Nejranější pohádka

I. ADAM A EVA

,,Milujte se a množte se!“ řekl Bůh Adamovi a Evě. Nemusel to říkat dvakrát, Adam by se množil rád, udělal by Evičce celou školku, jenže ona jej stále odmítala. Celé dny mu utíkala po Ráji, až byl večer schvácen a usnul vysílením. Jenom se mu smála:,,Adame, polaskej mě, no tak, Adame, poznej hebkost mého lůna!“ Takto jej provokovala a jezdila mu nenechavou ručkou po celém těle, jenže Adam spal a neměl sil.

Ráno zase, povzbuzen silnou erekcí a novou chutí, chtěl se konečně svojí milé Evy dotknout, ale ona se mu hravě vysmekla a už s ním zase hrála laškovný závod. Adam pořád běhal za ní, nikde si na ní nepočíhal, prostě ho to nenapadlo.

Bůh se už na Adamovu neschopnost nemohl dívat, proto si Evu zavolal k sobě:,,Evo, jež jsi byla stvořena jako matka veškerého lidstva, sama jistě prahneš po prožitku pohlavního spojení, ale vidím, že Adam není hoden tvých nároků. Ty toužíš po někom, kdo by prokázal svou výdrž i po celodenní námaze, ty toužíš být jeho odměna. Jelikož jsi opravdu nádherná žena a je ti nemožné odolat, rozhodl jsem se vyhovět tvému chtíči. Mohl bych tvé děti přivést k životu já sám, ale jsem jen neposkvrněná a impotentní bytost. Proto ti poskytnu někoho, ś kým budeš nadmíru a nadosmrti spokojena.“

Evě se dychtivě rozšířily zornice:,,Ach koho, můj pane? Kdo bude tím, který konečně ukojí můj neukojitelný chtíč?“
,,Nech se překvapit, drahá a překrásná Evo. Musíš jít příštího dne za západu slunce přímo na kih, stále na jih, tou cestou, která nikam nevede. Po několika hodinách se ti zjeví tvůj věčný milovník i ničitel.“

Eva plna nadšení a nedočkavosti poděkovala a odběhla. Bůh se za ní pyšně díval, konečně jí udělá radost a ona bude šťastná. Jak tak přemýšlel o tom, co všechno asi udělá Evu šťastnou, pocítil neznámé šimrání někde v podbřišku. Překvapeně si uvědomil, že se mu na bělostném rouchu rýsuje veliká boule.

Celý druhý den se Eva Adamovi vůbec neukázala, zůstala ukryta za vodopádem a ukájela se zde svými představami. Nemohla se dočkat večera. Konečně se začalo trochu ochlazovat, až jí z toho ztuhly bradavky. Vylezla tedy z úkrytu a vydala se na jih po cestě, která nikam nevede. Adam zatím plný zoufalství svoji Evu spatřil a zděsil se, kam to kráčí. Vždyť tam byla hranice Ráje! Vyskočil a chtěl ji varovat, ale potom jej napadlo, že se raději podívá, co má Eva za lubem. Proto se tiše vykradl a začal ji sledovat.
Po pravici Eva měla nádherný, krvavě rudý západ slunce. Za okamžik začala temnota houstnout a chlad se zvyšoval. Čím déle šla, tím méně potkávala stromů, tím tvrdší a ostřejší byla země pod jejíma bosýma nohama. Adam už se neměl kam schovat, proto si od ní zachovával odstup a děkoval Bohu, že je stále větší tma. Eva po několika hodinách začínala pociťovat únavu, jemná chodidla ji pálila, ale kupředu ji hnala stále palčivější touha jejího klína.

