Chemická reakce

Otevřela jsem oči a připadala jsem si jako ve snu. Dívala jsem se do vody, na svých chodidlech cítila písek. Bylo tak teplo. Ale i kdyby byla zima, tak bych hořela... Seděla jsem v písku a on seděl obkročmo za mnou. Byla jsem o něj opřená. Objímal mne, držel mne tak pevně, a šeptal jsi jen moje, moje .... rozumíš? Cukal mi koutek a jen jsem souhlasně kývala. Hladil mne po nohách, od stehen, přes kolena až po chodidla, ze kterých mi tak jemně čistil písek. Pořád mi šeptal do ucha, jak nádherně voním a že té vůně nikdy nebude mít dost. Líbal mne na krku a do vlasů. A já se třásla. A přála si, aby ten okamžik nikdy neskončil. Střídavě jsem zavírala oči. A soustředila se jen na svůj a jeho dech. A na své zježené chlupy. Až neuvěřitelné. Taková chemie...
Pootočila jsem hlavu, lehce mne kousl do lalůčku a potom jeho rty pomalinku přejely k těm mým, tak lehce se spojily, tak jemně mne políbil a při tom mne držel pod stehny oběma rukama. Po chvilce jsem se otočila celá a sedla jsem si na něj, všude jsem cítila písek, ale bylo mi to v tu chvíli úplně jedno. Líbali jsme se. Jak dva hladoví vlci. Nenasytní. Chtiví. Udýchaní. Rozrušení. Spokojení. Šťastní....