Není všechno zlato...

Seznámili jsme se na seznamce - jak taky jinak v téhle době. Když ti známí nezadaní v našem okruhu jsou takoví okoukaní a na to jiskřící setkání v tramvaji nebo někde v obchodě ne a ne narazit.
Psali jsme si skoro 5 měsíců než jsem konečně kývla na to se skutečně setkat. Zdál se mi dost problematický, jako že o dost víc než já. To jak vypadá jsem znala opravdu detailně, aniž by došlo ke skutečné schůzce, dnešní doba je opravdu zvláštní ... Možnost nekonečného posílání videí a fotografií. To, co mi posílal, no ne že by to nebylo někdy docela i zajímavé, ale nikdy jsem nedokázala poslat zpět něco, aby to mělo stejnou váhu. Často byl za to naštvaný... Pak se pár dní neozval třeba, jako důkaz trucu, ale nedokázal mne nechat. Jednou mi přišel text, uprostřed noci, zrovna jsem se udělal, pro tebe, natočil jsem ti to. Rozespalá, oči polozavřené jsem se snažila sledovat video ... nekonečné video ... protože on, měl abnormální výdrž, on, byl k tomu nymfoman, nymfoman s až neskutečnou výdrží ... Tak jsem ho radši hned smazala, abych se na to neměla někdy chuť podívat znova, a až dokonce, viděla jsem asi 20 vteřin ... a spánek byl silnější. Ráno mi přišla další zpráva, líbilo se ti, jak jsem to všechno postříkal? To bylo pro tebe! Už se těším až to budu moci udělat na tebe ... No dobré ráno! Už se nemůžu dočkat!
Byl ale tak pozorný, první kdo mi popřál krásné Vánoce, první kdo mi pár minut po půlnoci přál krásný Nový rok, první kdo mi popřál k mým narozeninám ... a to mne ani vlastně neznal. Líbila se mi ta jeho vytrvalost. Zpětně si uvědomuji, jak to pro něj muselo být těžké, řešit s někým věci, které nikdy před tím řešit nemusel, byl zvyklý, že mu ženy, dívky, padaly samy k nohám, stačilo jen, aby lusknul a měl je kde chtěl, byl nejen krásný, ale měl i objemnější konto, než ti ostatní ... to pak jde všechno skoro samo, s těmi všemi ostatními.
Neustále jsem přesouvala termín našeho setkání, vždycky se mi zdálo něco důležitějšího než setkání s nymfoušem, který jde jen po další čárce. Jak on mne ale vždycky ujišťoval a psal mi, nejde mi přece jen o sex, chci tě poznat, zdáš se mi tak jiná, tak se mi líbí, že mne pořád odmítáš, tak se mi líbíš, jsi taková přirozená, rozumná - no nebudu lhát, to se mi hodně líbilo, tohle si číst. Ale není to jen součást hry z jeho strany? Bylo to těžké posoudit. Musela jsem se s ním sejít, abych si to ujasnila. V rámci toho, že nerada někoho odsuzuji bez skutečného, hmatatelného důkazu, důvodu.
Tak nastal den dé. Domluvili jsme se, že mne vyzvedne u práce - věděla jsem, že prahne po tom, ukázat mi to svoje auto, jak ho řídí, jak mu sluší. Samozřejmě, že nejen jeho jsem znala detailně, ale i to jeho auto. Asi už nikdy jindy nebudu mít možnost v něm sedět, takže proč ne. Přijížděl, už z dálky jsem viděla tu krásně modrou barvu, to auto, které jsem si zamilovala jako puberťák, kdy jsem byla asi trochu zamilovaná do Dylana McKaye... Zastavil, otevřel dveře a řekl, ahoj kočičko a mrknul na mne, pozdrav jsem opětovala, ale bez kočičky, a nasedla jsem. A jeli jsme na projížďku městem.
