Instalatér

Vzbudilo mě opět světlo ze stropu. Ležel jsem na podlaze, zkřehlý, ale na suchu. Po vodě ani památky. „No, už budeš hodný?“ smál se zpoza zrcadla Martin. Měl ostrý, nepříjemný smích, probleskovala v něm krutost. „Neslyšel jsem tě,“ řekl už beze smíchu. „Ano,“ zašeptal jsem slabě…
Ahoj. Já jsem Marek. Je mi patnáct let, zrovna jsem nastoupil na učiliště pro budoucí instalatéry, když se mi stala taková podivná věc, o které vám teď řeknu. Abych se představil. Jak jsem již řekl, je mi patnáct, měřím 190 cm, mám černé krátké vlasy na ježka a hnědé oči. Musím se pochválit, vypadám opravdu senzačně. Holky říkají, že mám pěknou tvář a nádherné tělo. Je to tím, že když mám chvilku čas, jdu buď do posilovny nebo si zaběhat. Z naší třídy jsem nejvyšší a nejsilnější. Když jsme byli ve sprchách, tak jsem se koukal, jakého má kdo ptáka. Abyste mi rozuměli, jsem na holky, ale pohled na pěkného kluka mě taky vzruší. No a ostatní vypadají skvěle, mají urostlá těla a dlouhé ocasy.


Za svoji ozdobu se ale taky stydět nemusím, má 12 cm v klidu a 18, když mi stojí. Jediné, za co se trochu stydím, je fakt, že ostatní jsou poměrně dost chlupatí, zatímco já mám v podpaží a mezi nohami hustý světlý porost, ale jinak jsem holý jako mimino. S holkami jsem už několikrát spal, ale s klukem ještě ne. Dost jsem o tom uvažoval, ale bál jsem se někoho oslovit. Od začátku jsme měli na praxi celkem mladého mistra. Jmenoval se Martin, bylo mu asi 23 let. Kluci se mezi sebou bavili, proč asi učí, když jeho otec je bohatý podnikatel a Martinovi dal k dvacetinám přepychovou vilku. Leč před ním nikdo ani nemukne. Martin má přísnou tvář a nestrpí žádné skopičinky. Jednou jeden spolužák dělal ptákoviny, tak ho normálně vzal, přehnul přes koleno a dal mu výprask rákoskou. Od té doby ten kluk je jako pěna, dokonce si ani nestěžoval doma. Martin nás dost často přepadává v šatnách, když se převlékáme. Tvrdí, že hlídá, zda tam nekouříme, ale mi se zdá, že nás jenom špehuje. Asi za půl roku, když už jsem uměl nějaké ty základy, přišel za mnou Martin a kupodivu laskavě se mě zeptal, zda si nechci přes víkend přivydělat. Bude na své vilce opravovat nějaké potrubí a hodila by se mu na ty dva dni šikovná ruka. Po chvilce váhání jsem svolil. Doma jsem řekl, že přes víkend budu mistrovi pomáhat u něho doma a že tam přes ty dva dny přespím. V pátek večer jsem dorazil k jeho domu. Uvnitř se svítilo, takže jsem zazvonil. Otevřít mi přišla asi dvacetiletá žena a když jsem jí řekl, že budu u nich přes víkend pracovat, usmála se a pozvala mě dál. Musím uznat, byla to kost. Řekla, že je Martinova sestra a že Martin přijede až zítra ráno. Asi hodinku jsme pak klábosili v obýváku, potom jsme si popřáli dobrou noc. Když jsem chtěl jít k sobě do pokoje, chytla mě najednou za ruku a zeptala se: „Nechtěl bys v noci přespat u mě?