Když se stromy milovaly

Když se stromy milovaly…
Als sich die Bäume geliebt haben…

Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Nejsem přece lesba…. Doma se mi tohle nikdy nestalo! Doma… kde vlastně mám své doma? Asi ten jiný vzduch, to náhlé teplo, změna klimatu ve mne způsobili mírné zmatky. Odjížděla jsem z nevlídné zimy velkoměsta, a již při příletu do této vzdálené a přesto jaksi blízké země, mne na letišti uhodilo teplo smíšené s vůní Pacifiku, nějak je mi to zde povědomé… je to jen dejavu?...ne nevěřím na dejavu. Myslím, že tohle jsou záblesky z minulých životů, vzpomínky, které nebyly dobře vymazány při našem novém narození… Proto se mi v této zemi dějí zvláštní věci, již jsem zde žila a možná ne jednou...
V sobotu jsem se mohla zúčastnit programu s ostatními. Sešli jsme se v seminární místnosti ve tvaru oktogenu a protahovali svá těla, poté jsme si měly najít partnerku pro další cvičení. Vedle mne stála rusovlasá dívka. Všimla jsem si ji hned, jakmile skupina přijela do našeho centra, poté jsem ji opět potkala v zahradě. Byla jsem tam natrhat byliny a ona se náhle objevila vedle mne. Musím se přiznat, že mne překvapilo, když jsem ji uviděla mezi záhony levandule a měsíčku, jako by sem navždy patřila. Její rudé dlouhé vlasy a zelené oči mi nedaly odvrátit od ní svůj užaslý pohled, celá mne přitahovala, přímo magnetizovala. Na sobě měla hedvábné šaty s květinami… byla jako elfka….

Potěšilo mne, když se otočila ke mně a lehce mne pohladila po rameni, můžeš být mou partnerkou pro toto cvičení? Její hlas s tím zvláštním přízvukem zněl jako zpěv. Jmenovala se Erumaxä a pocházela z Irska. O několik let později jsem s neskutečným úžasem zjistila, že její jméno je elfská podoba mého jména. Význam tohoto jména je vlčí víla… Náhody neexistují…

Úkolem bylo postavit se zády k sobě a představit si, že jsme jeden strom… Strom, který je vrostlý svými kořeny pevně do země, klátí se v silném větru, jemně se pohybuje ve vánku, strom, kterému opadává listí, který jen tak tiše stojí a pozoruje krajinu, který je sám sobě oporou. Erumaxä se přitiskla pevně svými zády na má záda. Nejistě jsem se svými stehny dotkla jejích. Beze slova mne chytla za ruce a propletla své dlouhé úzké prsty mezi mé. Přitiskly jsme se ještě více k sobě a já ucítila její pevný vlčí zadek. Naše půlky se něžně propojily a zaklesly do sebe. Byly jsme stejně vysoké - já tmavá, ona světlá. Vztyčily jsme ruce vzhůru. Zaklínila svou nohu mezi mé a já ochotně roztáhla svá stehna ještě více…snad abychom udržely rovnováhu…. Stály jsme uprostřed místnosti a byly jeden strom, napůl slovanský a napůl keltský. Strom, který měl výhled na modrozelené moře a vlnité kopce na opačné polokouli... Na konci světa, tam, kde je vše povolené…, kde se můžeme cítit svobodně a volně… Tam, kde jsem poprvé ucítila vzrušení, jaké může být jen mezi ženami…

Mrazivý pocit, který mnou projel, jsem zprvu nepochopila. Samozřejmě, že jsem jej znala, ale přicházel jen, když jsem se milovala se svým mužem... Otočily jsme se tváří k sobě a já jí mohla poprvé úplně z blízka pohlédnout do očí. Erumaxä mi opět vložila svou nohu mezi má stehna a v předstírané bouři se začala otírat o můj poštěváček nahoru a dolů. Na sobě jsme obě měly jen hedvábné šaty, cvičení bylo pro ženy, proto jsme nemusely mít spodní prádlo, mohly jsme se cítit volně… Uvědomila jsem si, že tahle elfka není nenápadná víla, je to vlčice, která mne vědomě dráždí a mně se to tak moc líbí… Cítila jsem dole napětí, vlhla jsem a nabobtnávala… s každým pohybem stromu jsem cítila větší a větší vzrušení, roztahovala jsem podvědomě nohy od sebe.

Cítila jsem zmatek a vzrušení… Odevzdala jsem se stromu, až se naše těla propojila. Objaly jsme se a lehce začaly tančit, přitisknuty k sobě. Cítila jsem její lesní vůni, její dech byl horký, naše rty byly tak blízko sebe… možná se na chvíli lehce dotkly. Políbila jsem jí na krk, nevím, co mne to napadlo… Byla jsem šíleně vzrušená. Dnes se nebojím použít toto slovo… Podívala jsem se mírně dolů a uviděla její vztyčené bradavky, chtěla bych si sáhnout, pomyslela jsem si a zároveň se zalekla téhle myšlenky… Byly jsme ale jedna a ta jedna věděla, co se jí líbí… Erumaxä vzala mou ruku a začala jí dráždit své dvě bobulky, které se tyčily skrz jemné hedvábí. Naše těla, náš strom tančil v rytmu keltské hudby jako ve snu, vše kolem se rozplynulo… nenápadně jsme se dráždily, ruce se dotýkaly v rozkrocích a brouzdaly po bradavkách, olizovaly jsme si navzájem rty… hladily se po vlasech, rukama zajížděly pod hedvábí.

Přála jsem si, aby tento okamžik neskončil, ale zároveň jsem byla zmatená z toho, že mne takto vzrušila jiná žena. Hudba dohrála. Erumaxä a já, obě červené ve tváři, oči přivřené vzrušením, jsme rozpojily náš rudý strom na dvě slastná ženská těla… Nebyla jsem schopna zůstat déle… Zmatená, vlhká, rozdrážděná jsem běžela do svého srubu, cítila jsem, jak je má jeskyňka rozevřená a stále nachystaná.

Chvíli jsem seděla na posteli a pak vzala papír a pastelky a začala kreslit to, co se událo před chvíli v místnosti nad mořem.
Nakreslila jsem strom ze dvou žen. Každé jsem nakreslila krásná oblá prsa a čnící bradavky. Opět jsem pocítila vzrušení…. Pastelkou jsem začala prsa a bradavky pomalu obtahovat a druhou rukou jsem začala dráždit svůj poštěváček. Mazlila jsem se sama se sebou. Hladila si prsa a své prsty pak vnořila do jeskyňky. Stromu jsem pomalu dodělala rozkroky obou žen a zavřela oči.

Před sebou jsem uviděla Erumaxä. Její narůžovělé štíhlé tělo a oblá vnadná ňadra… přistoupila ke mně a já poprvé ucítila jazyk ženy ve svých ústech, divoce jsme se líbaly… poprvé jsem se dotýkala nahých ženských prsou, dlaněmi jsem jemně třela její bradavky… Obě jsme v objetí klesly na vlnu z beránka … Roztáhla mi nohy a začala mne lízat a sát, věděla přesně, co má dělat a já ji jen vzrušeně chytla za její rudou hřívu a nechala se unášet do její krajiny, kde se mi mělo splnit mé tajné přání. Cítila jsem, jak do mne ponořila svou dlouhou úzkou ruku, byla jsem rozevřená jako nikdy předtím, slastí mi v jeskyňce jen zamlaskalo…… v dálce jsem slyšela sténat sama sebe… ještě chvíli… projela mnou známá slastná křeč…. Chvilková zástava světa…
Der Gott ist gnädig….