Mýtinka 2. Od svatby k děťátku.

Mýtinka 2 část. Po svatbě.

1. Kapitola - svatební noc.

Odbočili jsme ze silničky a sjížděli k naší broučkové chaloupce. Řidič se s námi rozloučil a vracel se zpět, já jsem odemkl, otevřel doširoka dvéře, rozsvítil, Janu jsem zvedl do své náruče a přenesl přes práh. Dal jsem jí velkou pusu a slavnostně jí řekl, Tak vás vítám doma paní Karešová. Přitulila se ke mně, slzičky jako hrách se jí koulely z šedavých kukadel a přisála se na má ústa. Jak je povinností řádného manžela slíbával jsem mé víle, dračici slzičky, které se znovu a znovu spouštěly s jejích očí. Tiskla se ke mně a polohlasem zpovídala, kolik jsi toho u toho baru vypil, rojili se chlapi kolem tebe jako motýli. To víš, řekl jsem, chlapi ví kde najít nektar. Jestli mě z toho nektaru usneš, tak to teda uvidíš, vyhrožovala. Sjela z mého náručí, rovnala si kostýmek a hned, podívej jak jsi ho upatlal, to sis nemohl umýt ruce? Nemohl, zasmál jsem se, kdo by tě přenesl přes práh. Milostivě uznala můj argument a že se jde umýt a převléci. A ty se taky převleč, přísně přikazovala. S úlevou jsem ze sebe shodil kalhoty a sako, přehodil přes pohovku, přidal košili a vázanku a jen ve slipech a triku jsem se odebral do kuchyňky, dát si něco k pití. Nejraději bych si dal oroseného pivečka, ale když jsem si uvědomil odpor mé víly k vůni chmele, načepoval jsem si do sklenice sifon a pomalu s chutí ředil alkohol v mé krvi. Pojednou na mě moje dračice skočila zezadu, přitiskla se ke mně, líbala za krkem a šimrala hroty ňader. Já leknutím po sobě vylil zbytek sifonu. Sjela z mých zad a rozhořčeně kontrolovala rozsah způsobených škod. Ješišmarja já mám za manžela čuně, podívej se jak vypadáš, to triko, vždyť se to dá ždímat. To nemůžeš dát pozor když piješ. Honem to sundej.A horečně mě stahovala triko dolů, aby mě mohla na prsou jemně kousat a lechtat. Její zrak sjel na moje slipy a začalo to znovu, jak v tom můžeš chodit, vždyť vypadáš jako počuraný, shoď to prosím tě dolů, já mám s tím mým manželem kříž, to je hrůza. A já pojednou zjistil, že má víla takticky mě připravuje na rej svatební noci. Začala se přede mnou točit v průsvitné, krátké košilce, kde pod jejím okrajem prosvítaly kučery její mušličky. Okolo prsou to měla nějak narafičené, aby v košilce vynikaly a od krku ji visela šňůrka. Prosím tě na co to máš? Udiveně jsem se ptal a ona že ji to musím pochválit, že to stálo hříšné peníze. Taky je to k hříchu říkám, tak pojď, já pozhasínám. Skočila mě okolo krku a že to ne, že musím pannu nevěstu sám odnést na svatební lože. Pannu, já ti dám, potvůrko vílo z Mýtinky, říkal jsem si v duchu. Držela mě okolo krku jako klíště, tak jsem ji podebral pod zadečkem, zdvihl a jako náhodou nasměroval můj palec na její skulinku. Jakmile zjistila co jsem udělal, zaječela mě do ucha, né, prosím né, jsem ještě panna a začala se skulinkou na palci vrtět. A hned mlsně plánovala, jsem jako panna a ty jako novomanžel ze mě uděláš ženu. A pěkně pomaloučku a polehoučku, jsem holka nezkušená, mě musíš opatrně vést. Tak, toho se jí zachtělo! Věcně se ptám, mám vzít sebou kečup? Naco, vytřeštila na mě svoje šedá kukadla, uvědomujíce si že něco ve scénáři pozapomněla. Jak potom novomanžel má slíbat, krev s tvojí lasturky, no, teď poraď, ptám se. Zamyslela se, zlákána vidinou líbání, ale potom zavrtěla hlavou, že ne že se kečup špatně vypírá z prostěradla. A já jsem nezapomněl si rýpnout, jak to víš, že se špatně vypírá? Už jsi to zkoušela? Přitiskla se ještě víc ke mně a vyhrožovala, přestaň s tím rejpáním, nebo za trest budeš tuto noc stokrát opakovat. Tak jsem raději už mlčel a odnesl moji vílu do ložnice, uložil na postel, položil jsem se vedle ní a řekl, shoď ten průsvitný nesmysl, copak se můžu přes to s tebou mazlit? Zakňourala hláskem jako když jsme se poprvé milovali. Musí to být? Posadila se a hned mě začala zaučovat do tajů mechanizmu její košilky, víš, to mě musíš vášnivě dlouho líbat a pak zatáhnout tady za tu šňůrku. V zápalu vysvětlování chtěla to řádně prakticky ukázat, a za šňůrku zatáhla. Opravdu, s tichým zašustěním se košilka otevřela a sjela jí podél boků. Nešťastným zrakem se na to podívala a zakvílela, jejda, to mělo být až potom.Tak jsem ji položil, Jana zavřela oči a přikazovala, né abys něco vynechal, to musí být přesně jako poprvé. To nejde, oponoval jsem, chybí tady Eva a oba jsem vyprskli smíchem.