“ Rozbušilo se mi srdce a přikývl jsem. U ní v ložnici mě pustila dovnitř a vyzývavě se na mě podívala. „Tak se mi ukaž,“ prohlásila. Začal jsem se svlékat a ani ne za minutu jsem byl nahý. Přistoupila ke mě a položila mě na postel. Ležel jsem tam a díval se, jak si pomalu svléká halenku a sukni. Můj pták se začal zvedat, což kvitovala spokojeným úsměvem. Když byla úplně nahá, lehla si vedlě mě do postele. Začal jsem ji líbat, ale odstrčila mě a přikázala mi, abych zůstal ležet a nehýbal se. Pak mě začal vášnivě lízat a přešla na moje bradavky. Byla jimi zcela fascinována, stále je lízala a jemně kousala. Už jsem začínal být trochu netrpělivý a příliš vzrušený, když se ozvalo bouchnutí dveří. „To je Martin,“ zbledla. Já jsem se lekl taky a vyskočil z postele. „Honem, musím tě schovat,“ řekla a táhla mě chodbou. Dole šlo slyšet Martina, jak rámusí v kuchyni. Seběhli jsme, oba nazí, po druhém schodišti do sklepa. Byla tady zima a naskočila nám husí kůže. Martina otevřela nějaké dveře na konci tmavé chodby. „Vlez tam, rychle. Já nahoře schovám tvoje šaty a pak ti je sem donesu. V noci tě pustím a ty jako přijdeš právě ke dveřím,“ dirigovala mě. Poslechl jsem jí a vlezl jsem dovnitř. Byla tady tma a chladno. Asi za hodinu jsem uslyšel kroky. Byla to ona a s ní ještě někdo! Polil mě studený pot. Z venku jsem zaslechl Martina: „Je tam?“ Ona mu odpověděla, že ano, načež se oba zasmáli. Potom jsem ji ještě slyšel, jak říká: „Tak čau, brácho, a nezapomeň na kameru.“ Potom odcupitala nahoru. Za pět minut se ozvalo nastartování auta a ona odjela. Odjela a nechala mě tady zavřeného. Začal jsem bušit do dveří a volat, ať mi Martin otevře. Zhruba za čtvrt hodinku jsem se vyčerpal. Byla mi strašná zima a já jsem se třásl jako osika. V tom se nahoře rozsvítilo ostré světlo. Připadal jsem si jako na jevišti. Byl jsem v malé místnosti, ve které se odrážela světla od dvoumetrového zrcadla, které bylo zasazeno v jedné stěně. Ostatní stěny byly plechové. Zkoušel jsem praštit do zrcadla, ale bylo chráněné deskou ze silného nerozbitného skla. Nahoře jsem uviděl nějaké dírkované hlavice, uprostřed na podlaze byl kanál. Těsně u stropu byly malé úzké vývody, zřejmě ventilace. „Vítám tě u sebe doma,“ ozval se Martinův hlas ze všech stran. „Zřejmě se ti líbila moje sestra, ale ty ses zase líbil mně. Tohle je taková místnost pro neposlušné chlapce. Můžu tě ujistit, že za ty dva dny, co tady budeš, se z tebe stane pěkně vycvičený kluk.“ Začal jsem Martina prosit, aby mě pustil, ale bylo to marné. Jenom se smál. Potom řekl: „Teď bych tě rád viděl, jak čůráš. Vyčůrej se!“ Odmítl jsem a začal mu nadávat. Měl jsem vztek a sliboval jsem mu, že až ho uvidím, rozmlátím mu obličej. „Ale, ale, taková silná slova,“ zněl Martinův hlas, „tak se s učitelem nemluví, Marku. Musím tě trochu zchladit. To se ti bude líbit, uvidíš.“ Ozval se hluk tekoucí vody a najednou začala na mě téct silným proudem studená voda. Čekal jsem, že bude odtékat kanálem, ale nestalo se. Míto toho začala voda stoupat stále výš. Brzy mi sahala po kolena, pak po ptáka, pak po břicho. Lezla mi po hrudi, dosáhla ke krku a začala mi stoupat nad hlavu. V okamžiku, kdy jsem musel začít plavat, dosahovala voda asi ke dvou metrům. Pak přestala téct. Byla studená a objímala moje tělo. Blesklo mi hlavou, že musím vypadat skvěle, nasvícený zeshora, moje tělo ve vodě, odlesky vln, mého ptáka jemně ovívají proudy vody… V tom jsem pochopil, na co je to zrcadlo. Za ním určitě byl Martin. Začal jsem kopat do stěny, leč jediný efekt byl, že jsem si namohl nohu. „Teď tě tady nechám pěkně v chládku do rána, tak se neutop,“ prohlásil Martin. Pak zhaslo světlo. Asi dvě hodiny jsem statečně odolával, ale pak byly moje svaly tak ztuhlé, že jsem nebyl schopen pohybu. Ještě chvíli jsem zápasil, ale pak jsem omdlel. Vzbudilo mě opět světlo ze stropu. Ležel jsem na podlaze, zkřehlý, ale na suchu. Po vodě ani památky. „No, už budeš hodný?