Po cestě mne několikrát pohladil po stehně, jen tak lehce, vždycky jsem ucukla, a zazubila se. Asi snad 100x za tu dobu, co jsme jeli řekl, že mi to moc sluší a že je rád, že jsme se konečně setkali. Jen jsem se na něj uculovala. Asi to působilo jako afrodiziakum. Dojeli jsme k vyhlídce, kde jsme zastavili a šli se projít. Byl tam nádherný výhled, ale to on moc dobře věděl, určitě tam nebyl poprvé. Rozený romantik toto ocení, i když bylo mi jasné, že je to jen póza, že on to dělá účelně, s jasným cílem. Ale i tak jsem si to užívala. Dívali jsme se na město, pak chvíli seděli na lavičce, povídali si, chvílemi mne pohladil po zádech, jen tak lehce, pak po vlasech. Bylo mi hezky. Jen kdyby tolik nemluvil o tom, co všechno dokázal, kde všude byl, co si všechno koupil. Tím to všechno tak kazil. A pak to přišlo, zeptal se , a co ty? Řekni mi o sobě, zajímá mne úplně všechno. Vyprávěla jsem mu tedy o sobě, o svém životě, pokládal mi další a další otázky. Ano, i tohle uměl... Pokud chcete dostat ženskou, ptejte se jí, naslouchejte jí, dělejte, že vás to zajímá! No dobrá taktika, dobrá!!!
Podívala jsem se na hodinky a on hned poznal, že už je čas ... Zvedl se první z lavičky, nastavil svou dlaň a řekl, smím prosit? Pobavilo mne to, usmála jsem se, zvedla svojí ruku a chytila jsem se ho. Pomohl mi vstát. Tak jsme tam stáli vedle sebe, drželi se za ruce a dívali se na sebe, nad námi nebe plné hvězd, a já i přesto cítila, že to není ono, že tohle není to, co tak hledám. Druhou rukou mi přejel po zádech, mezi tím pustil tu první a najednou mne objímal, nevěděla jsem, co s rukama, tak jsem ho také objala, přimáčkl si mne a přivoněl mi k vlasům. Reakci jsem čekala, vím že mám hodně voňavý šampon a to kokosové mléko do vlasů, je ještě voňavější! Ty tak neskutečně nádherně voníš, že to snad ani není možný, řekl. Ze zad mi oběma rukama přejel ke krku a tak majetnicky mne za něj držel, palci mi přejížděl u toho po bradě. To bylo tak krásný! A pak mne políbil. Tak divoce, při tom jemně a tak krásně. Líbal mne a dlaní mi přejížděl vzadu od krku po začátek vlasů. A mne naskočila husí kůže. Panebože! Trvalo to několik minut, jako bych ztratila pojem o čase. Když přestal, zeptal se, líbilo se ti to? Přikývla jsem a řekla, už ale musím jít. Řekl, samozřejmě, odvezu tě domu. Šli jsme tedy do auta, ruku v ruce.
Jak jsme si sedli, pustil rádio. A podíval se na mne a řekl, chtěl bych tě ještě políbit. Řekla jsem, zkus to a usmála se na něj, líbilo se mi to tam venku, třeba to bude stejně krásný i tady uvnitř. Řekl, myslím, že ještě hezčí. Naklonil se ke mne a začal mne líbat. Jeho ruce se mne dotýkaly úplně všude, na krku, na zádech, ve vlasech, na stehnech. Najednou mi přejel rukou pod tričko, pohladil mne lehce po zádech a pak přejel do předu, tričko mi nadzvedl a zase to řekl, jsi tak nádherná ... Odtáhla jsem se a tričko si stáhla dolu a řekla jsem blázníš? Tady? Řekl, proč ne! Tady je místo stvořené pro ten nejlepší sex! Řekla jsem, prosím? Já s tebou nehodlám mít sex, jasně jsem ti to psala, že s tebou nebudu nic mít ... Začal zvyšovat hlas a mumlat, skoro až nadávat, že to snad nemyslím vážně, že myslel, že se mi to venku líbilo, a že se mi líbil celý večer, a že myslel, že se mi líbí to jeho auto... Řekla jsem, ano líbilo se mi to, ale sex nebude a už vůbec ne tady a teď! Vztekle se na mne podíval a štěkl, tak mi ho snad aspoň vykouříš, ne? Když mi z tebe tady už asi 4 hodiny v kuse stojí! Vždyť je to tvoje vina! Tak dělej! Vytřeštila jsem na něj oči a zakroutila hlavou ... Bouchnul vztekle oběma rukama do volantu. A já otevřela dveře od auta a vystoupila. Než jsem je zavřela, uslyšela jsem, ty jsi ale kurva!
Každý z nás evidentně chápal výraz toho slova jinak. Domu jsem dojela autobusem, s čistou hlavou. A s dalším úžasným zážitkem...
Ještě ten večer mi od něj přišlo několik zpráv, a zprávy chodí pořád, sem tam přijdou i kytky do práce. Omlouvám se, odpusť mi to, pokazil jsem to. Nereaguju na nic. Asi už nechci nikdy slyšet žádné omluvy, nechci už nikdy nikomu nic odpouštět! Toho mám za svůj život už opravdu dost ...