Začal jsem ji pomalu líbat na ouškách, čelíčku, tvářičkách, ve vlasech, na nosíku a ona mlsně šeptá, přidáváš, to po prve nedělals.Potvůrka, jak si takové detaily pamatovala.Já si vždycky myslel, že byla strachy bez sebe. Když jsem ji zlíbal místečka na krku a vracel se pomalu nahoru, přitáhla si mojí hlavu a dlouze mě začala líbat, lechtala mě v ústech jazýčkem a nakonec se snažila kousnout mě do nosu. Zasmál jsem se škodolibě, přidáváš miláčku to jsi opravdu poprve nedělala. A ona nato, to víš ty můj mužíčku, technika kráčí mílovými kroky vpřed.A stejně máš ve scénáři chybu přidal jsem si, poprve jsi byla červená jako rak. Já se snažím, zakňourala, ale nejde to. Pomalu pod taktovkou režie mojí víly jsem pokračoval a líbal její ňadra, které se jen o malinko oproti prvnímu milování zvětšily a Jana se vzrušeně dostávala do varu, ale nikdy zatím nevypadla ze své vymyšlené role. Tiskla mě na svých ňadrech až jsem tajil dech, zmítala se pode mnou v rozkoši a nebylo to hrané, Jana to opravdu cele prožívala. Sjel jsem s líbáním na její bříško a rukou ji hladil zlatavé chloupky její lasturky. Povolila nohy, rukou mě zasunula mojí ruku na svoji horkou lasturku a sevřela ji pevně mezi stehýnka. To tam nebylo, zvedl jsem vyčítavě hlavu. Nebuď detailista a pokračuj slastně vzdychla a stlačila mou hlavu na svůj pupík.Rukou v sevření jsem hladil její lasturku a dráždil růžového kamaráda. Jana to už nevydržela a roztáhla doširoka nohy a stehýnkem začala hladit můj kolík. Mazlil jsem se s její lasturkou, kroužil prstem okolo její dírky, hned se vracel ke kamarádu, který ve víru Janiny vášně tvrdě čněl na vrcholu její krásné lasturky, vlhký okraj její jeskyňky se ke mně vzpínal a Jana sténala, opatrně miláčku, bojím se že to bude bolet. Ty potvůrko, povídám si v duchu, já tě vytrestám. Posadil jsem se na své nohy, Janin zadeček posunul na ně až co nejblíže k mému kolíku a lehce jsem jím začal masíroval jejího kamaráda. Sténala rozkoší a vzpínala se svojí jeskyňkou proti němu. Nasadil jsem kolík na okraj jeskyňky, nahnul jsem se dopředu a zatlačil, Jana dle svého scénáře když ucítila že kolík vklouznul dovnitř vykřikla a já jsem ji zalechtal na žebrech. To jste neviděli, Jana, která nic takové neočekávala, zaječela, vymrštila se i se mnou směrem ke stropu a svíjela se v nekontrolovaném záchvatu smíchu. Odhodila mě ze sebe, přitiskla se ke mně a s odpuštěním, řehtali jsme se až Jana z toho byla červená jako rak. Bolelo to hodně, miláčku, ptal jsem se starostlivě. Strašně povídá, ale všude jinde. Já bych tě v tom okamžiku zakousla, řekla a začala mě vášnivě líbat a kousat. Převalila mě na záda, a že pokračujeme podle scénáře. Přitiskla se ke mně, přisátá na má ústa a její ruka si to namířila do mého klína. Tak to nebylo, zakňourala, já jsem ho musela hladit. Já ti říkám, že tady chybí Eva namítl jsem. Opět jsme vyprskli smíchem, Jana se přesunula nad můj klín a už podle scénáře se přitlačila na můj kolík a začala se po něm svou lasturkou pomalu kroužit.. Hladil jsem její krásné ňadra, mazlil jsem se s jejich ztvrdlými hroty , krouživými pohyby je masíroval a Jana zrychlila své pohyby a trhaně dýchala. Vykřikla a sténajíc se přitiskla do mého klína svalila se na mě a třesoucí se prosila, miláčku prosím, pomož mu tam. Potvora, přesto že byla ve víru svého vyvrcholení, nevypadla z role. Opatrně jsem nazvedl její zadeček a nasměroval kolík do její jeskyňky. Nebyla to ta tehdejší uzounká dírka, ve které se můj kolík lámal jak se dral dovnitř. Teď to byla rozpálená, mokrá dírka, křečovitě se stahující vášní a láskyplně obepínající moje veličenstvo. Oba už ve vášni vzrušení jsme spolu řádili, Jana hlasitě sténala celá vzepjatá na mém kolíku a kmitala se na něm v rychlosti, že kolík vyjel ven z dírky, vykřikla a rukou honem mu pomáhala na správné místo. Já jsem se už neudržel, strhl jsem ji na sebe, líbal jsem ji zvlhlé tvářičky a plnil její skulinku ve vlnách svou mužskou vlhkostí. Jana se křečovitě tlačila do mého klína a pomalu se uklidňovala. Jsme to ale dva blázni vydechla. Položila se na bok, znovu se ke mně přitiskla a přisála na má ústa. Potom se zavrtala svou hlavičkou pod moji tvář a zašeptala, jsi dobrý milenec můj choti, myslím že to s tebou vydržím.

2. Kapitola - den poté

Usnuli jsme zmoženi řáděním a alkoholem spolu v objetí, a netrvalo to dlouho když sluneční paprsek začal nás šimrat na víčkách. Jana se slastně protahovala, zívala na celé kolo a že by nejraději spala celé dopoledne. Pojď, přitul se ke mě, lákala úlisně. Mě se s tebou spí nejlíp. Políbil jsem ji a řekl, nezdá se ti že máme také nějaké povinnosti? Víš že Rudla s Bětkou přijedou na oběd.Vylítla. Ježišmárja, to nemohls říct hned, tolik práce a já se válím po posteli nahá. Tak se obleč poradil jsem jí. Vrhla po mě výhružný pohled a zavrčela, že ti nechám za trest opakovat celou noc stokrát. I s tím zalechtáním? Přisadil jsem si? Né to né, vypískla, ještě se teď třesu jak jsem se lekla. A zmizela v koupelně, a já začal polidšťovat naše lůžka. Po chvíli se objevila v novém domácím oblečení, na prsou kapsičky se srdíčky. Ty těm klokánkům nedáš pokoj, vždyť se nachladí, řekl jsem a přivinul jsem si ji k sobě. Myslíš, zeptala se mazlivě a nasměrovala mou ruku někam pod kapsičky. Měla tam tři knoflíčky, které mě honem pomáhala rozepnout. Vklouzl jsem dovnitř a ve dlani cítil její ňadro jak se na ni roztouženě tlačí. Zadrž svůdná vílo, řekl jsem ji mezi polibky, to chceš dávat hostům chleba se sádlem? Uznala tento pádný argument, pozapínala se, pohanila mé ustlání postele, že tak se to nedělá a poslala mě do kuchyňky.
Rozhodl jsem se že připravím Bětce zase něco co bude chtít ze mě vymámit. Nakrájel jsem maso, v misce promíchal se sojovou omáčkou, přidal trochu pepře a dal do chladna odležet.Raději jsem toho udělal celou misku, protože Rudla, jak mu něco zachutná je neudržení. Kolem jedenácté jsem připravil rýžovar a dal vařit rýži. Jana přišla do kuchyňky, rozhlíží se a udiveně se ptala. Ty nevaříš. Ne, dáme hostům přece jen ten chleba se sádlem škodolibě se šklíbím. Nafoukla se, že to si o mě nemyslela a práskla dveřmi od kuchyňky. Hosté měli přijet kolem poledne, tak včas, aby to bylo ještě teplé, rozehřál jsem olej na pánvičce a maso na něm pomalu opékal. Pootevřel jsem dveře od kuchyňky, promíchával maso a vůně sojové omáčky začala pomalu vyplňovat prostor naší boudičky. To vzbudilo mlsné buňky mé milované choti která se odněkud přiřítila, nasávala, nakukovala a že co to je. Žou vej čou řekl jsem a Jana se na mě nechápavě podívala: co mám dělat? Nachystat na stůl řekl jsem, tuše zase nějakou domácí válku. Tak to příště řekni česky nabručeně řekla a šla chystat příbory. Každou chvíli by se měl ozvat řev teréňáku z Vyhlídky, už jsem byl nervózní, když vidím oknem, jak od silničky se odlouplo