“ smál se zpoza zrcadla Martin. Měl ostrý, nepříjemný smích, probleskovala v něm krutost. „Neslyšel jsem tě,“ řekl už beze smíchu. „Ano,“ zašeptal jsem slabě. „Vidíš, jak jsi hodný kluk,“ pochválil mě. „Už se vyčůráš?“ ptal se nedočkavě. Znovu jsem slabě přikývl. Vlastně jsem musel, i kdybych nechtěl. Povolil jsem svěrač, tak jak jsem ležel, a vnímal slastně, jak se po mém těle rozlévá horký proud moči. Bezmyšlenkovitě jsem si ji roztíral po těle, abych se alespoň trochu zahřál. „Není ti snad zima?“ ptal se škodolibě Martin. „Je, pane učiteli,“ řekl jsem pokorně, protože jsem se bál další koupele. „Výborně, už se učíš,“ zajásal. „Počkej chvíli, dám ti horký čaj.“ Myšlenka na čaj mě tak vzpružila, že jsem se dokázal postavit. Potom zaskřípal otvor ve dveřích a objevil se podnos se sklenicí, ze které se kouřilo. Dychtivě jsem uchopil sklenici, ale když jsem si přičichl, zjistil jsem, že se nejedná o čaj, ale o moč. „Vypij to, bude ti teplo,“ naváděl mě Martin.
Nechtěl jsem a uvažoval jsem o tom, že to vyliju, ale Martin mi to musel číst na nose, protože na okamžik zapnul sprchu. To stačilo. Zhluboka jsem se nadechl a začal pít. Bylo to slané a horké, připomínalo to polívku. Nakonec to bylo pryč. Chvíli mi bylo na zvracení, ale potom jsem si zvyknul. Otevřel se opět prostor a já vrátil sklenici. „Tak co dále, Marku?“ ptal se Martin. „Předtím ti byla zima, teď ti bude teplo,“ slíbil mi zlověstně. Pak jsem uslyšel cvaknutí. Nejprve se nic nedělo, ale asi za pět minut jsem zjistil, že v místnosti roste teplota. Z ventilace nahoře vycházel proud horkého vzduchu. Pak z těch míst začala proudit pára. Během několika okamžiků bylo v místnůstce strašné vedro. Začal jsem se potit, po moči mi zůstaly na rtech malé krystalky soli. Hledal jsem, jak vedru uniknout a tak jsem se celým tělem přitiskl ke studenému zrcadlu. Neuvědomil jsem si, že teď má Martin výjimečnou možnost sledovat můj hladký hrudník s výrazně modelovanými prsními svaly a růžovámi, malými bradavkami, moje pevné, vypracované břicho, moje mohutné bicepsy a hladké nohy s ocelovými svaly. Nevadilo mi, že může očumovat moje velké koule a dlouhého ptáka. Hlavně, když jsem se trošku ochladil. „Díky za pěkné představení,“ ozval se po delší době Martin. Vypnul páru a nařídil teplotu na 25 stupňů. Konečně se ochladilo a já si vydechl. „Postav se doprostřed,“ nařídil mi můj pán. Poslechl jsem a čekal. Za chvíli na mě dopadly první kapky vody. Lekl jsem se, že je to opět studená sprcha, ale byla to vlažná voda. Martin mi dovnitř dal houbu a mýdlo, takže jsem se hustě napěnil a začal umývat. Martin mě dirigoval, aby všude viděl. Říkal jsem si, že udělám všechno, co mi řekne, a při první příležitosti uteču. Když jsem si na Martinovo přání začal důkladně mydlit svůj ocas, najednou se mi postavil. A velice silně. Martin mě poslal pod sprchu a pak ji vypnul. Stál jsem uprostřed místnosti se vzpřímeným ptákem a čekal, co dál. „Vyhoň si ho,“ řekl Martin zastřeným hlasem. „Cože?