Konečně se jí zdálo, že přímo před ní začína do temnoty probleskovat jasná záře ticíce ohňů. Jakoby se její zkřehlé tělo nalilo novou silou, ještě zrychlila krok. Naskytla se jí fascinující podívaná. Všude kolem hořely mihotavé ohně a zdravily ji svými jiskrami. Eva zůstala stát a jen bez hlesu pozorovala to strhující divadlo. Vtom ji za prsa popadly dvě obrovské černé horké ruce a zmáčkly je. Evě se zatajil dech. Zezadu se k ní tisklo rozpálené svalnaté tělo. ,,Jsi tady, Evo, vždycky jsem to věděl,“ zašeptal jí do ucha roztouženě vítězoslavný hlas. Než se Eva nadála, ohnuly ji ty silné ruce přes nejbližší skálu a ona mezi nohama ucítila obrovský penis, jak se rve přímo do jejích útrob. Vžiku jeho majitel začal divoce přirážet, až Eva ječela bolestí. Bolest se však později změnila v neovládnutelnou rozkoš a Eva sténala a sténala. To šílené šukání snad nebralo konce. Náhle byla otočena na záda. Spatřila svého trýznitele i milovníka. Byl to samotný Ďábel. Rukama Evu popadl za zadek a znovu ji začal nemilosrdně šoustat. Jeho penis byl snad ještě tvrdší než skála, na které si Eva rozdírala svá záda.

Adam beze slova zíral na to, co viděl. Potom se rozeběhl a skočil do nejbližšího ohně, plný zoufalství. Když to Eva s Ďáblem viděli, začali se bláznivě chechtat a bušili do toho ještě tvrději.

Tak skončii příběh slavné dvojice. Adam zhynul pro lásku k nevěrné Evě, která byla nadosmrti odsouzena k souloži s Ďáblem…


II. VZNIK LIDSTVA

Eva si dál a stále dokola užívala jedno číslo za druhým, všechno ji začínalo bolet, myslela si, že snad nakonec bude celá zevnitř roztrhána, ale takové bylo výkupné za tu zatraceně nekonečnou rozkoš, kterou jí dokázal nepřetržitě poskytnout pouze Ďábel. Bůh je často sledoval a byly mu líto dvě věci. Za prvé, že nemůže být na Ďáblově místě, a za druhé, že ze dvou lidí na Zemi zůstal už jenom jeden.

Přemýšlel o tom dlouho a došel k závěru, že časem zemře i Eva. Mělo by snad jeho velké stvořitelské dílo být zmařeno? Ne, to rozhodně nemohl dopustit. Proto časem vymyslel plán, který měl být těžko proveditelný, ale fungující. I sestoupil jednou Bůh z nebes a navštívil Ďábla. ,,Bratře,“ řekl mu, ,,již dlouhou dobu pozoruji tvoje počínání s Evou.