Rudlovo soukromé auto a sjíždí k nám. Už jedou zařval jsem, Jana si honem rovnala šaty a kontrolovala jestli má pozapínaný klokaní otvor. Vyšli jsme na verandu a vidíme jak z auta vystupují rodiče a Rudla s Bětkou. Proboha, zašeptala Jana, my jsme úplně na naše zapomněli. Tak to teď napravíme , pojď a vzal jsem ji okolo pasu.. Přivítali jsme se s rodiči, překonal jsem Rudlovo pošťuchování, prý jaký to bylo a pozvali jsme hosty ke stolu. Bětka mě šeptá, v kufru máš hrnec segediňáku, stejně jste na vaření neměli čas. Děkuji, pohladil jsem ji, nech si ho tam pro Rudlu, možná mu to u nás nebude chutnat. Začichala, a prý co to tady voní, tos dělal něco cizokrajného? Žou vej čou řekl jsem rychle a Bětka na mě koukala, co jsi říkal, nebylo ti rozumět. Uvidíš, pošeptal jsem ji a odkráčel do kuchyňky. Jana se za mnou přiřítila, že jde pomáhat. Zavazela, každý talíř který měla hostům donést očichávala a stále loudila co to je. Hostům velice chutnalo, tatínek si dvakrát přidával a Rudla v kuchyňce vylizoval hrnec. Po obědě se rodiče šli projít po Mýtince, Jana s Bětkou začaly umývat nádobí, Rudla se uvelebil spokojeně na pohovce, popíjel pivečko a lebedil si že nemusí nic dělat. Bětka se ke mně přitočila a začala loudit recept. Ale já už jsem ti zaplatil, řekl jsem ji udiveně. Sebrala se naštvaně a šla za Janou. Sedl jsem si s Rudlou a ten začal dotírat jaké to bylo. Tak jsem mu, samozřejmě upraveně a bez detailů vylíčil noční zábavu. Rudla zařval, zaječel a válel se smíchy po pohovce. Ženské vylítly z kuchyňky, co se stalo a Rudla v záchvatech smíchu se ptal Jany jaké to je na stropě. Zčervenala jako rak, loupla po mě očima a že to vypadá že někdo bude stokrát opakovat. Ženské zmizely v kuchyňce a po chvíli se z kuchyňky ozval jekot a smích. Dalo se očekávat že to Bětka z Jany vytáhne.Rudla se svalil vedle mě, utíral si oči a prý, to tě Jana nepřizabila? Ne, ale chtěla mě zakousnout, ale nepodařilo se jí tak otevřít pusu řekl jsem suše. Po chvilce se rodiče vrátili z procházky a že je jim tady dobře, ale že už by potřebovali jet domů. Tak jsme si s tatínkem potřásli rukou, slíbil jsem mu že na Janu dohlédnu, maminka s Janou si poplakaly na ramenou, rozloučili jsme se a všichni odjeli. Posklízeli jsme poslední zbytky, pozhasínali a šli se natáhnout. Předchozí noc jsme toho moc nenaspali, tak jsme si řekli, že to doženeme. Jana zmizela v koupelně, já se převlékl do pyžama a čekal než se vrátí. Vynořila se z koupelny v pyžamu, zavrtala se ke mně a začala loudit, co všechno jsem Rudlovi prozradil. No, přece všechno, pokrčil jsem rameny. Ztrnule se na mě dívala, červená jako rak a třesoucím se hláskem prosila, řekni že to není pravda, že mě jenom zlobíš. Tisíc let s tebou nebudu mluvit vyhrožovala. Uklidnil jsem ji dlouhým polibkem a zašeptal, neboj i satyr má svá tajemství. Spokojeně se opět zavrtala ke mně a loudivě konstatovala, ale přece jenom to stokrát budeš opakovat. Zamyslela se, a pak milostivě prohlásila, že možná něco z té stovky sleví. Její šedá kukadla se pomalu zavřela, tak jsem se k ní přitiskl a usnul také.

3. Kapitola - Výbuch
Den se pomalu zkracoval, z bříz na okraji Mýtinky padalo listí jak zlaté penízky. Ve chvílích volna jsme se s Janou brouzdali na procházkách ve spadaném listí a tiskli se k sobě jako milenci. Provoz naší boudy nás cele zaměstnával, Jana propadla kouzlu kuchyně a vymýšlela k mé spokojenosti nové a nové variace na staré recepty. Uvnitř se všechno jen lesklo a vonělo.Já jsem zdárně k uspokojení mé choti plnil cvičení za trest které jsem dostal uloženo, jenom to lechtání jsem z něj musel vynechat. Okouzlen, jsem pozoroval Janu, jak den ze dne se s ní stává krásná a sebevědomá paní našeho domu. Její makovička byla směs velkokapacitního disku, zkombinovaná s tím nejlepším matematickým procesorem. Zatím co Bětka vládla své domácnosti vztekáním, Jana i když od ní hodně pochytila, dokázala s maximální dávkou ženské lstivosti se mnou manipulovat, že až zpětně jsem si uvědomil, že jsem prohrál. Stále zůstávala hravá, zamilovaná a ochotná se milovat. Nebylo však přece vše v naprostém pořádku. První rok byl podzim a i větší část zimy poměrně teplý a slunečný. Byl jsem sám, tak spotřeba elektřiny nebyla tak vysoká a za celou minulou sezónu jsem musel agregát startovat jenom jednou. Tento pozdní podzim byl ve znamení zamračené oblohy a solární panely nebyly schopny pokrýt denní spotřebu, stále častěji ve sklepě bublal agregát. Jednou navečer jsme seděli v pracovně, Jana cosi spisovala a počítala a já dodělával denní report. Opřel jsem se a s nepřítomným výrazem jsem přemýšlel, že zásoby benzinu se krátí a že než přijdou plískanice a námraza budu muset zajet dolů a doplnit kanistry benzinem. Jak se na silničce začne dělat ledovice, zůstaneme bez spojení. Líně jsem se protáhl a v tom okamžiku jsem ucítil jak se pode mnou zhoupla podlaha. Venku se ozval dunivý výbuch až skla v oknech zadrnčela. Jana vylítla, chytila se mě a chvíli jsme poslouchali. Co to bylo, ptala se třesoucím hlasem. Nespadl nám stožár s čidly? Asi ne, uklidňoval jsem ji, vždyť všechno normálně ukazuje. V rychlosti jsme na sebe hodili větrovky a vyběhli ven. Vzduchem se šířil pach spálené isolace a na vysílači nesvítilo žádné světlo. Mrazivé ticho přehlušil bublavý zvuk dieselagregátu a na vysílači se jedno po druhém objevila výstražná světla a okna velínu svítila obvyklou září. Něco se stalo na vysílači, konstatoval jsem a Jana ve své fantazii začala vymýšlet, že vysílač zasáhla zbloudilá raketa nebo to byla sabotáž. Vzal jsem ji kolem pasu, zatlačil domů, políbil na čelo a doporučil jí aby krotila svou fantazii, že nejlepší bude Radkovi na velín zavolat. Vzal to hned po prvním zazvonění. Nevěděl nic, než že se vypnul přívod z Městečka a tak musel nastartovat náhradní zdroj. Neboj, uklidňoval mě, oni to hned zapnou. Tak s tím bych si nebyl tak jistý a pověděl jsem mu o výbuchu a pachu spálené isolace. Rychle ukončil hovor, že musí nahlásit havarii, že se něco stalo s kabelem. Vzal jsem si baterku, že se půjdu podívat, co se stalo. Jana se na mě zavěsila jako lvice, že ne , že mě nepustí, co kdyby to znovu bouchlo. Tak jsme pozhasínali, zalezli do postele a debatovali o tom tak dlouho, až jsme usnuli. Ráno přišlo mrazivé, přízemní teplota už byla pod nulou. Nasnídali jsme se, já se oblékl a šel zkontrolovat naše hospodářství. U silničky směrem k nám stálo velké skříňové auto s nápisem MĚŘICÍ VŮZ. Kolem pobíhali chlapi v červených montérkách, chodili s nějakýma minohledačkama a do země zatloukali kolíky. U nás bylo všechno v pořádku, tak jsem se odkulil do tepla domova. Jana šramotila v kuchyňce a já jsem byl už na cestě do pracovny, když Jana na mě zavolala, někdo k nám jde. Přišel k nám parťák od toho měřícího vozu, že by si potřeboval zatelefonovat, že se mu