“ zeptal jsem se. „Tak bude to?!“ rozkřikl se. Lekl jsem se a začal si rozechvěle ve stoje honit svůj penis. Postupně jsem zapomněl, kde jsem a začal si hrát s větším zápalem. Hlasitě jsem vzdychal, trhal sebou a opět se začal potit. Potom jsem ucítil, jak se mi sevřel zadek, což je u mě předzvěst orgasmu. Párkrát jsem potáhl a začal jsem mohutně stříkat na zrcadlo. Když jsem ochabl, poručil mi Martin, abych všechno po sobě slízal. Nikdy jsem své semeno nepolykal, ale když jsem dneska pil moč, nemůže mi sperma ublížit, pomyslel jsem si rezignovaně. Slízal jsem vše do poslední kapky a vyčerpaně se sesul na podlahu. Oči se mi samy zavíraly a už v polospánku jsem slyšel Martinův hlas: „Dobrou noc, moje lásko.“ Pak zhasly světla a já tvrdě usnul. Druhý den mě vzbudil Martin studenou sprchou. Vyskočil jsem do pozoru (což byla, jak jsem zjistil, Martinova oblíbená póza) a čekal na další příkazy svého mučitele. „Dneska si dáme něco zajímavého,“ uvítal mě Martin. „Vidíš ty okovy na zdi?“ Podíval jsem se a uviděl, že naproti zrcadlu jsou čtyři kovové kroužky. Byly rozevřené. „Do těch dolních dej nohy a do horních ruce,“ navigoval mě. Poslušně jsem dal pravou nohu do okovu a cvak, kroužek se hned zavřel. Pochopil jsem, že je Martin ovládá z vedlejší místnosti. Nechal jsem se připoutat i za ostatní končetiny a čekal, co dál. Stál jsem napjatý jako struna. Nohy jsem měl rozkročené a spoutané dole, ruce zase spoutané k sobě a uchycené nahoře. Můj učitel mě nenechal dlouho čekat. Cítil jsem, jak mým tělem projíždí brnění a uvědomil si, že mnou proudí elektrický proud. Zprvku to bylo jen jemné svědění, ale pak Martin začal do mého těla pouštět silné výboje. Prohýbal jsem se a křičel rozkoší. Můj naběhlý čurák hrozil explodovat samou touhou a pak, když přišel jeden obvzláště silný impuls, jsem nevydržel a začal opět stříkat. Tentokrát toho bylo mnohem více než včera. Když jsem se uklidnil, najednou cvakly dveře a Martin vešel dovnitř. Tedy, zřejmě Martin. Dovnitř totiž vešla postava v černém koženém obleku, na hlavě červenou katovskou kápi. Tu si ale sundala a já uviděl Martinovu rozesmátou tvář. Nevšímal si mých proseb a slízal vychladlé semeno ze zrcadla. Pak ke mě přišel a zkoumal moje růžové, zduřelé bradavky. Zřejmě ho to uspokojilo, protože se spokojeně pokýval hlavou. Pak dovnitř vnesl podnos a když jsem viděl, co na něm je, zbledl jsem. Břitva, holící pěna, jódová tinktura, nějaká divná jehla, spousta kroužků a ještě pár drobností. Začal jsem křičet o pomoc, což Martina zjevně pobavilo. Když jsem však nepřestával, zřejmě ho to začalo rušit, protože šel vedle, pak se vrátil a přinesl si lepící pásku na koberce. Kus utrhl a přilepil mi ho na ústa. Pak začal nerušeně mydlit moje podpaží a můj rozkrok. Následně vzal břitvu a pomalu začal odstraňovat ochlupení z těch míst. Bylo mi do breku. Tak dlouho jsem čekal, až ze mě bude chlap, a teď jsem opět holý jako mimino. Martin si opět odskočil