Katharina a šaman_2; Bratr

Katarina a šaman; Bratr
Katharina und der Schamane; Der Bruder

Zvonkohra probudila Katharinu do nového dne. Od jezera foukal nárazový vítr, který otřásal kovovými válečky narážející na dřevěné kolečko uprostřed, aby společně vyluzovaly naléhavé zvonění, jako by Katarině chtěli připomenout sen uplynulé noci.

Byl to zvláštní sen, který se již ze zvyku snažila hned ráno zaplašit další dávkou prášků, ten výjev se však nedal odehnat. Zamyslela se a přehrála si jej znova v mysli. Stála ve tmě na terase a vedle ní Velký medvěd. Ukazoval jí na nebi hvězdy. Venuše a Jupiter se tenkrát pohybovali na nebi těsně vedle sebe a povídali si všechny možné příběhy ze svých cest a slova rozloučení, než se opět na několik stovek let od sebe vzdálí. Velký medvěd a Katharina osvíceni stříbrným paprskem měsíce vypadali také jako dvě hvězdy, které se po dlouhé pouti vesmírem potkaly…Velký medvěd se otočil ke Katharině a zadíval se do jejích očí, její hnědá se smíchala s jeho bledě modrou a vše kolem nich se ještě více zahalilo do tmy… Katharino… přeťal jeho pevný hlas temnotu, … já jsem tvůj bratr… a jsem rád, že jsme se konečně setkali, tak dlouho jsem tě hledal… Katharina se na něj usmála a řekla mu, že ona má dvě sestry, a že žádného bratra nemá. Katharino, ale já jsem tvůj bratr, trval si na svém Velký medvěd a poprosil ji, aby mu vrátila jeho kámen, který Katharinu stále ještě hřál v ruce. Podíval se přitom na ni tak smutně a prosebně, až se jí sevřelo u srdce. Tuto větu zopakoval celkem třikrát a poté se sen rozplynul…

Katharina se usmála, když si na sen vzpomněla a v jejím úsměvu bylo snad více než jen to, že našla svého bratra. Už si ani nepamatuje, kdy se jí zdál sen, a když se jí něco zdálo, tak si ráno většinou vůbec nic nepamatovala. To, že se jí zdálo o Velkém medvědu, ji i přes jeho smutný výraz na konci snu, naplňovalo vnitřním klidem a pocitem bezpečí. Přemýšlela, zda se má o svůj zážitek podělit s bratrem, přeci nejsem taková stydlivá, chci, aby to věděl, dodávala si odvahu a párkrát otevřela ústa, ale nemohla ze sebe vypravit ani hlásku, jako by se jí v krku vytvořil uzel, který ji to nedovolil. Nakonec však i přes ten tlak v hrdle mu sen začala vyprávět. Tentokrát ve skutečnosti splynuly barvy jejich očí, když mu vše líčila, modrá a hnědá provázená zvláštním rozšířením jeho zorniček… neskrývané překvapení … a ona pochopila, že to nebyl sen…

Ten den, když se Velký medvěd loučil s Katharinou, ji pevně objal a do ucha ji zašeptal, brzy na shledanou, sestřičko…

Uplynul rok od doby, co se Katharina poprvé setkala se šamanem. Mezitím podnikla ve svém životě několik změn. Přestala postupně brát prášky, až je vysadila úplně, odstěhovala se z velkého města a začala si hledat práci v zemi Sarafine a Punakeho. Začaly se jí vracet hezké sny, více žila přítomnými okamžiky a těšila se ze všeho hezkého, co jí právě život přinesl. S Velkým medvědem se již neviděla, často však na něj myslela a občas volala před usnutím do temné noci jeho jméno a vyzývala jej, ať vstoupí do jejího snu. Avšak Velký medvěd se neukázal.

Katharina se dále věnovala svému duchovnímu rozvoji a poznávání sama sebe. Snažila se více mluvit se svým mužem, chtěla pochopit své jednání, myšlenky, své pocity, jejich vztah. Cítila se lépe, často ji však trápil ten zvláštní tlak v hrdle. Přisuzovala to své stále ještě ne úplně dobré komunikaci s okolním světem. Něco jí v hrdle tížilo, něco nevyřčeného, nerozřešeného, něco hluboko skrytého. Záhadný uzel, který měl být brzy rozpleten….