nechtělo šlapat ten kopec na vysílač. Zatelefonoval si a tak jsme mu nabídli kávu. Odmítl a poprosil o trochu teplého čaje. Při čaji jsme se rozpovídali a dozvěděli se, že ten výbuch způsobila jakási spojka a že se poškodil kabel k vysílači. Bude se to muset vykopat od vás až nahoru do vysílače. Slyšel bublání našeho agregátu a tak se otázal, zda jsme na přívod pro vysílač také napojeni. Tak jsem mu vysvětlil, že když jsem boudu stavěl, nedostal jsem povolení pro přípojku z městečka a že podél silničky vede kabel jsem nevěděl dodnes. Teď byste mohl mít příležitost, řekl, když od vás bude vykopána trasa až na vysílač, není problém vykopat ten kousek k vaší chatě a natáhnout od vysílače kabel pro vás. Zkuste se na radiokomunikacích poptat. Velice jsme děkovali za radu, ale mávl rukou, že je to za ten čaj. Rozloučil se a zmizel za svými chlapy. Stáli jsme celí zkoprnělí, Jana se na mě pověsila a básnila jak to bude fajn. A hned se začala vrtět klokánkama na mé hrudi, pusinkovat mě, a že Jaroušku, koupíme si myčku, že , ať nemusím nádobí drhnout v rukách. Sundal jsem jí ruce z mého krku , prosím tě, ještě nám to nikdo nepovolil a ty už básníš o myčce. Víš kolik ta přípojka bude stát? Tak si půjčíme, hned navrhovala. Tak zle na tom zase nejsme, řekl jsem jí a šel to obvolávat. Samozřejmě, jakmile to referent na radiokomunikacích slyšel, v mžiku na mě vychrlil milion a jeden tisíc důvodů proč to nejde. Odkázal mě na jiného referenta, ten zase na dalšího a po dlouhém kolečku jsem skončil u toho prvního, který vítězně řekl, vidíte že jsem měl pravdu, že to nejde. Položil jsem telefon a zklamaně jsem Janě oznámil, že s myčky nic nebude, že to nepovolí. Janě naskočily u jejích šedých kukadel slzičky a vzdorně povídala, to se ještě uvidí a vrhla se na telefon. Volala Bětce, rukou mě odháněla ať někam zmizím a dlouho s ní o tom debatovala. Položila telefon šla za mnou a že máme čekat, že kabel není ještě vykopaný. Dali jsme se zase do své práce. Minul jeden den, pak druhý, na vrch k vysílači se šplhala už druhá cisterna s naftou a mě nezbylo než naložit prázdné kanistry a zajet pro benzin. Cestou jsem se stavil za Rudlou a dozvěděl se, že jak kopáči, tak montéři si zamluvili ubytování Na Vyhlídce. Kdyby tak přijel ještě ředitel radiokomunikací, třeba by neodolal tvému přesvědčovacímu umění povzdechl jsem si. Dočkej času jako husa klasu, uklidňoval mě Ruda, ještě není všechno ztracené. Tak jsem šlápl na plyn a jel jsem domů. Jednoho dne se objevili u díry u silničky kopáči a takový malý bagříček a my jsme se dívali z kuchyňky jak se pomalu rýsuje výkop po svahu k vysílači. Výkop byl druhý den hotový, kopáči se chystali na odjezd a ze spodu přijížděla auta s dřevěnými cívkami s natočeným novým kabelem. Zastavili, z kabiny vyskočil nějaký muž a něco vysvětloval předákovi od kopáčů. Najednou se probudil bagřík a začal se prokusovat směrem k nám. Chlápek který je k nám nadirigoval přišel za námi a že kde chceme přípojnou skříň. V mžiku jsme se oblékli a vyrazili ven. Já chtěl tu skříň hned vedle verandy, Jana zase u přístavku, že nemusí být vidět.. Jako obvykle zvítězila. Pozvali jsme ho na kafe a dozvěděli se jak to bylo s tím povolením. Referenti na radiokomunikacích se zuřivě bránili, ale pak se do toho vložil ředitel hydrometeorologického ústavu, zavolal řediteli radiokomunikací a hned potom se referenti mohli přetrhnout ochotou a vše bylo v mžiku vyřízeno. Rudlo, Rudlo. A tak za pár dnů utichlo bublání dieselagregátu na vysílači, já zastavil náš a naše světla krásně svítila napájená proudem z vysílače. Navečer jsem ukuchtil slavnostní večeři, Jana někde vylovila umělou kytku a naaranžovala ji ve vázičce na sůl, já skočil do sklepa pro lahvinku vína a začali jsme oslavovat naši novou elektřinu.
Sklidili jsme nádobí, poslušně pozhasínali a zalezli do ložnice. Nasoukali jsme se do pyžam, zalezli pod deku a já zavelel, zhasnout lampičky ať nevybíjíme zbytečně baterky a oba jsme vyprskli smíchem. Jan se ke mně přitulila, otírala se tvářičkou o mojí tvář a šeptala škrábeš, měl jsi se oholit. Schválně ne, budu tě všude píchat postavil jsem si hlavu. Všude? Řekla a poťouchle mě pozorovala. Rozepnula si dva knoflíčky na kabátku, sebrala mojí ruku a vsunula pod kabátek, pojď, klokánci už čekají mlsně zašeptala. Tak jsem se mazlil s jedním klokánkem, pak s druhým aby nezáviděl a líbal obličej mé ženušky. Když jsem ji políbil na ústa roztouženě zašeptala ještě nosánek. Přehodila si nožku přes moje stehno a tiskla se svojí lasturkou do mého klína. Nezůstalo to však bez následků a moje veličenstvo se dralo ven. Jana to ucítila, vytáhla mojí ruku z kabátku, posadila se a začala se svlékat. Shoď ty hadry, víš že je nesnáším, jako obvykle nařizovala. Uchopil jsem mou vílu do náruče, položil na záda a začal líbat její klokánky. Hladila mě hlavu a slastně dýchala, když najednou povídá, ale ty opravdu pícháš. Rozesmáli jsme se a já, jak jsem ležel hlavou mezi úbočími jejích klokánků jsem se smíchy přitiskl svou tváří. Zvedla mě rychle hlavu přitáhla si mě na ústa a dlouho líbala. A pak zašeptala, to je divné, ještě jsme se nepomilovali a já jsem celá popíchaná. Políbil jsem ji ještě jednou a zmizel rychle do koupelny se oholit. Když jsem se vrátil, ležela má víla přesně tak jak jsem ji opustil a když jsem se natáhl vedle ni, začichala a začala mě líbat na tváře, že prý musí zkontrolovat jak jsem se oholil a že ráda čichá vůni kolínské. Není problém, řekl jsem, máš ji v koupelně celou skleničku. Když mě pořádně očichala a popusinkovala, zvedla mojí hlavu a zadeklamovala, vidím, že je vše v pořádku můj mužíčku, povoluji ti vykonat manželskou povinnost. Sklouzl jsem rychle mezi její nohy, zabořil svoji tvář lačně do její lasturky, líbal jsem krásné kučeravé chloupky, mazlil se s jejím kamarádem a se zvlhlou tváří líbal jsem její stehýnka. Jana křečovitě sténala a svíjela se v rozkoši. Posunul jsem se nad ni a vpustil veličenstvo do její jeskyňky, horké, vlahé, křečovitě se stahující. Vzájemně jsme se laskali, Jana svou pánví se tiskla na můj kolík a najednou v době nevyšší rozkoše si mě přitáhla ke své tvářičce a žádostivě žadonila, Jaroušku, že si teď koupíme myčku. Objala má záda svýma nohama a se zdviženou pánví prožívala hluboko se ponořující kolík. Několikadenní půst způsobil, že veličenstvo ve stadiu nejvyšší rozkoše obdařilo Janinu jeskyňku zásobou své mužské vláhy a oba jsme, přitisknuti k sobě hlasitě oddychovali. Jana mě převrátila vedle sebe, přitulila se a zašeptala, dneska ti dám mužíčku jedničku, dobře jsi plnil manželské povinnosti. Odmlčela se a pokračovala, za to žes byl tak hodný dovoluji ti koupit mě myčku. Ještě chvíli jsme se laskali, líbali až se Janě začaly zavírat víčka, tak jsem zabořil svou tvář do jejích zlatých vlasů, dýchal jejich vůni a usnul.

