. Překvapila jsi mne, nečekal jsem, že to dáš! Za jak dlouho tady budeš? Už se nemůžu dočkat až ti tu bundu rozepnu...
Byla jsem u něj během pár minut. Nečekal mne trest. Nečekala mne pouta. Ještě než jsem si stihla zout boty, už mi rozepínal zip. Líbal mne u toho. A hladil po vlasech. Pak až řekl, ahoj... kdes byla tak dlouho?
Pak mne vysvlékl úplně celou a odnesl mne do postele a položil na záda. Byl tak něžný. Všude mne hladil a líbal. Tak pomalu. Už jsem to nemohla vydržet, a vyhrkla jsem, já jsem myslela, že jsem úkol splnila, že nebude trest ... a ty mne mučíš... vezmi si mne prosím, hned .... teď. A tak si mne vzal, bleskurychle si nasadil kondom a rovnou až úplně nadoraz. Zavřela jsem oči, zastavil se mi dech, zaryla jsem mu nehty do lopatek. A nechala se unášet. Pak přišlo jeho pověstné, panebože... užžžžž.... a to i pro mne byl ten poslední impuls, zachvěla jsem se... a oba jsme byli společně na ten kratičký, božský okamžik mimo tenhle svět...