vedle a přitáhl si hadici. Namířil ji na mě a studenou vodou spláchl mydliny i zbytky chloupků. Stál jsem před ním tedy nahý, hladký jako dětská prdelka, s husí kůží. Ze stolku vzal tinkturu a bohatě mi potřel bradavky. Pak vzal tu velkou jehlu a silně mi zmáčknul prsní sval. Podíval se mi do očí, usmál se a propíchl mi bradavku napříč. Byl jsem překvapen a tím stisknutím se stlačily nervy, takže jsem ucítil jen slabé píchnutí. Totéž provedl s druhou. Potom vzal dva stříbrné kroužky a provlékl je dovnitř. Trochu mi tekla krev a jód nepříjemně štípal. Martin mě opět opláchnul a začal si hrát s kroužky v mých bradavkách. Lízal je, tahal a cumlal. Vzrušovalo mě to a můj ocas se opět začal hlásit o svá práva. Martin náhle přestal, vzal opět tinkturu a potřel mi pupík. Pak obě strany přitiskl k sobě, propíchl a provlékl jimi větší stříbrný kroužek. Opět mě ošetřil a chvíli si hrál. Nakonec s povzdychnutím vstal, uchopil můj stojící úd a stáhnul z něj předkožku. Vzal z podnosu gumičku a připevnil předkožku tak, že se nemohla stáhnout zpět. Vzal kus vaty a pečlivě setřel sekret z žaludu. Když uchopil do ruky jód a já pochopil, co chce dělat, začal jsem sebou házet. Martin se nemohl trefit a ztratil trpělivost. Vzal břitvu a výhružně se zeptal: „Chceš o něj přijít?“ Zkrotl jsem a zůstal tiše stát. Martin obetřel žalud jódem (pekelně to pálilo) a stiskl k sobě oba konce dírky na vrcholku. Pak vzal jehlu a propíchl žalud. Tohle bolelo ze všeho nejvíc, navíc se začala z rány valit krev. Martin na to nedbal a zasadil tam zlatý kroužek se skleněnou kuličkou. Kulička mi tak akorát zapadla do dírky a ucpala ji. Pak mě Martin dlouho oplachoval a chladil. Když mi přestala téct krev, podíval jsem se, jak vypadám do zrcadla. Na mých bradavkách se třpytily dva stříbrné kroužky. Stejná barva zářila i na pupíku. Martin mi sundal gumičku, takže předkožka zajela na původní místo. Přesto jsem viděl skleněnou kuličku, která zářila na konci mého penisu. Martin se sbalil a opět odešel. Pak cvakly okovy a já byl zase volný. Cítil jsem se ponížený a styděl se víc než kdykoliv předtím. Potřeboval jsem se vymočit, takže jsem se obrátil zády k zrcadlu a povolil svěrač měchýře. Zapomněl jsem ale na kuličku, která zavírala močovod. Moč zůstala uvnitř ptáka a nepříjemně na něj tlačila. Rychle jsem kuličku zvedl a teplá moč stékala po zdi do kanálu. Oklepal jsem ptáka a kulička zapadla automaticky zpět. Ze stropu začala opět proudit voda a já se umyl. „Teď se budeme opalovat na sluníčku,“ zazněl Martinův hlas. Otevřel se otvor ve dveřích a objevila se nádobka s opalovacím olejem. „Natři se, pěkně přede mnou,“ zněl příkaz. Poslušně jsem se začal natírat. Vtíral jsem olej do své hebké pokožky, dobře jsem promastil zejména své kulky a ptáka. Potom jsem si lehl na podlahu, jak to Martin chtěl, na záda. „Zavři oči,“ ozvalo se, a když jsem poslechl, rozzářilo se na stropě fialové světlo. Domyslel jsem si, že je to horské slunce. Současně Martin zase zvedl teplotu, takže po chvilce ze mě tekl proud potu. Převaloval jsem se v paprscích a doufal, že to brzy skončí. Když asi za dvě hodiny slunění skončilo, byl jsem nesmírně vděčný. Po osvěžující sprše jsem opět použil olej, tentokrát ale hojivým. Má pleť nabrala za ty dvě hodiny bronzový odstín a když jsem se celý natřel, vypadal jsem se jako sochy ve starém Římě. Opět jsem usnul. Když jsem se ráno vzbudil (sám, nikdo mě nevzbudil), stál přede mnou Martin ve svém obleku. Vstal jsem a chtěl jsem na něj skočit, ale on se jenom usmíval a pak vyštěkl: „Do pozoru!