4. Kapitola - paní zima nastupuje.

Další den jsme nastartovali Modráska a jela se kupovat myčka. Tentokrát to při nakupování bylo úplně opačně než když se kupoval můj oblek. Vešli jsme do obchodu a Jana se vrhla na první myčku co tam stála a že si koupíme tuhle. Tak to ne miláčku, řekl jsem jí. Oblek jsi mě kupovala ty a myčku ti kupuji já. A začali jsme s prodavačem odborně konzultovat výhody jednotlivých myček, probírali jsme zasvěceně spotřebu vody a elektřiny, potřebné prášky a tablety, prostě vše co je potřeba probrat, než se tak důležitá věc koupí. Jana se nevýslovně nudila a tak se sebrala a šla prohlížet zboží. Myčka byla vybrána a já se chystal k pokladně, když se Jana ke mně přitočila a že mají tady pěkné elektrické kamínka, že by bylo dobré jich pár koupit. Ráno než se zatopí v krbu že je jí zima. Uznal jsem její argument a přidal jsem k nákupu ještě kamínka. Zaplatil jsem, prodavač nám pomohl naložit a jelo se domů. Teda to jsem si myslel. Cestou k Městečku si Jana vzpomněla, že slíbila Bětce nějaký recept a že se musíme Na Vyhlídce zastavit. Máš ho sebou, zeptal jsem se. Ale ne, já ho znám zpaměti, nalítla a já ji s milým úsměvem řekl, že to ji může klidně nadiktovat telefonem. A byla domácí válka. Jana se nafoukla a že si můžu myčku strčit někam, že ona se bez ní obejde.A že jsem pěkný kamarád, když nechci jim ani poděkovat za to co pro nás udělali. Za naprostého ticha jsme přijížděli k Městečku a já vyhodil blinkr a stočil to na parkoviště před Vyhlídkou. Jak to Jana zjistila, spokojeně poposedla a už jí pusa zase jela jako obvykle. Zase holka vyhrála. Zůstali jsme na Vyhlídce už na oběd a Jana s Bětkou odborně probíraly prášky nebo co do myčky, Rudla se mnou se zašil do kouta do jednoho boxu a vyprávěl o tom jak zařizoval naši přípojku. Domů jsme vyjeli až po čtvrté a tak jsme všechno nechali na korbě a utrmáceni jsme se vrhli na resty naší práce. Po večeři jsem se utrmácený s celodenního kroucení volantem chystal na lože, když moje víla se ke mně přitočí a že za tu myčku připravila překvapení a že si nemám navlíkat ty hadry. Zmizela v koupelně a já se tedy natáhl na postel, protože jsem už znal, že vílám se nemá odporovat. Nevím, kdy to cvičila, ale najednou se rozlétly dveře od koupelny a moje víla od nich na mě skočila. Vyhekl jsem nečekanou zátěží na mých prsou, ale ta zdivočená víla se na mé hrudi posadila já viděl, že má na sobě opět navlečenou tu průhlednou noční košilku.Vrtěla se na mé hrudi lasturkou, kousala mě do nosu, do uší, prostě do všeho co na obličeji trochu vyčnívalo. To se ti na mě kouká , ani nemůžeš z té košilky popadnout dech. Jsi opravdu hezká má vílo, ale kdybys přiletěla bez košilky vyšlo by to nastejno.A co se toho dechu týká, tak ten nemůžu popadnout, protože nějaká nezodpovědná osoba chtěla udělat z mého hrudníku placku. Vykulila na mě svoje šedé kukadla, pohladila po tváři a zeptala se, bolelo to moc? Pak se rozzářila a že tu košilku si vzít musela. Víš kolik stála? Ne a ani nechci vědět, řekl jsem ji a zatáhl za šňůrku.Košilka sjela a Jana zajásala funguje to, to je príma a svezla se lasturko do mého klína, vrtěla a hrála si s mojím veličenstvem a ještě stačila mě lechtat klokánkama , líbat a lechtat jazykem v ústech. Když po chvíli ucítila na lasturce, že veličenstvo je připravené a ji se už také zmocňuje vzrušení, převalila se i s mým tělem na záda, přitlačila se tvářičkou k mé tváři , ruku mě nasměrovala na svoji lasturku a mlsně si poručila, prosím pomalu hladit, pěkně nahoru a dolů a potom hladit vevnitř, ale to nemusíš pomalu. Bože jaký já mám s tím mojím mužským křiž, všechno abych mu říkala, zadeklamovala. Přitiskl jsem se tedy k ní zboku, ruku jsem podsunul pod její záda a dlaní hladil klokánka, zatímco druhá ruka plnila příkazy mé víly. Jana, tvářičkou přitisknutá k mojí, slastně a vzrušeně dýchala a dirigovala, teď rychleji, ano tak, kousek níž, vidíš teď je to správné. Za chvíli se vzrušila natolik že se její tělo vzepjalo do oblouku a Jana se zvrácenou hlavou sténala v náručí. Zajel jsem dle objednávky dvěma prsty do její dírky, palcem jsem masíroval jejího kamaráda a zrychlil. S výkřikem se vymrštila a zmítala se a sténala v mém náručí. Já jsem byl už nažhaven že jsem se chvěl vzrušením, a když jsem viděl, že se uklidňuje, vrhl jsem se na její lasturku celou ji zlíbal a honem ponořil veličenstvo do rozvášněné její jeskyňky. Objala mně nohama okolo zad a nastavila svoji pánev abych mohl pronikat co nejhlouběji. V jeskyňce již bylo tolik vlhkosti, že to zmírnilo vyvrcholení mého veličenstva a Jana zmítajíce se, ještě dvakrát dosáhla vrcholu rozkoše. Pak už celá umdlená pouze nastavovala svou jeskyňku mým útokům, když najednou to veličenstvo nevydrželo a ukončilo tuto divokou hru lásky. Jakmile kolík opustil tu krásnou milovanou dírku, posunul jsem se podél jejího vzrušeně dýchajícího těla a líbal všechna místa kde to měla ráda. Rukou jsem jemně hladil její chloupky a pomalu se uklidňující lasturku, Jana otevřela co nejvíce nožky a slastně přijímala uklidňující hlazení. Svou mokrou tvářičku utírala o moji tvář a konstatovala, jsme to ale blázni, ale za to může ta košilka. Po chvíli hlazení a mazlení se jako had vsoukala nade mě, svou mokrou lasturkou mě studila v rozkroku, šimrala mě na hrudi klokánkama, pak se přitulila a spustila. Za tvou vzornou práci mužíčku a za tu myčku ti odpouštím starý trest a nařizuji ti nový, budeš stokrát opakovat dnešní večer. Sklouzla podél mě, hlavou se zavrtala k mému obličeji a já viděl jak se jí pomalu zavírají víčka. Opatrně jsem se vyprostil, osprchoval se, oblékl pyžamo a zalehl vedle Jany, přikryl nás a usnul.