Ona byla stvořena proto, aby se stala matkou všelikého lidstva. Ale její druh, Adam, jí nedokázal poskytnout to, co ona chtěla a potřebovala, a díky své zaslepené žárlivosti se zabil. Lidstvo je odsouzeno k zániku. To přeci nemůžeme dopustit!“ Ďábel se posměšně usmál a zeptal se:,, Ano, to jistě nemůžeme. A co chceš ode mě, drahý bratře?“ Bůh pokračoval. Vypadal rozpačitě a ze všech těch plamenů pekelných mu začínalo být pořádné horko. ,,Víš, rád bych tě o něco požádal. Já jsem stvořil duševní krásu, ty jsi stvořil tělesné prožitky. Paradoxně bez tebe by lidstvo vyhynulo, i kdyby se Adam nezabil, protože by neznalo sex. Ty jsi zběhlý ve všech tajemstvích tohoto požitku, proto tě žádám o jedno. Daruj mi část svého umění, zasvěť mě do tajů extáze! Vstoupím k Evě a stanu se otcem nového začátku! Stanu se otcem lidského plemene, které bude čisté a bezelstné jako já sám. Navždy v sobě bude chovat úctu k předku a zploditeli a nikdy nezapomene.“ Ďábel chvilku nevěřícně koukal, co že to po něm Bůh vlastně žádá. Moc se mu to nezdálo. Ne že by nebylo možné trochu jej poučit o zakázaném ovoci, ale vůbec se mu do toho nechtělo. A vtom ho napadla geniální lest. Nasadil trošku zklamaný výraz a rozvážným tónem začal promlouvat: ,, Víš bratře, moc rád bych ti vyhověl, jenže by to nebylo možné. Ty jsi ztělesněním klidu a očištění, byl jsi pověřen vybudováním celého vesmíru a všech bytostí, kdežto já jsem tvůj opak. Já nejsem očištění, ale zatracení.
Nevím nic o tvé obrovské schopnosti a ty zase nevíš nic o mé. I kdybychom si je navzájem prozradili, nikdy je nemůžeme pochopit. Je mi to moc líto.“ Bůh se málem rozplakal: ,, Ale v tom případě je vše ztraceno!“ zvolal zoufale. ,,Nesmutni, bratře, možná by tu bylo jedno řešení,“ promlouval Ďábel konejšivým hlasem. ,,Skutečně? A jaké?“ zvedl Bůh hlavu a oči mu zazářily nadějí. ,,Víš, možná s tím nebudeš souhlasit, ale v tom případě by skutečně bylo vše ztraceno. Místo tebe bych do Evy mohl vložit své sémě já a zachránit tak budoucnost. Já budu otcem tělesným, ty tím duchovním. Můžou se k tobě modlit a uctívat tě. Na Evu sešlu posvátný spánek, aby si myslela, že by počato tvé dítě. Bude mu vyprávět o tvé dobrotě a tradice tak nikdy nezemře.“ Bohovi se mezi obočím objevila přemýšlivá vráska. ,,Ano, s tím souhlasím!“ řekl nakonec. ,, Koneckonců, řekl jsi, že se vzdáš svého nároku a že jako otec a stvořitel budu prezentovám já. Je to jediná možnost záchrany, proto přijímám. Děkuji ti, bratře!“ A mnohem spokojenější se vrátil Bůh na nebesa. Ďábel se hned po jeho odchodu začal chechtat a jeho smích neměl konce. Bylo to tak jednoduché! Ani se mu nezdálo o tom, že bitvu vyhraje tak rychle… Nadešel ten klíčový den. Bůh pro Evu znovu otevřel brány Ráje a v jednom obzvlášť krásném hájku pro ni připravil měkké lůžko plné těch nejkrásnějších květů. Potom si ji pozval a vysvětlil jí svůj záměr. Eva souhlasila, říkala si, že když vyzkoušela Ďábla, může vyzkoušet i Boha. Bůh ji láskyplně uložil na lůžko a seslal na ni posvátný spánek. Potom se diskrétně vzdálil a nechal Ďábla, aby poprvé vstoupil do Ráje. Ten, hned jak viděl spící Evu, nádherně se ztopořil. Došel k ní a jedním máchnutím z ní strhl bělostný šat. Eva se zachvěla a něco zamumlala ze sna. Ďábel ji začal hladit po celém těle, zvláště se věnoval její kolébce budoucího života. Cítil, jak Eva začíná vlhnout a musel silou vůle překonávat nutkání už zahájit samotný akt. Chtěl, aby si Eva tento výjimečný okamžik užila co nejvíc, přestože spala. Napadlo ho, že by mohl všechnu milostnou šťávu vytékající z Evy slízat. Poklekl k nohám jejího lůžka a přitáhl si ji k sobě. Eva se ze svého kouzelného spánku nemohla probudit, ale to Ďáblovi nevadilo. Začal svým horkým jazykem obkružovat její štěrbinku. Díky jeho hbitosti se celé Eviččino tělo kroutilo a Ďábel už to dál nemohl vydržet. Nadzvedl ji svýma obrovskýma rukama, chytil ji za zadek a prudce přirazil. I ve spánku lehce zasténala. Ďábel musel hodně zrychlovat, aby cítil, jak se blíží k orgasmu. Stáhnul svá ústa do bezreté čárky a už z něj šla první salva semene. Byla snad nekonečná, až cítil, jak je Eva plná až po okraj. Teprve potom z ní vyklouzl, jen to mlasklo, a s obrovským pocitem uspokojení se vzdálil. A tak bylo započato lidstvo.Sice mělo být dítkem božím, ale ve svém jádru bylo předurčeno k hříchu. A takoví jsme dodnes. Ať chceme, nebo ne...