“ Jeho výcvik zapůsobil. Postavil jsem se do pozoru a čekal, co mi zase přikáže. „Pojď za mnou,“ přikázal přísně. Šel jsem za ním nahoru. V obýváku bylo příjemně teplo, sálal tam krb. Venku sněžilo a odhadoval jsem, že bude dvanáct. Martin se otočil a řekl mi, abych si lehnul na kožešinu před krb. Klaply dveře a dovnitř vstoupila jeho sestra. Z vlasů setřásla sníh a několik vloček dopadlo na mé tělo. Zapůsobilo to jako afrodisiakum, můj ocas se hned vyhoupl nahoru. Pořád jsem se rozvaloval v teple u krbu a po očku koukal na sourozence. Sestra si nejprve svlékla kabát, potom se podívala na mě a svlékla se do naha. Její bratr stál u ní. Sáhla po jeho opasku a svlékla ho. Světlo se zatřpytilo na jeho svalnatém těle.
Neměl tak velké svaly jako já, ale zato je měl ocelově silné, vytrénované hodinami zápasů. Svědčily o tom fotografie na stěnách, na kterých pózoval v zápasnickém trikotu na mnoha soutěžích. Přistoupil ke mně a podíval se na sestru. Ta mezitím odněkud vytáhla vibrátor a pustila ho. Přivřenýma očima se na nás dívala a zasunula si ho dovnitř. Martin mezitím začal se mnou zápasit. Bylo to však jenom hezké představení, neboť já jsem neměl proti profesionálovi jedinou šanci. Jednou jsem ho sice uchopil tak, že se Martin nemohl vykroutit, ale Martin jenom syknul: „Pusť mě!“ a já ho pochopitelně poslechl. Martin vstal a přikázal mi, abych si lehl na záda a začal si pomalu honit ptáka. Sestra vstala a spoutala Martinovi ruce za zády. Posadila ho vedle sebe. Zatímco se ukájela robertkem a rajcovala se pohledem, jak jsem si já honil ocas, Martin seděl a nemohl dělat nic jiného, než se koukat. Brzy jsem začal vzdychat a zakrátko vyletělo moje sperma vysoko do vzduchu a dopadlo na mé tělo. V témže okamžiku vyvrcholila i Martinova sestra. Vyčerpaně jsem ležel, když rozvázala Martina. Ten si lehl na kožešinu, obrátil mě na břicho a strčil mi svojeho čuráka do pusy. Začal jsem mu ho kouřit. Uviděl jsem, jak k nám Martinova sestra přistoupila a zvědavě nás pozoruje. Pak jsem ucítil, že mi něco cpe do konečníku, a než jsem si uvědomil, co to je, začal vibrátor pracovat. Začal jsem kouřit rychleji a Martin se začal svíjet pod mým horkým jazykem. Potom vykřikl a zaplnil má ústa svým semenem. Vyčerpaně ležel, zatímco já, vzrušený vibrátorem, jsem si rozdal jedno číslo s Martinovou sestrou. Blížil se večer a Martinova sestra doprovázela svého bratra a mě do auta. „Doufám, že se ještě uvidíme,“ zamrkala na mě. „Kdybys nechtěl přijít, tak bychom mohli někomu ukázat tvoje záběry z mučírny,“ přidal se Martin. Musel jsem tedy slíbit, že se určitě zase někdy ukážu a svůj slib jsem splnil. Občas se mi povedlo seznámit se s nějakým klukem v barech a já ho dovezl svému učiteli. Ten mi někdy dovolil trýznit svého vězně, zatímco jindy nás nechal spolu a mučil nás oba.