Probudil jsem se do pošmourného rána, pořádně přikryl oddychující vílu, oblékl se a chystal se jít zatopit. Jana se probudila šibalsky, úlisně mě lákala, abych ji šel hladit. Jdi se raději osprchovat, poradil jsem jí, musíš být celá ulepená. Nazvedla deku, prohlížela se a zeptala se udiveně, kdo mě to udělal? Neptej se a utíkej do koupelny, nařizoval jsem přísným hlasem. Sjela z postele a schválně pomalu šla do koupelny a vrtěla přitom zadečkem. Zavřela dveře a já jsem na posteli viděl válet se ten její košilkový nesmysl. Tak jsem na ni zavolal a když se ve dveřích objevila její tvář, hodil jsem po ni košilku. Obratně ji zachytila, šelmovsky se na mě podívala a že si ji obleče a bude dneska celý den v ní chodit.Ať honem zatopím, že by ji byla zima. Opovaž se, zahřměl jsem na ni , Jana vypískla a zabouchla dveře. Tak jsem nachystal krb, zapálil jsem dřevo a opatrně nechal rozhořívat. Sedl jsem si před něj na zem jako turek, a pomalu přikládal dřívka na oheň . Najednou mě za krkem přistálo něco vlhkého, měkkého šimralo to a přes oči se spustila poloprůsvitná záclonka. Pochopil jsem. Jana se spokojeně vrtěla svojí lasturkou na mém krku a prý že je to můj mužíčku příjemné a prosím , zatáhni za šňůrku, přemlouvala. Opatrně jsem ji sesadil, stoupnul, přehnul jsem si ji přes koleno a jemně ji poplácal po zadečku. Zavřískala, pomoc můj manžel mě bije a pak celá růžová prosila, Jaroušku prosím ještě jednou, to bylo málo. Tak jsem ji po tom vystrčeném zadečku plácnul tak, aby to šťíplo, Jana vypískla a hned byla v ložnici. Možná někdo bude tvrdit, že jsme nenormální, ale ať si zkusí být na samotě, kde kromě nás dvou nikdo není. Potom takové hříčky dokáží rozbít stereotyp a nudu. A já byl velice vděčný své milované ženě, která neúnavně vymýšlela různé žertovné situace a neúnavně se starala o zábavu. Roztopil jsem tedy krb, donesl elektrická kamínka, připojil do zásuvek a dumal v kuchyňce, kam dát myčku. Jana se po chvíli, už oblečená přidala a prý co zkoumám. Víš kam dát myčku, zeptal jsem se. To je jedno, řekla, třeba tady pod okno. A kudy připojíš vodu a odpad, namítl jsem. To se musí, udiveně se na mě podívala. Bože, jaký ty máš technický talent, zvolal jsem. Zrůžověla, pohladila mě po tváři a že když jsem myčku koupil, tak budu vědět co s ní. A zmizela do pracovny. Musel jsem rozebrat celou linku, upravit přívod vody do dřezu, vyměnit odpad, aby tam šla připojit odpadová hadice od myčky, celé to složit a naplnit myčku solí a leštidlem. Když jsem to měl hotové, zavolal jsem Janu a ta když přišla, hladila láskyplně myčku a rozzářená konstatovala, vidíš, když chceš, tak ti to jde. A potom to začalo, všechno skleněné, porcelánové, příbory, nože, prostě vše co nebylo přišroubované skončilo v myčce a Jana s návodem v ruce ji obskakovala a mě hnala, ať už jdu dělat reporty, že zavazím. Má víla sice po technické stránce pokulhává, ale její matematický mozeček se lehce prokousal taji návodu a pračka se s šuměním rozjela. Zavolala mě, abych se pokochal jejím uměním, donesla si stoličku a sedla si naproti. To je paráda, víš co mě to ušetří času, jásala. Když budeš celou dobu sedět na stoličce, tak to máš stejné jako když umýváš nádobí v ruce namítl jsem.Podívala se na mě udiveně a konstatovala, vy mužští, vy nemáte uměleckou duši.
Nádobí bylo umyto, a já dostal povolení nachystat něco k večeři. S večeří byla má ženuška spokojená, akorát měla připomínky, že když už myčka jede, tak jsem měl donést nějakou láhev. Šel jsem do kuchyňky a donesl jsem jí láhev od sody. Zaprskala, očička plná slz, a že jsem studený čumák a že se tak těšila. Vzal jsem ji za ruku, zvedl od stolu a zašeptal, pojď. Poslušně, udiveně se nechala vést do ložnice. Jejda, kamínka zajásala jak jsme vešli, ty jsi hodný Jaroušku. Políbil jsem ji lehce na ústa a mlčky začal rozepínat knoflíčky domácího úboru. Stála, zavřené oči a bylo vidět její slastný výraz v její tvářičce. Líbal jsem ji postupně jak se mi podařilo kus oblečení odstranit. Potom jsem ji vzal do náruče, položil na postel, lehl vedle ní a líbal, mazlil se s jejími klokánky. Jana, stále zavřené oči se zeptala, a ty se nesvlečeš? Ne, řekl jsem, na co, jsem studený čumák, sama jsi to řekla. Odstrčila mě, sedla si a to teda ne mužíčku, stále máš nový trest, tak žádné výmluvy. Shoď to ze sebe dolů, víš že to nesnáším. Když viděla, že jsem se odstrojil, klekla si, vystrčila na mě svoji zadničku a prý chce abych ji znovu naplácal, ale jemně, nesmí to šípat. Položila si hlavu na polštář a vyšpulenou zadnicí začala vrtět a dráždit mě. Obkročil jsem její nohy a mojím veličenstvem ji poklepal na zadnici. Stačí, zeptal jsem se. Ne vydechla, ještě. Pomalu jsem veličenstvem začal projíždět po její lasturce, slyšel jsem že vzrušením zrychleně dýchá a náhle jsem veličenstvo zatlačil do její jeskyňky. Vyjekla překvapením. Cos to udělal, jak? Začala se vyptávat, to tak jde? Zasunul jsem se až na doraz naklonil a začal jsem ji hladit a masírovat její klokánky. Zrychleně, trhaně dýchala a tlačila se zadečkem do mého klína. Tak jsem pomalu projížděl její jeskyňku, rukou šimral jejího kamaráda, vyjel jsem ven, na samý kraj až vyjekla a pomalu se vrátil do hloubi jeskyňky. Jana sténala , kroutila se začala zrychlovat tempo svého zadečku a já se neudržel a začal jsem v jeskyňce řádit jako utržený. Jana hlasitě sténala, vykřikovala, prudce proti mně dorážela zadečkem a když se pomalu začala uklidňovat vzbouřilo se moje veličenstvo a zalilo Janinu jeskyňku svojí vláhou. Pomalu jsem pomohl ven veličenstvu, položil jsem moji vílu na postel, přitulil jsem se k ní a slíbával jsem slzičky z její uzarděné tvářičky. Co jsi to udělal, proč jsi mě nikdy nic neřekl, začala dorážet. Chtěla jsi přece naplácat, namítl jsem. Přisála se na má ústa a potom mlsně prohlásila, asi budu muset dostat naplácat častěji. V ložnici bylo příjemné teplo a Janě se nechtělo pod deku. Hned si vymýšlela, že musím se mazlit s klokánky, po chvilce, že ji musím líbat na bříšku , slastně mlčky to prožívala a já po chvíli zjistil, že líbám moji spící lesní vílu. Přikryl jsem ji a zabalil jsem se do své deky a zavřel oči.
