Nadržené krásky - 1. díl

Hlasitá muzika a skotačivé tempo mne naprosto odrovnalo. Už jsem neměl náladu pozorovat ty jejich, na oko veselé výrazy. Ochranka mne bez větších potíží propustila ven, nazpátek by to bylo už těžší. Festival se statečně probojoval do druhé poloviny. Hodinová ručička zlehounka přeskočila přes 12. a já si kráčel mezi zaparkovanými auty směrem k tomu svému. Ztratil jsem orientaci. Takhle po tmě bylo opravdu těžké si vzpomenout na přesnou polohu. Asfaltová cesta dělá mím nohám prozatimní společnici. Zamyšleně hledím do dálky a snažím se vzpomenout, kde parkujeme. Klakson se rozezněl po údolí a já zlehka uskočil ke straně. Mírné leknutí mi zvýšilo krevní oběh. Zase je někdo nervózní, říkám si a počastoval jsem řidiče vybraným pohledem, odpovídající situaci. Auto zpomalilo a chvilinku kopírovalo mou chůzi.

"Co asi chce?"

Jeho potemnělá skla neprozrazovala vůbec nic. Dokonce, ani počet osob, sedících uvnitř vozu. Netrvalo dlouho a za elektrického pazvuku, začala zajíždět boční skla u řidiče.

"Ten je hezkej", ozvalo se z útrob německé automobilky.

"Jo, to by šlo", přidala se spolujezdkyně. Ze zvědavosti jsem narychlo koukl do otevřeného prostoru a zahlédl dvě roztomilé tváře, kterým nemohlo být nad pětatřicet let.

"Hej ty" křikly na mě. Na chvíli jsem se zastavil a vyčkal, co bude dál.

"Nechceš si užít", zvolala spolujezdkyně a bylo patrné, že ji v krvi obíhá trochu víc alkoholu, než je zdrávo. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Jistota je jistota, co kdyby stál někdo za mnou.

"Jo, proč ne. Tak si nastup", vyřkla přísně majitelka vozu a svůj pohled odvrátila. Auto bylo pohodlné a prostorné. Vzadu se člověk cítil jako král. Blondýnka se sympatickou tvářičkou se otočila a zkoumavě si mne prohlédla. "Já jsem Nancy a tohle moje kámoška Emma" Byla ještě hezčí, než se z venku zdála, naprosto mne učarovala.