Ráno nás přivítalo nebývalým množstvím světla v naší ložnici. Vstal jsem, vyhlédl z okna a přede mnou se objevila, krásná zasněžená krajina. Vločky líně padaly dolů, bylo bezvětří a teploměr ve dvou metrech ukazoval pět stupňů pod nulou. Na stromech se již tvořily sněhové čepice a člověk by si řekl že je to kulisa pro pohádku od Andersena. Jana mžourala očičkama a v polospánku se ptala proč svítím. Probuď se a pojď se podívat z okna. Vylezla nahatá od posledního milování a samozřejmě se napasovala na moje záda a lechtala klokánkama. Jú to je krása, zaradovala se. Dítě, dítě, kdy ty dostaneš rozum? Zadeklamoval jsem a Jana s rozzářenýma očima řekla viď , taky se divím. Zalezla do koupelny, pozpěvovala si a já, který se chtěl také umýt jsem se oblékl a opláchl v kuchyňce. Dal jsem se do přípravy snídaně, z myčky jsem vytahal čisté nádobí, které předtím bylo také čisté a zavolal osazenstvo ke snídani. Po snídani Jana odnesla nádobí do myčky a strašně se divila, že myčka je prázdná. Když něco kupuju, dobře kupuju, řekl jsem ji. Tato myčka nejen umývá, ale i ukládá nádobí. Přitiskla se ke mně, vlepila pusu, prý tady máš ty moje myčko. A hned začala plánovat, oblečeme se a jdeme stavět óbrovského sněhuláka. Jste na omylu paní kolegyně, namítl jsem, teď začíná vaše část zimního zacvičování. A tak se musela naučit zapnout vyhřívání srážkoměru, odečítat výšku sněhové pokrývky z měřící tyče a vše ostatní potřebné pro zimní provoz. Zalezli jsme do teplíčka naší boudičky, já roztopil krb, ať neutrácíme za proud a začali jsme zpracovávat reporty. Na oběd měla službu Jana a vymyslela nevídanou kombinaci asi ze tří receptů a kupodivu, bylo to jedlé. Odpoledne jsme se rozvalili na pohovce, já ze své sbírky vytáhl filmovou komedii a za pošťuchování a pokoušení víly jsme se bavili. K večeři jsem dal péci domácí chleba, nakrájel salám a s pomlaskáváním jsme se pořádně nakrmili. Těšil jsem se že se natáhnu a přečtu si kousek knížky, ale večer v ložnici si má víla vzpomněla že ještě nedostala na zadeček a tak dorážela, že jsem sklapnul knížku a šel plnit manželské povinnosti.

5. Kapitola - řítíme se do maléru

Ráno sněhu opět přibylo a já po snídaní vytáhl frézu a začal jsem před boudou dělat úklid za pomoci zachumlané víly, která rozjařeně poskakovala a pokoušela se mě trefit sněhovou koulí. Zaparkoval jsem frézu, očistil a vytáhl sněžný skůtr. Chceš se svést? Lákal jsem ji, ona chodila kolem a pak se rozhodla, na tom jezdit nebudu, to nemá volant. Nastartoval jsem, nasedl a zavolal na ni sedni za mě a drž se. V mžiku byla nalepená na mých zádech. Rozjeli jsme se a já ji vezl až k hřebenovce, stočil to kolem vysílače a sjel dolů k naší boudičce. Jana, rozzářená vykřikovala, poskakovala kolem a najednou, že ji to musím naučit, že bude jezdit za Bětkou. Poklidili jsme venku a šli se naobědvat. Po obědě jsme se dali do práce a doháněli resty. Jana si tiše cosi pozpěvovala, když najednou přestala a ptala se mě, z čeho dělals ten oběd? Normálně, proč, udiven jsem zvedl hlavu. Mě se ti z něho úplně dělá špatně , řekla a vyběhla do koupelny. Rozpačitě jsem přemýšlel, vždyť mě nic není a oběd jsem taky dělal normálně. Jana se vrátila bledá z koupelny a já se zeptal, nejde na tebe tvůj zákaz vjezdu? Ale ne, Jana na to, já ještě... zarazila se a třesoucím hláskem pokračovala, Jaroušku, já nevím ale měla jsem minulý měsíc zákaz? Já to nehlídám, pokrčil jsem rameny. Jana se přesunula na pohovku a vážným hlasem řekla Jaroušku pojď za mnou. Milá vílo, namítl jsem ještě jsem neskončil s prací a ty už mě lákáš ke svým hrátkám? Až jsem se lekl, když Jana ostrým hlasem nařídila, řekla jsem abys šel sem. Poslušně jsem vstal a šel za ní. Jana začala třesoucím hlasem, že když byla u gynekologa, tak ji upozornil, že v malém množství případů může její ochrana selhat a že má strach, že zrovna to se stalo nám. Nemá cenu panikařit, chlácholil jsem ji. Ale já to opravdu minulý měsíc nedostala, zakňourala. Do kdy má ordinaci ten tvůj gynekolog. Nevím, prý se odstěhoval, máma to říkala, Jana stále bezradnější se na mě dívala. Vzal jsem telefonní seznam a našel, že kousek od městečka je soukromé sanatorium a zavolal tam. Domluvil jsem se, že tam Janu další den přivezu. Tak Jani, doktor říkal, že nemáš dělat paniku a zítra že tě vyšetří. Sedli jsme si znovu na pohovku a Jana třesoucím se hláskem se zeptala, co budeme dělat jestli to bude děťátko? No to asi budeš maminka a já tatínek, ušklíbl jsem se, to jsi nevěděla? Ty si ze všeho děláš srandu, ale sám jsi říkal že tady vychovávat dítě nejde , Jana už popotahovala. Neřekl jsem nejde, ale že je to těžké a to je rozdíl. Jestli budeme mít děťátko, tak se budeme muset s tím vypořádat, provedl jsem mé víle kázání. A vůbec, vždyť to není jisté. Jana se uklidnila a hned strkala mojí ruku do svých kalhotek, dívej, cítíš jak kope. Sjel jsem ještě kousek níž a polechtal ji v jejím klínu. Vypískla, ruku mě vytrhla ven a prý to se dělá mamince? Připravil jsem si večeři, protože Jana se bála, že všechno znovu vyhodí a potom zalezli do postele. Jana byla vážná a opět svými kukadly rengenovala strop a já jsem si vzal knížku že si budu chvíli číst. Hlavou se mě honily myšlenky jak to všechno přeorganizovat, pokud se naše rodina rozroste. Jana usnula, tak jsem pozhasínal lampičky a usnul také.
Ráno byla moje víla v rozverné náladě, pokoušela mě, tiskla se ke mně, tak jsem ji zahnal do koupelny ať se připraví, že pojedeme do sanatoria. Silnička byla prohrnutá a tak po chvíli náš Modrásek zamířil na parkoviště před sanatoriem. Ohlásili jsme se a sestra nás usadila v čekárně a omlouvala se, že jsme přijeli chvíli dřív a pan primář má ještě vizitu. Rozhlíželi jsme se po krásné čekárně, všude měkké sedačky, na zdi televizor, u oken květiny. Sestra zavolala Janu do ordinace, já se uvelebil a čekal. Za hodnou chvíli se objevila Jana za doprovodu primáře.Celá zrůžovělá na mě koukala, primář mě potřásl rukou a prý gratuluji vám, budete tatínkem. Tak jsem poprosil primáře, zda by mohla Jana zde v sanatoriu porodit. Prý bez problémů, ale že se omlouvá za to že pojišťovna jeho sanatorium nehradí. To nevadí, řekl jsem, hlavně když bude v dobrých rukou. Usmál se a rozloučil se s námi, že Jana už ví jak upravit jídelníček, aby jí nebývalo špatně a že kdybychom cokoliv potřebovali, máme hned volat. Tak jsme se rozjeli k domovu a samozřejmě jsem musel odbočit na Vyhlídku. Když Bětka a Rudla uslyšeli tuto novinu tak nechali hosty a Jana se s Bětkou objímaly a kropily se slzičkami, Rudla mě mlátil po zádech a vyřvával na celý lokál : ty bejku. Nakonec jsme přijeli domů, Jana mě předala takovou knížečku, cosi jako strava pro těhotné nebo co. A prý podle toho se bude vařit a pro oba. Já nejsem těhotný, namítl jsem. To nevadí, Jana na to a vyprskla, když si tě představím s pupíkem. Uvařil jsem večeři dle knížky, sledován ostřížím zrakem mé nastávající maminky, chutnalo ji a vůbec jí nebylo špatně. Zalezli jsme do postele a Jana, které otrnulo, začala, že pan primář jí řekl že se zatím nemusíme krotit s milováním, jen mám být opatrný a něžný. Copak někdy nejsem, ohradil jsem se. Vyprskla a že by nechtěla počítat kdy a jak jsem řádil. Chytil jsem ji do náruče, přitiskl a namítl, není to tím, že jsi mě vyprovokovala? Chvíli jsme se přitisknutí k sobě líbali a hladili, když Jana to rozhrábla poznámkou, pozor tatínku na moje bříško.Převrátila se na záda, strhla mě na sebe a mlsně konstatovala, tak tatínku a teď můžeš opatrně plnit trest který jsem ti uložila.
Druhý den Jana zavolala rodičům, aby se smířili s tím, že budou dědeček a babička. Plynuly dny, týdny, měsíce, Janička se kulatila a s pýchou tlačila bříško před sebou, když jednou se objevili na pravidelné inspekci Bětka s Rudlou. Ženské se kamsi zašily, a já s Rudlou jsme se usadili na verandě, popíjeli pivečko, kecali o všem možném a Rudla se zeptal, Jaro, máš představu jak to budete dělat až to malý bude na světě? Popravdě řečeno, dělá mě to starosti, řekl jsem zamyšleně, Janu odvezu do sanatoria včas, ať tam raději počká. Může se cokoliv vymrvit a já ji odsud nemusím dostat.Rudla chvíli otálel a pak povídá, v Městečku je na prodej pěkný malý domek, teda mnohem větší ne tato tvoje bouda. Tak jsme s Bětkou uvažovali, jestli by pro vás nebylo lepší, domek koupit a než Jana bude schopná být s malým tady nahoře, tak bydlet v domku a ty bys sem ráno jezdil. A i potom, jak by se ten váš kluk dostával odsud do školy. Jak víš, že to bude, kluk, že to nebude holka? To je jedno, řekl, kluk nebo holka, ten problém tady zůstává. Když můžou mít lufťáci chaty, tak proč ne ty. A jestli potřebuješ peníze řekni, já ti půjčím. S penězi si starosti nedělám, ale jak přesvědčím Janu. O to se nestarej, šklíbil se Rudla, co myslíš že teď Bětka dělá. A ten domek jsem ti na realitce zablokoval, ale jenom na osumačtyřicet hodin, tak se musíte rozhodnout. Rozloučili se s námi a jeli domů. Jana byla unavená, rychle nakrmila sebe i to v bříšku a šla si lehnout. Pozavíral jsem, pozhasínal a šel také do postele. Jana ležela na posteli ve své pozorovací poloze a já viděl, jak se jí v makovici točí kolečka. Bětka asi zdárně zapracovala. Natáhl jsem se, poctivě absolvoval maratón kontroly jak Janě to malé kope a dělal že budu spát. Jana nevydržela a začala. Jaroušku, ale jak to uděláme, s tím malým tady, to bude obtížné, později snad, ale jak to vyřešit. No tak si koupíme ten domek v Městečku, co říkáš, překvapil jsem ji. Vypískla, pak zvážněla. Kde vezmeme peníze, to bude asi drahé. To nech na mě bývalá vílo, řekl jsem ji, žádné ponocování, to malé už má spát. Přitiskla hlavu ke mně a slastně vzdychla, já jsem se uměla narodit.
Tak jsem Janu druhý den nechal v péči Bětě, s Rudlou jsme vlítli do realitky, vyzvedli klíče a jeli domek omrknout. Byl velice zachovalý, vyhovoval vcelku všemu co jsme potřebovali, dokonce pro potomka tam byl jeho vlastní pokojíček. Chtělo to vymalovat, novou linku, sporák, předělat koupelnu, ale to byly jednoduché věci. Zajeli jsme do realitky, podepsal jsem kupní smlouvu, dostal fakturu, kterou jsem od Rudly přes internet hned proplatil a Rudla žhavil telefon a sháněl řemeslníky. Jana byla nešťastná, že nás nemohla obskakovat a do všeho se plést, ale nakonec musela uznat, že se svým bříškem by ještě mohla utrpět nějakou úhonu. Nebudete mě to věřit, ale za čtrnáct dní jsem moji nastávající maminku uvedl do našeho nového domova.
Rychle jsme se zabydleli, Jana si všechno pochvalovala, vonělo to tady čistotou a novou malbou a blížil se čas odvést Janu do sanatoria. Jana mělo všechno sbalené, tak jsme nastoupili a jelo se. Janu jsem předal sestřičkám a dostal jsem příslib, že mě budou hned o všem informovat a obrátil jsem Modráska k domovu. Chybělo mě tady její šibalství, a její láska. Štěstí, že každodenní povinnosti na boudičce trochu rozptylovaly moji samotu a večer kamarádi se starali o mou zábavu. V sanatoriu se nic nedělo, Jana mě uklidňovala, ať čekám a tak uplynul skoro celý týden, když skoro o půl dvanácté v noci zazvonil telefon a nějaký ženský hlas mě hlásil, tatínku máte dcerušku, maminka vás pozdravuje a obě se těší domů. Pravdou je, že ještě hlásila nějaké míry, ale já v záchvatu toho, že je vše v pořádku jsem toto přeslechl. Položil jsem telefon, chvíli rozčileně chodil od ničeho k ničemu a pak jsem se vrhnul na telefon a zavolal Rudlovi. Ozval se jeho rozespalý hlas a já do telefonu zařval, holku, máme holku a v telefonu jsem slyšel jak Rudla stejně řve na Bětku. Praštil jsem telefonem, horečně vytáčel číslo k rodičům a tam jsem slavnostně sdělil tátovi, dědečku, máte vnučku.
Ptáte se jak to bylo dál? Nevím, možná v příštím díle, pokud ještě bude.


J. Robbertos CR 2013